BMW M2 CS ukazuje, že malé emko pořád umí kousat. Jen už to není tak lehkonohý dravec jako dřív
BMW M2 CS se vrací jako ostřejší, silnější a výrazně agresivnější verze malého emka. Má 523 koní, zadní pohon, karbonové díly a techniku, která slibuje pořádnou řidičskou zábavu. Jenže novinka přichází také bez manuálu a i po odlehčení váží víc, než by si puristé přáli. Je to tedy nový král sportovních kupé, nebo rychlé auto s několika nepříjemnými kompromisy?
Nová M2 CS proto neměla jednoduchou pozici. Navazuje na auto, které se v očích mnoha nadšenců stalo malou legendou. A zároveň přichází v době, kdy moderní sportovní vozy bojují s hmotností, složitou elektronikou a stále větší fyzickou velikostí. Papírově ale vypadá velmi slibně. Má víc výkonu, ostřejší podvozek, karbonové díly a stále pohání pouze zadní kola.
Design nehraje na krásu, ale na funkci
O nové M2 CS se dá říct ledacos, ale že by šlo o vyloženě elegantní auto, to asi ne. Jenže o eleganci tu ani nejde. Karoserie působí široce, svalnatě a velmi účelově. Příď má obrovské nasávací otvory, které dodávají vzduch třílitrovému řadovému šestiválci se dvěma turbodmychadly i všem chladičům, které k tak výkonné technice patří.
Zadní část zase zdobí nové karbonové víko kufru s výraznou integrovanou odtrhovou hranou ve stylu ducktailu. Celek tak působí agresivněji než běžná M2, a to i díky tomu, že CS sedí o osm milimetrů níž. Nejde o auto, které by se snažilo zalíbit každému. Spíš okamžitě dává najevo, že chce jezdit rychle a tvrdě.
CS má z běžné M2 vytáhnout víc emocí
Modely s označením CS měly u BMW vždy trochu zvláštní úkol. Neměly být tak extrémní jako CSL, ale zároveň měly nabídnout koncentrovanější a ostřejší verzi běžných aut divize M. Měly být rychlejší, přesnější a emotivnější, ale pořád použitelné na silnici.
Předchozí M2 CS generace F87 přesně tuto filozofii vystihovala. Byla kompaktní, živá, plná charakteru a působila jako auto, které vzniklo pro řidiče, nikoli pro tabulky. Nová generace se snaží navázat stejným směrem, jenže výchozí bod je jiný. Současná M2 je rychlá už v základní podobě, ale ne každému nabídne tak silné spojení s autem, jaké by od menšího emka čekal.
Právě tady má CS zasáhnout. Nejde jen o výkon, ale hlavně o ostřejší reakce, přesnější řízení a větší chuť zatáčet.
Výkon narostl, ale to není hlavní zpráva
Pod kapotou pracuje třílitrový řadový šestiválec, jehož výkon vzrostl ze na 530 koní. To je hodnota, která by ještě relativně nedávno patřila mnohem větším a dražším modelům M. Jenže samotný výkon není u M2 tím největším tématem. Už běžná verze je totiž velmi rychlá.
Důležitější jsou změny v podvozku a řízení. M2 CS dostala přepracované pružiny a tlumiče, upravený software řízení, nově naladěný aktivní diferenciál M, tužší uložení motoru a volitelně také karbonkeramické brzdy. Stabilizační systémy byly přenastaveny pro okruhové použití a nechybí ani systém M Traction Control s deseti stupni zásahu. Dobrou zprávou je, že auto zůstává zadokolkou.
Karbon ano, muší váha ne
BMW se snažilo ubrat i nějaké kilogramy. Pomohla karbonová střecha, karbonové víko kufru, kovaná kola, karbonová sedadla i karbonová středová konzola. Výsledkem je úspora 30 kilogramů proti běžné M2 s automatem.
Jenže pak přijde studená sprcha. I po této dietě váží M2 CS zhruba 1700 kilogramů. Na auto, které BMW stále prezentuje jako menší a kompaktnější emko, to není málo. Ano, moderní vozy jsou těžší kvůli bezpečnosti, výbavě a technice, ale číslo na váze zkrátka úplně neladí s představou lehkého řidičského kupé.
Manuál zmizel, ale není to taková tragédie
Jednou z nejdiskutovanějších změn je převodovka. BMW M2 CS se prodává výhradně s osmistupňovým automatem M Steptronic. Manuál v nabídce není.
Důvod je technický. Ručně řazená převodovka ze standardní M2 by nezvládla vyšší točivý moment verze CS. Zatímco běžná M2 má u manuálu točivý moment omezený, CS nabízí 650 Nm, a to už je práce pro automat.
