Citroën DS: Francouzská bohyně slaví 70 let. Fascinuje dodnes
Snahy předběhnout dobu většinou končí fiaskem. To ale není případ modelu Citroën DS. Když se v roce 1955 objevil pod klenbou pařížského výstaviště Grand Palais, působil jako zjevení z jiné planety a nakonec se vyráběl celých dvacet let. Od roku 2005 navíc nese titul nejkrásnější auto všech dob.
Zrod revoluce
V padesátých letech měl Citroën stále ve výrobě model Traction Avant, první sériově vyráběný vůz s pohonem předních kol. Jeho šestiválcové verze si vysloužily přezdívku „francouzský Mercedes“ a nabízely komfort, s nímž se často nemohla měřit ani mladší konkurence. Jenže tohle auto mělo svůj původ už v roce 1934, a tak bylo jasné, že potřebuje nástupce. Projekt označený VGD (Voiture de Grande Diffusion), který zahájil tehdejší šéf automobilky Pierre Boulanger, začal už v roce 1938 – vše ale přerušila druhá světová válka.
Vývoj trval 17 let
Po osvobození Paříže musel Citroën nejprve stabilizovat výrobu. Poškození továren a ztráta dokumentace po bombardování to neulehčily. V roce 1946 obnovil produkci modernizovaného modelu 11 a o rok později na pařížském autosalonu ukázal luxusní šestiválce Traction Avant 15 Six, které měly pomoci financovat vývoj nástupce. Na projektu opět pracoval tým, který stál i za původním Traction Avant: letecký konstruktér André Lefèbvre, samouk Paul Magès, vynálezce hydropneumatického systému, a především italský sochař a designér Flaminio Bertoni, autor revolučních tvarů budoucí „bohyně“.
Design z jiné planety
Citroën chtěl znovu způsobit revoluci – a Bertoni to dokázal. Všechno podřídil aerodynamice. Zrušil klasickou masku chladiče, přední část tvořila jen úzká štěrbina a vzduch se k motoru dostával otvory pod nárazníkem. Auto mělo zakřivené čelní sklo, plovoucí střechu a panoramatické zadní okno. Směrovky byly netradičně umístěny na krajích střechy. Zakrytá zadní kola a tenké sloupky snižovaly turbulence – vůz nepřipomínal nic, co se tehdy vyrábělo.
Rozvor 3 125 mm byl ohromující – téměř jako u dnešní třídy S od Mercedesu. Přední převis byl naopak neobvykle dlouhý, aby se pod kapotu vešlo i rezervní kolo. Součinitel odporu vzduchu Cx 0,38 byl na padesátá léta vynikající (později se snížil na 0,34).
Pokroková konstrukce a technika
Karoserie měla multimateriálovou strukturu – vnější panely byly přišroubovány k ocelovému rámu, což usnadňovalo opravy. Kapota byla hliníková, střecha z laminátu. Původně měl DS dostat vzduchem chlazený šestiválcový boxer, ale kvůli problémům s chlazením a financemi zůstalo jen u čtyřválce 1,9 litru s výkonem 55 kW.
Technicky revoluční bylo hydropneumatické odpružení – každé kolo mělo plynem plněnou vzpěru, tlak udržovalo čerpadlo. To zároveň napájelo posilovač řízení, brzd i samočinnou spojku. Auto umělo měnit světlou výšku v pěti úrovních (od 90 do 260 mm) a dokázalo stát na třech kolech, zatímco čtvrté jste mohli vyměnit bez zvedáku.
UFO přistálo v Grand Palais
Premiéra proběhla 6. října 1955 na pařížském autosalonu. Pod majestátní kupolí Grand Palais působilo DS jako zjevení – konkurence vypadala rázem o desetiletí starší. Už první den složilo zálohu 12 000 zákazníků, po deseti dnech bylo na kontě 80 000 objednávek.
