Současná auta často začínají po několika stovkách tisíc kilometrů vyžadovat drahé opravy. Červené Volvo P1800S však se svým původním motorem překonalo vzdálenost 5 246 875 kilometrů. Jeho příběh ukazuje, jak dlouho může technika vydržet, pokud dostává pravidelnou péči.
Žádný motor nevydrží věčně. Benzinový čtyřválec Volvo B18 se však této hranici dokázal přiblížit způsobem, který dodnes budí respekt mechaniků i automobilových nadšenců. Jeden exemplář totiž sloužil svému majiteli déle než půl století a pomohl mu vytvořit světový rekord v počtu kilometrů ujetých s jediným automobilem.
Rekordní vůz za tu dobu urazil více než 5,2 milionu kilometrů. Taková vzdálenost odpovídá přibližně 130 cestám kolem celé Země. Nešlo přitom o automobil vystavený v muzeu ani o pečlivě střežený sběratelský kousek. Volvo se používalo prakticky každý den, jezdilo v mrazu, sněhu i extrémním horku a pravidelně absolvovalo dlouhé cesty napříč Severní Amerikou.
Červené kupé stálo téměř celý roční plat
Za volantem rekordního Volva P1800S seděl Irv Gordon, středoškolský učitel z New Yorku. Automobil si koupil nový v červnu 1966. Zaplatil za něj částku, která podle dnešního nominálního kurzu odpovídá přibližně 86 tisícům korun. Tehdy však představovala téměř celý jeho roční příjem.
Mohlo by vás zajímat
Že Volvo nebude trávit většinu času v garáži, ukázal Gordon hned během prvních dnů. Za jediný prodloužený víkend s ním ujel více než 2 400 kilometrů. Následovaly každodenní cesty do zaměstnání, výlety a dlouhé přesuny po Spojených státech i dalších částech kontinentu.
Gordon zkrátka rád řídil a své auto považoval za ideálního společníka. Kilometry proto přibývaly tempem, kterého většina běžných motoristů nedosáhne ani za několik životů.
Magickou hranici překonal na Aljašce
Jeden z nejvýznamnějších okamžiků přišel v roce 2013. Gordon tehdy během cesty na Aljašku překonal hranici tří milionů mil, což odpovídá přibližně 4,8 milionu kilometrů. Už v té době šlo o výkon, který neměl ve světě běžně používaných osobních automobilů obdoby.
Majitel se svým Volvem pokračoval v jízdě až do své smrti v roce 2018. Konečný stav počítadla se zastavil na hodnotě 5 246 875 kilometrů. Díky tomu se automobil zapsal do Guinnessovy knihy rekordů a jeho motor získal pověst jednoho z nejodolnějších agregátů, které se kdy objevily v sériově vyráběném voze.
Motor nevyměnil, dvakrát ho však nechal opravit
Na příběhu červeného Volva je nejpozoruhodnější skutečnost, že pod jeho kapotou zůstal původní čtyřválec B18. Automobil během více než 50 let provozu nedostal jiný motor z výroby.
To samozřejmě neznamená, že se agregát obešel úplně bez zásahů. Za celou dobu podstoupil dvě rozsáhlejší generální opravy. První z nich však přišla až po překonání přibližně 1,09 milionu kilometrů. Už samotná tato hodnota by stačila k tomu, aby byl motor považován za mimořádně odolný.
Generální oprava navíc není totéž jako výměna celého agregátu. Motor zůstal v automobilu zachován, pouze dostal potřebnou péči a nové opotřebované součásti. Jeho základ tak sloužil po celou dobu rekordního provozu.
Žádné zázračné přísady ani drahé úpravy
Gordonovo Volvo nemělo žádné tajné technické vylepšení. Majitel nepoužíval ani zázračná aditiva, která by měla životnost motoru dramaticky prodlužovat. Spoléhal na mnohem obyčejnější recept.
Důsledně dodržoval servisní intervaly, pravidelně měnil motorový olej a případné problémy řešil dříve, než se z nich staly závažné závady. Velkou část běžné údržby si navíc prováděl sám ve vlastní garáži. Auto tak dostávalo přesně takovou péči, jakou potřebovalo.
Právě pravidelnost byla podle Gordona hlavním důvodem neobvyklé spolehlivosti. Volvo ho během dlouhých desetiletí provozu údajně ani jednou nenechalo bez pomoci na cestě. Startovalo v silných mrazech, zvládalo jízdu na sněhu a nevadily mu ani vysoké letní teploty.
Jednoduchá konstrukce měla obrovskou rezervu
Motor Volvo B18 vznikl v době, kdy automobilky používaly relativně jednoduchou techniku a kladly velký důraz na mechanickou odolnost. Řadový benzinový čtyřválec měl litinový blok, robustní konstrukci a nebyl zatížen množstvím komplikovaných systémů, které najdeme v moderních agregátech.
Samotná jednoduchost by však k rekordnímu nájezdu nestačila. Rozhodující byla kombinace odolného základu, poctivého servisu a způsobu používání. Dlouhé jízdy totiž motoru zpravidla prospívají více než neustálé krátké přesuny se studenými starty.
Rekordní Volvo proto není důkazem, že každý motor B18 automaticky ujede pět milionů kilometrů. Ukazuje však, jakého výsledku může kvalitně navržená technika dosáhnout v rukou pečlivého majitele.
Automobil svého majitele nakonec přežil
Po Gordonově smrti převzala slavné kupé přímo automobilka Volvo. Vůz se stal vzpomínkovým exponátem, který připomíná nejen mimořádnou odolnost švédské techniky, ale také vztah jednoho člověka k automobilu, s nímž strávil podstatnou část života.
Mohlo by vás zajímat
Volvo P1800S se dodnes příležitostně objevuje na automobilových výstavách a dalších akcích. Připomíná přitom, že nejlepší motor nemusí mít nejvyšší výkon, největší objem ani nejmodernější technologie. Mnohem důležitější může být schopnost spolehlivě fungovat desítky let a zvládnout vzdálenost, která je u běžného osobního auta téměř nepředstavitelná.
Pracoval jsem v kurýrní společnosti, která přepravovala celosvětově většinou malé zásilky. Měli jsme pobočku na Moravě v Brně a ve Zlíně, tam se zásilky tehdy vozily z Prahy, kam přiletěly letadlem. Jezdilo se dodávkou Mazda, dvoulitr benzín – typ nepamatuji, je to přece jen dost dávno – ale měla hodně předsunutý přední nárazník. Šla do „důchodu“ a měla najeto 500 000 km s běžným servisem a bez GO motoru. Vím, že proti 2.5M to není nic moc, nicméně za vzpomínku to stojí.