Levné ojetiny, které se mohou krutě prodražit. Češi je přesto kupují dál
Na trhu ojetin existují auta, která umějí na první pohled zaujmout. Vypadají zachovale, jejich cena bývá příjemně nízká a při rychlém srovnání s konkurencí mohou působit jako výhodná příležitost. Jenže právě u některých modelů je potřeba být mimořádně opatrný. Nízká pořizovací cena totiž často neznamená dobrou koupi, ale spíš pozvánku k dalším výdajům, které na nového majitele čekají krátce po podpisu kupní smlouvy.
Právě na takové vozy upozorňuje přehled vycházející z výsledků německých technických kontrol TÜV. Nejde přitom jen o prosté pořadí nejhorších aut. Při hodnocení se bere v úvahu také stáří konkrétních vozů a jejich obvyklý nájezd. Díky tomu je možné lépe odlišit modely, které doplácejí jen na vyšší kilometrový proběh, od těch, u nichž se potíže objevují systematicky a bez ohledu na to, jak intenzivně byly používány.
Špatná pověst nevznikla náhodou
Do této skupiny se dostala auta, která v německých statistikách technických kontrol vycházejí mimořádně špatně. Spojuje je vysoký podíl vážných závad, kvůli nimž často neprojdou kontrolou bez větších výhrad. Nejde tedy o jednotlivé nepovedené kusy, ale o modely a ročníky, u nichž se problémy objevují opakovaně a ve větší míře než u konkurence.
Důležité je také to, že výsledky nejsou vytržené z kontextu. Pokud měl některý vůz oproti jiným modelům vyšší nájezd a byl zároveň starší, nebylo to automaticky hodnoceno proti němu. Naopak, právě to mohlo v určitém ohledu jeho výsledek zmírnit. I přes tuto korekci však zůstávají zmíněné vozy mezi nejrizikovějšími ojetinami, po kterých lze sáhnout.
Každé auto stárne jinak
Rozdíly mezi jednotlivými modely jsou patrné už při první technické kontrole po třech letech provozu. Zatímco malé městské auto mívá v takové chvíli najeto relativně málo, větší rodinné nebo manažerské vozy mají za sebou často několikanásobně vyšší porci kilometrů. Typickým příkladem je srovnání městského Fiatu 500 a Fordu Mondeo. První z nich se po několika letech pohybuje kolem 24 tisíc kilometrů, zatímco druhý může mít bez problémů přes 70 tisíc.
Právě proto nelze výsledky technických kontrol číst bez širších souvislostí. Auto s vyšším nájezdem může na papíře vypadat hůř, aniž by to samo o sobě znamenalo, že je konstrukčně problematické. V tomto přehledu jsou však zachyceny jen ty nejproblematičtější ročníky konkrétních modelů, tedy verze, u nichž je opatrnost opravdu na místě.
Některé značky dopadly výrazně hůř než jiné
Při pohledu na zastoupení jednotlivých automobilek je zřejmé, že některé značky se v seznamu objevují častěji. Nejvíce rizikových ojetin připadá na Dacii a Renault. Dobrou vizitku si ale v tomto směru nevysloužily ani Ford, Tesla, BMW, Opel nebo některé modely koncernu Volkswagen.
To samozřejmě neznamená, že každé auto od těchto značek je automaticky špatnou volbou. Vždy záleží na konkrétním modelu, motoru, roce výroby i předchozí péči. Pokud se však určitý vůz opakovaně objevuje mezi nejhoršími výsledky technických kontrol, je to varování, které by zájemce o koupi neměl brát na lehkou váhu.
Při koupi rozhodují detaily
Ani u takto rizikových aut není vyloučené, že se objeví zachovalý kus s poctivou servisní historií a rozumným nájezdem. Takový exemplář může fungovat bez větších potíží a novému majiteli nějaký čas dobře sloužit. Jenže ani to nezaručuje klid. U modelů se špatnou pověstí se totiž některé závady vracejí opakovaně a mohou se projevit už po několika tisících kilometrech.
Před koupí je proto nezbytné věnovat maximální pozornost technickému stavu. Nestačí jen hezký vzhled, čistý interiér a sympatický dojem z krátké projížďky. U těchto aut je potřeba důkladně prověřit servisní záznamy, stav podvozku, motoru i brzd a ideálně vůz nechat prohlédnout nezávislým odborníkem.
Problémy nebývají levné ani malé
Největší potíž spočívá v tom, že se často nebavíme o drobných vadách, které lze vyřešit za pár korun. Naopak jde o nedostatky, které mohou výrazně zasáhnout do rozpočtu. Objevují se úniky motorového oleje, komplikace při emisní kontrole, závady brzdového systému, problémy s osvětlením nebo pokročilá koroze.
Právě tyto vady dokážou proměnit zdánlivě výhodnou koupi v nepříjemně drahý omyl. A co je horší, vysoké náklady na opravy často přijdou ve chvíli, kdy už má nový majitel pocit, že vyhrál a koupil auto za skvělou cenu.
U podezřele levných ojetin proto platí jednoduché pravidlo. Čím výhodnější nabídka na první pohled vypadá, tím důkladněji je potřeba ji prověřit. Nízká cena sama o sobě není problém, ale u aut s horší reputací bývá často jen odrazem budoucích starostí.
Kdo nechce po koupi řešit drahé opravy a nepříjemná překvapení, měl by k těmto modelům přistupovat s velkou rezervou. V některých případech může být rozumnější připlatit za prověřenější alternativu než se nechat zlákat levnou ojetinou, která se později ukáže jako velmi drahá chyba.
.« Jedna chyba při parkování může zničit automatickou převodovku. Parkujete takhle i vy? Vláda zasáhla do cen pohonných hmot. Proč nafta zdražila o 6 až 8 Kč více než benzin a co to znamená pro řidiče »