Na papíře to může znít jako zklamání, ale v praxi nejde o zásadní ztrátu. Manuální převodovka v současné M2 stejně nepatří mezi ty, které by si člověk pamatoval kvůli dokonale mechanickému pocitu. Navíc karbonová skořepinová sedadla se středovým předělem mezi nohama jako by ani nebyla navržena pro práci se spojkovým pedálem.
Motor táhne okamžitě a auto působí menší, než je
Po nastartování se šestiválec ozve hrubším, lehce naštvaným tónem. Není to zvuk, který by vás dostal do kolen, ale k charakteru auta sedí. I v komfortním režimu je cítit, že motor má síly na rozdávání. Reaguje ochotně od nízkých otáček a okamžitě maže pocit, že by auto mohlo být líné nebo těžkopádné.
Překvapivě příjemné je řízení. Působí ostřeji a čitelněji než u běžné M2. Auto sice není malé tak, jak by se podle označení mohlo zdát, ale umí se chovat kompaktněji, než naznačují jeho rozměry a hmotnost. Do zatáček se nechá posílat klidnými pohyby rukou a dobře reaguje na přesné vedení.
BMW podobnou schopnost předvádí i u M3 a M4, které dokážou působit lehčeji, než by podle fyziky měly. U M2 CS je tento dojem ještě výraznější, protože má kratší rozvor a přece jen méně hmoty než větší sourozenci.
Zadní náprava je hlavním zdrojem zábavy
Jakmile začnete zrychlovat ze zatáček, veškerá pozornost se přesune k zadním kolům. Se zapnutou trakcí M2 CS drží řidiče v rozumných mezích. Pokud to s plynem přeženete, elektronika zasáhne, ale neudusí auto úplně. Jakmile však dostane prostor, rozjede se s obrovskou vervou. Nižší rychlostní stupně mizí jeden za druhým a zrychlení působí až nečekaně intenzivně.
Automat řadí rychle a hladce, i když nemá tak ostrý mechanický projev jako dvouspojková převodovka. Jenže díky tomu, že není nutné přerušovat tah spojkou a ručním řazením, působí akcelerace velmi souvisle a neúnavně. Tempo, které M2 CS umí nabídnout, by ještě nedávno odpovídalo mnohem větším modelům M.
Zvuk motoru není nejsilnější stránkou
Přes působivá výkonová čísla není samotný motor po zvukové stránce ničím mimořádným. Má hrubší projev, ale ani ve vyšších otáčkách se nerozezpívá způsobem, který by z jízdy dělal akustický zážitek. Spíš duní a vrčí, než aby gradoval do něčeho opravdu podmanivého.
Jako partner pro podvozek však funguje skvěle. Má sílu všude a když uvolníte zásahy trakční kontroly, umožní pracovat se zadní nápravou velmi přirozeně. V tu chvíli se M2 CS ukáže jako auto, které umí být pořádně divoké.
Smyk přijde hned
Pokud řídíte plynule, zadní náprava dokáže najít překvapivě hodně trakce. Stačí ale malý pohyb pravé nohy navíc a zadek se začne hlásit o slovo. Zvlášť v zatáčce, kdy je auto zatížené a motor čeká v nižším převodu na povel.
Právě tady začíná být M2 CS nejzajímavější. Příď se dá přesně nasměrovat do oblouku a zadní kola můžete lehce přetížit, aniž by se auto okamžitě změnilo v nečitelný problém. Jemné přetáčivé náznaky vyžadují jen malé korekce a dají se hezky dávkovat plynem.
Velkou zásluhu na tom má nastavitelná trakční kontrola. Dovolí řidiči zůstat v místě, kde auto ještě pomáhá, ale zároveň nebere všechnu zábavu. Díky tomu lze zatáčky spojovat s pocitem, že si s vyvážením auta skutečně hrajete.
Na limitu se ale projeví hmotnost
Když začnete M2 CS tlačit víc, začnou se ukazovat i slabší stránky. Při tvrdším brzdění, větším zatížení přední nápravy a razantnějším výjezdu ze zatáček už auto nepůsobí tak dokonale jednolitě.
Hmotnost se nedá úplně schovat. Zadní část na nerovnostech pod plným plynem někdy nepůsobí tak pevně a přesně, jak byste od ostré verze CS čekali. Také řízení by mohlo být sdílnější. Ne vždy dostatečně jasně prozradí, kdy přední pneumatiky začínají ztrácet ideální přilnavost.
