Přiznám se, že při pohledu na Hondu SH125i asi málokomu začne srdce tlouct rychleji. Stojí před vámi elegantní skútr na velkých kolech. Nemá žádné svaly, agresivní kapotáž ani nic, co by vás okamžitě lákalo k projížďce. A přesně tady Honda rozehrává svou trochu zákeřnou hru. SH125i totiž nepotřebuje udělat dojem během prvních třiceti sekund. Stačí jí pár dní. Pak jednoho rána zjistíte, že máte jet deset kilometrů přes město, a místo přemýšlení, čím pojedete, už si automaticky berete bundu a jdete pro Hondu.
Italové dobře vědí, proč ji milují
Ostatně Italové na to přišli dávno před námi. V Římě nebo Miláně je SH téměř součástí městského mobiliáře. Něco jako semafory, kavárny a člověk na skútru, který je z nějakého důvodu přesvědčený, že mezera mezi dvěma auty široká sedmdesát centimetrů představuje plnohodnotný jízdní pruh. Řada SH patří dlouhodobě mezi nejprodávanější skútry v Evropě a po několika dnech s letošním modelem SH125i začínám chápat proč. Tento skútr není postavený tak, aby v jedné disciplíně předvedl něco dechberoucího. Je navržený tak, aby vám každý den co nejméně komplikoval život.
Modelový rok 2026 přitom nepřináší pouze staré SH v novém laku. Honda přepracovala přední část po vzoru většího modelu SH350i, upravila odpružení i sedlo a za řídítka umístila nový barevný TFT displej s úhlopříčkou 4,2 palce a konektivitou Honda RoadSync. Ve výbavě nechybí ani diodové osvětlení, konektor USB C, kontrola trakce HSTC, dvoukanálové ABS, bezklíčový systém Smart Key a funkce Idling Stop. Design zůstává typicky střídmý. SH se nesnaží vypadat jako superbike, který někdo omylem vypral na devadesát stupňů. Honda je elegantní, úzká a nenápadná, tedy přesně taková, jakou ji ve městě chcete mít.
Mohlo by vás zajímat
A právě po prvních kilometrech začnou jednotlivé dílky zapadat dohromady. Velká šestnáctipalcová kola, rovná podlaha, překvapivě velký úložný prostor, komfortní podvozek a motor, který si vystačí s množstvím benzinu, nad nímž by se větší motorka ani neobtěžovala rozsvítit kontrolku rezervy. SH125i se vás nesnaží bavit tím, že vám při každém přidání plynu prodlouží ruce o tři centimetry. Její kouzlo spočívá někde úplně jinde. V tom, jak neuvěřitelně snadné s ní všechno je.
Třináct koní ve městě bohatě stačí
Kapalinou chlazený čtyřventilový jednoválec eSP+ nabízí výkon 9,6 kW, tedy 13 koní, a točivý moment 12 Nm. Když tato čísla přečtete nahlas, pravděpodobně se vám nezrychlí tep a soused si nepřijde objednat stejný stroj. Jenže tabulka výkonu je v případě městského skútru asi stejně důležitá jako maximální rychlost výtahu. Podstatné je, jak rychle vás dostane tam, kam potřebujete. A právě tady začíná SH dávat velký smysl. Otočíte plynem, variátor okamžitě zareaguje a Honda se z křižovatky rozjede s překvapivou chutí. Motor je kultivovaný, reakce na plyn jemná a až do rychlosti přibližně 70 až 80 km/h vůbec nemáte pocit, že byste těch třináct koní museli přemlouvat k práci.
Právě městské rychlosti jsou jeho teritoriem. Od semaforu se SH rozjíždí svižně, mezery v provozu se s ním využívají velmi snadno a variátor funguje tak přirozeně, že o něm po několika kilometrech úplně přestanete přemýšlet. Plyn se dobře dávkuje, motor necuká a všechno se odehrává hladce. Teprve nad osmdesátkou se začne připomínat fyzika a další kilometry za hodinu už Honda sbírá poněkud rozvážněji. Stovku ale zvládne a udrží, takže ani kratší přesun mimo město nepředstavuje žádnou sebevražednou výpravu. Jen je dobré nezapomenout, že pod vámi není CBR Fireblade. Předjíždění kamionu do kopce se spolujezdcem proto doporučuji plánovat s podobným předstihem jako rodinnou dovolenou. Ve městě mi ale výkon prakticky nechyběl a právě tam všech třináct koní působí, jako by jich bylo přesně tolik, kolik potřebujete.
