Češi ji chtějí pořád, jenže ojetá Škoda Octavia III už dávno není za hubičku. Jak se s ní žije?
Škoda Octavia třetí generace zůstává jednou z nejvyhledávanějších ojetin na českém trhu a tomu odpovídají i její ceny. Zatímco unavené kusy s vysokým nájezdem začínají hluboko pod hranicí 100 tisíc korun, za zachovalé vozy s lepší výbavou a rozumnou historií už dnes zaplatíte výrazně více. Podívali jsme se, v jakých částkách se Octavia III aktuálně prodává a za co si čeští kupující připlácejí nejčastěji.
Design, který sází na jistotu
Za mě musím říct, že třetí generace před současnou modernizací vypadá pořád velmi dobře. Kombinuje v sobě eleganci a praktičnost takovým způsobem, který Octavii sluší. Není to auto, které by se snažilo šokovat nebo vyčnívat za každou cenu. Její design se drží osvědčené evoluce a působí klidně, uhlazeně a záměrně nenápadně. Právě v tom je ostatně kus jejího kouzla. Neutrální vzhled osloví široké publikum a celek působí vyváženěji než u předchozích generací.
Je ale potřeba dodat, že hodně záleží na konkrétní výbavě. Základní provedení s halogenovými světlomety a nelakovanými prvky karoserie už tak přesvědčivě nevypadá a o nějaké větší eleganci nemůže být řeč. Testovaný vůz je přesně tím typickým průměrem, který na českých silnicích potkáte nejčastěji.
Interiér bez výstřelků, ale s několika slabinami
Podobně střízlivý přístup najdeme i uvnitř. Kabina je prostorná, působí solidně a většina použitých materiálů je na velmi slušné úrovni. Převládají měkčené plasty a celkově interiér nevypadá lacině, i když se tu a tam objeví i méně povedené tvrdší díly. Není to ale nic, co by celkový dojem zásadně kazilo.
U základního rádia bez dotykové obrazovky už je však znát věk auta naplno. Nenabízí prakticky nic navíc, funkčně působí velmi jednoduše a jeho rozlišení dnes vyvolá spíš úsměv. Nešťastné je i jeho umístění příliš nízko ve středové části palubní desky. Řidič tak musí zbytečně sklánět zrak mimo vozovku a ovládání není zrovna pohodlné. Jinak je ale ergonomie v pořádku. Čtyřramenný volant sice není žádný designový skvost, do ruky ale padne dobře. Celý interiér pak působí dospěle, uhlazeně a kvalitněji, než by člověk od běžného rodinného auta možná čekal.
Pohodlí na palubě a slušná každodenní použitelnost
Sedadla jsou pohodlná a na to, že auto nemá sportovní ambice, dokážou tělo v zatáčkách podržet překvapivě dobře. Místa je kolem řidiče dostatek, dobrý je i výhled ven z vozu, takže z hlediska každodenního používání si není na co zásadního stěžovat. Jakmile se usadíte, nastavíte si posez a nastartujete, začne být důležité hlavně to, co se děje pod kapotou.
Základní benzin, který dává větší smysl než základní diesel
Základní benzinový motor 1.2 TSI je podle mě rozhodně lepší volbou než základní diesel 1.6 TDI. Naftová šestnáctistovka působí hrubě, není příliš kultivovaná a dynamikou také zrovna neoslní. Benzinová dvanáctistovka je ve výsledku příjemnější společník, i když ani ona není bez chyb. Největší slabinou je průběh výkonu v kombinaci s manuální šestistupňovou převodovkou. V nízkých otáčkách je motor ospalý, reakce přicházejí se zpožděním a turbo se pořádně přihlásí až někde kolem 2200 otáček.
Papírových 77 kW a točivý moment 175 N.m na první pohled nevypadají nijak oslnivě a nikoho nepřesvědčí, že má před sebou kdovíjak svižné auto. Jenže v běžném provozu dokáže tahle motorizace překvapit hlavně svou poctivostí a úsporností. Spotřeba se bez problémů drží mezi šesti a sedmi litry na sto kilometrů, což je velmi slušný výsledek. Osobně mám navíc pocit, že se Škoda v té době snažila řidiče nenápadně směrovat k dieselu jako k tomu správnému řešení. Když ale srovnám reálný projev 1.6 TDI a 1.2 TSI, bez váhání bych sáhl po benzinu. Diesel totiž postupně přichází o svou hlavní výhodu a benzinový motor navíc představuje do budoucna vhodnější základ i z hlediska možného využití alternativních paliv.