První verze DS 19 dosahovala díky nízké hmotnosti 1 237 kg rychlosti 137 km/h a ohromovala komfortem – vůz se doslova vznášel nad vozovkou. Interiér byl prostorný a plochá podlaha bez středového tunelu podtrhovala moderní koncepci.
Futuristický dojem umocňovala avantgardní palubní deska, volant s jediným ramenem, zrcátko na přístrojové desce či bezrámová okna. Francouzi začali DS přezdívat La Déesse – „bohyně“.
Dětské nemoci a variace modelu
Hydraulika však měla své slabiny – kapaliny LHV a LHS pohlcovaly vlhkost, což způsobovalo poruchy těsnění. Přidaly se i potíže s brzdami a plasty interiéru. Citroën problémy postupně řešil, ale zákazníci byli shovívaví – DS byla statusová ikona.
V roce 1956 přišla levnější varianta ID 19, bez posilovačů a s klasickou spojkou, zato se stejným odpružením. V roce 1958 přibylo kombi (Break/Safari/Wagon), o tři roky později nádherný kabriolet Chapron La Croisette, vyráběný ručně po dvou stovkách kusů ročně. Vzácností se stalo i kupé Concorde – vzniklo pouhých 38 exemplářů.
Neustálé inovace
Roku 1961 se zvýšil výkon motoru na 61 kW, o rok později dostala DS upravenou palubní desku a v roce 1964 vznikla luxusní verze Pallas. Následovala DS 21 s výkonem 80 kW a maximálkou 175 km/h.
Rok 1967 přinesl ikonický facelift se čtyřmi reflektory pod společným sklem – vnitřní světla se dokonce natáčela podle volantu. V USA ale zůstala pevná, protože tamní zákony natáčecí světlomety zakazovaly. Nový olej LHM a těsnění odstranily většinu dřívějších problémů.
Vrcholnou verzí se stalo DS 23 Injection (104 kW) s pětistupňovou převodovkou – v té době naprostá rarita.
Královna silnic i elegance
Citroën nabízel i třírychlostní automat Borg-Warner pro americký trh. A i po 15 letech na trhu neměla DS vážnou konkurenci. Z jejích základů vycházelo luxusní kupé Citroën SM s motorem Maserati, zatímco menší GS získalo titul Auto roku 1971.
Produkce DS skončila v roce 1975, po neuvěřitelných dvaceti letech, kdy ho nahradil model CX. Celkem vzniklo 1 456 115 kusů všech verzí. DS se vyrábělo nejen ve Francii, ale i v Británii, Belgii, Jižní Africe, Kanadě či Austrálii.
Auto, které změnilo svět
Citroën DS nebyl jen autem – stal se symbolem francouzského designu a pokroku. Ovlivnil módu i průmysl, urychlil technologický vývoj konkurence a stal se běžnou inspirací pro moderní řešení, jako je posilovač řízení nebo brzd.
Objevilo se i v nejvyšších kruzích – DS Présidentielle s karoserií Chapron parkovalo v Elysejském paláci a měřilo přes 6,5 metru.
Filmová hvězda a designová ikona
DS zazářilo i na filmovém plátně – objevilo se ve filmech Fantomas (1964) s Louisem de Funèsem, ve snímcích Návrat do budoucnosti (1989), Vítejte v Gattace (1997) či Chyť mě, pokud to dokážeš (2002).
Bylo vystaveno na trienále průmyslového designu v Miláně a inspirovalo umělce po celém světě. Magazín Classic & Sports Car mu v anketě designérů, mezi nimiž byli Giugiaro, Calum či Bracq, udělil titul Nejkrásnější auto všech dob.
Dnes se odkaz DS snaží udržet samostatná značka DS Automobiles, i když paradoxně na technickou odvahu původní „bohyně“ zatím nenavázala – a už dávno nemá ani legendární hydropneumatické odpružení.
« Roztržka mezi silnými: Španělé a Francouzi podpořili zákaz spalovacích motorů, Němci nikoli Nezničitelný společník. Škoda Yeti má stále co nabídnout, ale pozor na motory a korozi »