Částečně za to mohou pneumatiky. Testovaný vůz stál na Michelin Pilot Sport 4S, což je výborné univerzální obutí, ale BMW nabízí z výroby i agresivnější pneumatiky Cup 2 nebo Cup 2 R, případně podobné alternativy od Pirelli. Právě lepivější pneumatiky by mohly M2 CS dodat víc ostrosti, větší jistotu na předku a hlavně lepší zpětnou vazbu v řízení. M2 CS na suché a teplé silnici působí jako auto, kterému by lepivější obutí mohlo opravdu pomoct.
Přidalo by jistotu, podpořilo přesnost a dovolilo řidiči víc se o auto opřít. Už na méně extrémních pneumatikách je ale M2 CS hodně zábavná a použitelná. Neodhalí se během prvních pár zatáček, potřebuje trochu času a důvěry. Jakmile se s ní sladíte, odmění se výrazným charakterem a chutí nechat se řídit různými způsoby.
Můžete jet čistou stopu, přesně a efektivně. Nebo si hrát s plynem, nechat záď lehce pracovat a užívat si zbytečně okázalé výjezdy ze zatáček. A právě tahle možnost volby dělá z M2 CS auto, ke kterému se chcete vracet.
Skvělá zábava, ale ne bez výhrad
M2 CS je velmi zábavné auto. O tom není pochyb. Má výkon, ochotu zatáčet, výrazný charakter a zadní nápravu, která umí být zdrojem radosti. Zároveň ale mezi řidičem a autem zůstává malá vrstva odstupu. Chybí jí o něco víc přirozené zpětné vazby a mechanického propojení, které by z ní udělaly skutečně výjimečný zážitek.
Možná by část těchto výhrad vyřešily ostřejší pneumatiky. Možná ne. V současné podobě je M2 CS velmi povedeným autem divize M, ale otázka, jestli jde o další absolutní špičku mezi sportovními vozy, už není tak jednoznačná. Někteří ji budou milovat pro její rychlost a hravost. Jiní si vzpomenou na starší modely CS, které působily o něco vyváženěji, čitelněji a lehčeji.
Uvnitř je speciální, ale ne úplně praktická
Kabina jasně připomíná, že nesedíte v obyčejné M2. Karbonová skořepinová sedadla mají výrazné bočnice, drží tělo výborně a posaz je nízký. Volant je blízko, pozice za volantem působí sportovně a auto vás rychle vtáhne do soustředěné atmosféry.
Přesto interiér nepůsobí tak kompaktně, jak by člověk od M2 možná čekal. Před řidičem se rozprostírá mohutná palubní deska a velké digitální displeje. Auto je sice kratší než M3 a M4, ale pocitově působí široce. Zklamáním zůstává volant. Je příliš silný a robustní, což je u moderních BMW M bohužel známý nešvar. Jemnější věnec by autu zaměřenému na přesnost a kontakt s řidičem slušel mnohem víc.
Odlehčení má i své otravné stránky
Karbonové díly v interiéru pomohly snížit hmotnost, ale BMW u verzí CS tradičně sahá i k řešením, která v každodenním provozu spíš obtěžují. Zmizely některé praktické odkládací prostory, včetně schránky v loketní opěrce a držáků nápojů.
Ano, pár gramů se tím možná ušetří. Jenže u auta, které i po odlehčení váží okolo 1700 kg, taková úspora působí trochu úsměvně. V praxi to znamená hlavně to, že klíče, lahev s vodou nebo jiné drobnosti nemáte kam rozumně uložit a často skončí pohozené v prostoru pro nohy spolujezdce.
Atmosféra výjimečného modelu ale nechybí. Loga a výšivky CS se objevují na několika místech, od palubní desky až po výplně dveří. Ty při otevření navíc efektně pracují se světlem, takže auto dává i uvnitř jasně najevo, že jde o speciální verzi.
Verdikt
BMW M2 CS je rychlé, silné a velmi zábavné kupé, které umí řidiče pobavit mnohem víc než běžná M2. Má ostřejší reakce, výraznější charakter a zadní nápravu, která dokáže být krásně hravá. Zároveň ale není tak lehké, čisté a bezprostřední, jak by označení CS mohlo slibovat.
Je to výborné emko, o tom není pochyb. Jenže na rozdíl od některých předchůdců nepůsobí jako auto, které by okamžitě nechalo konkurenci daleko za sebou. Spíš je to velmi schopný, nesmírně rychlý a zábavný stroj, který má pár nedokonalostí. A právě ty rozhodnou, jestli ho budete považovat za skvělé auto, nebo za nevyužitou šanci být opravdu nezapomenutelné.
« Majitelé SUV, připravte se na drsný šok. Přicházejí speciální daně a drahé parkovné