Podvozek si poradí i s českými silnicemi
Jednou z věcí, které mě na SH125i překvapily nejvíce, je komfort podvozku. U skútru určeného primárně do města by člověk mohl očekávat, že každý kanál a každá příčná spára zároveň poslouží jako bezplatná kontrola stavu jeho páteře. SH na to jde úplně jinak. Má šestnáctipalcová kola vpředu i vzadu a pro rok 2026 Honda upravila pružiny i naladění odpružení. Výsledek je znát prakticky od prvních kilometrů. Podvozek je příjemně měkký, ale ne přehnaně houpavý. Především dokáže velmi dobře filtrovat krátké ostré nerovnosti, kanály, propadlý asfalt, dlažební kostky i rozbité okresky.
Právě na horším povrchu mě Honda překvapila snad nejvíce. Velká kola přecházejí přes nerovnosti s mnohem větším klidem, než bývá u klasických městských skútrů zvykem, a Honda se nerozhodí při každé díře, kterou silničáři už třetím rokem vedou v evidenci jako plánovanou opravu. Na českých silnicích je to vlastnost, která má skoro větší cenu než dalších deset koní. Kanály a záplaty samozřejmě cítíte, protože fyzikální zákony Honda zatím zrušit nedokázala, ale rázy jsou příjemně utlumené a skútr si i na rozbitém asfaltu zachovává klid. Podvozek přitom není rozbředlý. SH se v zatáčkách zbytečně nehoupe a šestnáctipalcová kola mu dávají pocit stability, který bych od lehké stopětadvacítky automaticky neočekával. Nejede jako levný malý skútr. Pocitově působí podstatně dospěleji.
Lehkost malého skútru a stabilita většího stroje
Velká kola přitom neznamenají, že by Honda ztratila něco ze své městské obratnosti. Právě naopak. Je lehká, úzká a velmi ochotně mění směr. Mezi auty se s ní dá pohybovat s přesností, která začne být po několika kilometrech silně návyková. Nízké těžiště pomáhá při pomalém popojíždění a při manipulaci na místě nemáte pocit, že se strojem zápasíte. Otočit skútr, zaparkovat ho nebo jej protlačit úzkým místem je hračka. Jakmile se provoz rozjede, šestnáctipalcová kola přidají přesně tu dávku stability, kterou malé skútry někdy postrádají. Výsledkem je zajímavá kombinace. Ve třiceti se SH chová jako lehká městská hračka, ale v devadesáti už připomíná podstatně větší stroj.
Spotřeba, při které palivoměru přestanete věřit
Pokud mě ale Honda něčím dostala úplně, byla to spotřeba. Výrobce uvádí přibližně 2,2 litru na 100 kilometrů a při běžném provozu není problém se podobným hodnotám skutečně přiblížit. Se sedmilitrovou nádrží se tak bavíme o dojezdu kolem 300 kilometrů. Pouhých 2,2 litru na 100 kilometrů. V době, kdy některá auta spotřebují dva litry benzinu ještě dříve, než jejich řidič najde výjezd z podzemních garáží, je to skoro komické.
Při běžném ježdění máte chvílemi pocit, že ukazatel paliva nefunguje. Jezdíte do práce, jedete nakoupit, několikrát přejedete město, navštívíte kamaráda a potom vyrazíte ještě někam úplně zbytečně, protože je venku hezky. Palivoměr se přitom stále tváří, že se ho celé hospodaření s benzinem vlastně netýká. U velké motorky sledujete cenu benzinu na stojanu. U SH125i spíše kontrolujete, zda vám obsluha opravdu natankovala. Pro někoho, kdo skútr používá každý den, je právě tato kombinace nízké spotřeby a solidního dojezdu jednou z jeho největších předností.
Svůj podíl na nízké spotřebě má i systém Idling Stop. Po zastavení motor automaticky vypne a po otočení plynem jej prakticky okamžitě a velmi kultivovaně znovu probudí. Důležité je především to, jak nenápadně celý systém funguje. U některých aut a motorek je systém automatického vypínání motoru prvním elektronickým pomocníkem, se kterým se po nastartování pohádáte a okamžitě hledáte tlačítko pro jeho deaktivaci. Tady jsem neměl potřebu s ním bojovat. Ve městě dává smysl, reaguje rychle a po chvíli jeho činnost prakticky přestanete vnímat.
