Velký a spolehlivý kombík do 100 tisíc. Na tohle auto Češi zapomněli, přitom je prostorné a dobře jezdí
Tentokrát jsme se zaměřili na Hyundai i40 kombi s dieselem 1.7 CRDi a snažili se rozklíčovat, jestli ty na první pohled lákavé částky u ojetin dávají smysl i v reálu. Dlouhodobí majitelé o něm často mluví jako o autě, které se bez ostychu staví vedle zavedených soupeřů – a podobný dojem jsme si z něj odnesli už dřív i při jízdách s novějšími kusy.
Design, který překvapí okolí
Zaujalo mě, jak vstřícně na i40 reaguje okolí. Člověk by čekal, že v Česku budou mít lidé k Hyundai spíš vlažný vztah, jenže realita je jiná – chvála přichází často a někdy je dokonce slyšet víc než u „jistot“ typu Octavia. i40 působí pohyblivě a lehce, má sympaticky natažené proporce a vzadu jednoduchá, čistá světla bez zbytečných kudrlinek. Předek stojí na xenonech, výrazném (možná až moc efektně zakrouceném) LED denním svícení a poměrně decentně pojatých nasávacích otvorech. Celek je překvapivě uhlazený – elegantní, vyvážený, bez pocitu, že se auto snaží křičet do světa.
Kabina: příjemné místo k životu, s pár výstřelky
Po otevření dveří dobrá nálada nekončí. Interiér umí navodit takový ten „domácký“ pocit, navíc s řadou milých detailů. Jen palubní deska může někomu přijít až zbytečně komplikovaná, jako by designéři chtěli na malém prostoru ukázat úplně všechno. Kapitolou sama pro sebe je melodie, která doprovází start a vypnutí motoru – poprvé pobaví a může i potěšit, jenže časem začne lézt na nervy. Naštěstí se dá vypnout, i když to vyžaduje trochu pátrání.
Pochvalu si naopak zaslouží přístrojový štít: budíky působí hodnotně a uvnitř nich jsou šikovně zakomponované informace o teplotě motoru, stavu paliva i venkovní teplotě.
Prostor: ukázkový rodinný kombík
U velkého kombíku se láme chleba hlavně na prostoru – a tady i40 doslova září. Ať řešíte místo pro posádku, využitelnost nebo zavazadelník, Hyundai to má zvládnuté na jedničku. Vzadu se bez problémů poskládají i dvoumetroví cestující, vpředu člověk nenarazí na žádná citelná omezení. Pokud jste vysoká posádka, i40 vás nevyhání – naopak vás vítá.
Sedadla jsou pohodlná, měkká tak akorát a na dálniční přesuny výborná. Kdyby automobilka ještě přidala pár bodů na kvalitě materiálů a občas zjednodušila ergonomii, mohlo by to být auto, které se prodává skoro „jen očima“. Kufr nabídne solidních 525 litrů, což je pro rodinný provoz velmi použitelná hodnota.
Motor a převodovka: dobrý parťák, dokud nechcete závodit
Diesel 1.7 CRDi nemá žádný zásadní průšvih, jen po studeném startu by mohl být uhlazenější. Jakmile se ale ohřeje, zklidní se a v běžném tempu je příjemně civilizovaný. Papírových 136 koní není málo, jenže velké kombi umí být hmotnostně poctivé – a v kopcích je občas znát, že to není žádný svalovec s rezervou. Nejde o drama, spíš o připomenutí, že objem a výkon navíc se u takového auta umí hodit.
My jsme měli manuál, což je za mě správná volba. Oproti staršímu měničovému automatu je to citelně lepší řešení – starý automat totiž občas cukne a zároveň si vezme víc nafty, takže ho nelze úplně s čistým svědomím doporučit. S manuálem jsme jezdili přibližně za 6,5 l/100 km, což je u takhle velkého kombíku naprosto rozumné. Řazení má navíc přesné dráhy a spojka je příjemně naladěná.
Při normální jízdě je motor tichý a točivý moment působí dostatečně – pokud nejste typ, který pořád hledá „sportovní zážitek“, není důvod se ho bát. Automat bych dával smysl spíš až u modernizovanější verze, kde se jeho projev podle zkušeností výrazně zlepšil.
Podvozek a řízení: komfort nade vše
Podvozek umí občas na velkých příčných nerovnostech poslat do karoserie ráznější impuls, ale jinak funguje velmi dospěle. Auto je stabilní, klidné, dobře odhlučněné a v rámci třídy patří k tomu komfortnějšímu, co můžete pořídit.
Jenže jakmile začnete tlačit na tempo v zatáčkách, i40 vám dá jasně najevo, že tohle není jeho disciplína. Chybí tam taková ta jistota při svižnější jízdě a je cítit, že sportovní styl mu vyloženě nechutná. Nejlepší je zvolnit, pustit si dálniční rytmus a užívat si pohodu. Tomu odpovídá i řízení – je hodně přeposilované a prakticky bez zpětné vazby, takže na „řidičské hrátky“ se nehodí.
Verdikt: za 150 tisíc velmi silná nabídka
Kolem hranice 150 000 Kč jde o velmi povedenou ojetinu, která splní očekávání většiny běžných kupců. Přidává navíc často bohatou výbavu a při tom nemá moc zásadních slabin. Když přehlédnete lehce okázalejší korejské pojetí interiéru, smíříte se s tím, že tu není výrazně silnější diesel, a nebudete po autě chtít sportovní přesnost v zatáčkách, dostanete výborné rodinné kombi. Takové, které v klidu a pohodlí odveze velkou posádku z bodu A do bodu B.
[nggallery id=”1066″]
.« Nejjednodušší trik proti nevolnosti v autě? Zapněte si na telefonu tuhle funkci Dostupný kombík, na který lidé nedají dopustit. Drží si cenu, jezdí skvostně a design je nadčasový »