Helma, nákup a ještě něco navíc
Další věcí, kterou jsem si na Hondě rychle oblíbil, je praktičnost. Pod sedlem se nachází 28 litrů úložného prostoru, kam se vejde integrální přilba a ještě několik drobností. Před jezdcem je další přihrádka s konektorem USB C a obrovskou výhodou zůstává rovná podlaha. Ta možná na fotografii nevypadá jako zásadní technická inovace lidstva, ale zkuste se SH zajet nakoupit. Taška mezi nohama, další věci pod sedlem, zbytek v horním kufru a najednou začnete přemýšlet, zda Honda neměla skútr homologovat také jako lehké užitkové vozidlo. Právě množství prostoru a možnost rozdělit věci mezi několik míst dělají z SH překvapivě schopného každodenního pomocníka. Člověk velmi rychle zjistí, že na spoustu cest nepotřebuje batoh a nic nemusí vozit na zádech.
Smart Top Box navíc spolupracuje s bezklíčovým systémem. Klíček tak může zůstat v kapse a vy jen přijdete, odemknete, nastartujete a odjedete. Je to přesně ten druh komfortu, který považujete za naprostou zbytečnost, dokud si na něj nezvyknete. Potom vám vytahování běžného klíče z kapsy připadá jako technologie z doby parních lokomotiv. Celé SH je vlastně poskládané z podobných drobností. Žádná z nich sama o sobě nezmění svět, ale dohromady způsobují, že se skútr používá mimořádně snadno.
Jednoduše nasednete a jedete
Právě snadnost používání je podle mě hlavním tématem celé Hondy SH125i. Není to skútr, který vás bude každé ráno vyzývat na souboj. Nevyžaduje zahřívací rituál, přemýšlení nad jízdními režimy ani půlhodinu strávenou nastavováním elektroniky. Sednete, zmáčknete startér, přidáte plyn a jedete. Brzdy nejsou zbytečně agresivní, ale mají dostatek účinku a dobře se dávkují. Dvoukanálové ABS je samozřejmostí a HSTC hlídá zadní kolo na kluzkém povrchu. Nejsou to systémy, kterými se budete chlubit kamarádům u piva. V ideálním případě o nich téměř nevíte, dokud je skutečně nepotřebujete.
Příjemně funguje také ergonomie. Pro letošní rok dostalo sedlo upravenou výplň a posez je přirozený a vzpřímený. V městském provozu se na Hondě rychle cítíte jako doma, dobře vidíte kolem sebe a skútr pod vámi nepůsobí ani těžkopádně, ani příliš drobně. Komfort sedla společně s měkkým podvozkem navíc znamená, že ani delší jízda není za trest. Samozřejmě se nebavíme o dálničním cestovním korábu, ale v prostředí, pro které byl skútr navržen, je kombinace pohodlí, ovladatelnosti a stability velmi dobře vyvážená.
Největším talentem je každodenní užitečnost
Honda SH125i je vlastně docela zvláštní stroj. Kdybyste mi před jízdou položili na stůl její technické údaje, asi bych nad nimi nevydržel vzhůru dlouho do noci. Objem 125 cm³, třináct koní a variátor. Žádná čísla, kvůli kterým byste volali kamarádovi v jedenáct večer s tím, že jste právě našli motorku svých snů. Jenže SH125i se neposuzuje podle tabulky. Je potřeba s ní nějakou dobu žít. Potom zjistíte, že ráno nemusíte řešit parkování, městem projedete rychleji než autem, podvozek zvládá rozbitý asfalt překvapivě dobře, máte kam dát helmu i nákup a benzin téměř nedoplňujete. Při každém odjezdu jednoduše otočíte plynem a všechno funguje přesně tak, jak má.
Právě v tom podle mě spočívá kouzlo Hondy SH125i. Nesnaží se hrát na malou motorku, nechce ohromovat výkonem a už vůbec vás nepotřebuje přesvědčovat nějakým dramatem. Je to dokonale promyšlený dopravní prostředek, který svou práci dělá tak samozřejmě, až se vám začne dostávat pod kůži. Klidně může stát v garáži vedle několikanásobně výkonnější a dražší motorky, a přesto jednoho dne zjistíte, že při cestě do města saháte po klíčích právě od Hondy. Ne proto, že by byla rychlejší nebo nabízela větší porci adrenalinu, ale jednoduše proto, že představuje nejsnazší řešení.
Mohlo by vás zajímat
A možná právě to je největší kompliment, který lze SH125i dát. Nesnaží se vás přesvědčit, že je výjimečná. Každý den vám jen dokazuje, jak je užitečná. A někdy je právě tohle mnohem návykovější než dalších sto koní.
A co zmínka o ceně, nebyla by?