Není pro každého, ale umí být příjemný
Samozřejmě nejde o motor pro všechny. Nejlépe sedne klidnějším řidičům, kteří se nikam neženou a smíří se s tím, že je potřeba přizpůsobit mu styl jízdy. Kdo to přijme, dostane vcelku příjemného a úsporného společníka.
Velmi dobrý dojem naopak dělá samotné řazení. I v této novější Octavii patří k tomu lepšímu, co lze v segmentu rodinných aut dostat. Dráhy řadicí páky jsou přesné, rozumně dlouhé a jednotlivé stupně tam zapadají s lehkostí a jistotou. V tomto směru Škoda tradičně ví, co dělá. Jedinou výtkou může být až příliš lehký a trochu přeposilovaný projev. Auto ale na pokyny volantem reaguje ochotně a to je rozhodně pozitivní.
Podvozek, který neurazí, ale ani nenadchne
U podvozku už tak nadšený nejsem. Tvrdší nastavení sice na papíře slibuje lepší jistotu, v praxi ale nepřináší ani výrazný komfort, ani nějaké skutečně přesvědčivé chování v zatáčkách. Dokud po Octavii nechcete nic víc než běžné každodenní ježdění, funguje všechno v pořádku. Jakmile ale začnete zkoušet svižnější tempo, ukáže se, že sportovní ambice tomuto autu zkrátka nesedí.
Nedotáčivost i náklony karoserie jsou o něco výraznější, než bych při tužším naladění čekal. Není to žádný zásadní problém, ale pokud by někdo očekával mimořádně jistý a hravý podvozek, bude spíš zklamaný. Samostatnou kapitolou je zadní vlečená náprava, o které už se napsalo mnohé. Oproti víceprvkovému řešení je rozdíl v jízdním projevu samozřejmě znát, i když běžný řidič ho často buď nepozná, nebo ho jednoduše nebude řešit. Co ale zaznamená skoro každý, je horší akustický komfort. Zadní náprava je při jízdě hlučnější a zezadu se do kabiny přenášejí i nepříjemné vibrace.
Na co si dát pozor u ojetiny
Na úplně definitivní soudy ohledně spolehlivosti bylo u této generace ještě poměrně brzy, protože ve srovnání se staršími modely šlo stále o relativně nové auto a typické závady se tehdy ještě nestačily výrazněji projevit. Přesto existuje několik věcí, na které je dobré myslet.
Vyhnul bych se příliš unaveným kusům s vysokým nájezdem a zanedbanou historií. Šestnáctistovka TDI totiž pravděpodobně nebude takový držák jako legendární 1.9 TDI. Hodně napovědět může i samotný stav interiéru. Pokud je kabina nadměrně opotřebovaná, bývá to často známka toho, že auto nemělo zrovna pečlivého majitele. U ojetých škodovek obecně platí jednoduché pravidlo. Budou sloužit přesně tak dobře, jak dobře se o ně kdo staral. Když dostane Octavia III pravidelný servis, umí být spolehlivým autem i přes vyšší nájezdy a náročnější život.
U motorů TSI z počátku výroby je potřeba dát pozor hlavně na rozvody. Zároveň platí, že verze 1.4 TSI bývají v tomto směru odolnější a často i zajímavější celkově.
Ve výsledku velmi schopné, ale stále obyčejné auto
Třetí generace Octavie udělala proti předchůdcům opravdu výrazný krok dopředu. Nabízí nadprůměrný prostor v kabině, vzadu je místa opravdu hodně a zavazadlový prostor pobere více věcí, než by se na první pohled mohlo zdát. Z hlediska praktičnosti tedy odvádí přesně to, co od ní lidé očekávají.
Výsledný verdikt je ale poměrně střízlivý. Octavia je prostě dobré auto. Nic méně, ale ani nic více. Pořád jde o vůz, který se drží v rámci svého segmentu spíš v pevném středu a rozhodně není na místě dělat z něj něco výjimečného nebo ho stavět na úroveň prémiových modelů. Kdo touží po něčem techničtěji příbuzném, ale trochu osobitějším, může se podívat třeba na Seat Leon.
Kolik stojí ojetá Škoda Octavia III na českém trhu
Jestli dnes pokukujete po ojeté Škodě Octavia třetí generace, český trh vám nabídne opravdu široký rozptyl cen. Na jednom konci stojí vyběhané kusy po flotilách a služebním provozu, na druhém zachovalé vozy s rozumným nájezdem, lepší výbavou a jasnou historií. Právě u Octavie III přitom platí víc než jinde, že cenovka sama o sobě ještě nic neříká. Rozhoduje rok výroby, motorizace, karoserie, výbava i servisní minulost.
Na inzertních serverech se dnes dají najít i velmi levné Octavie III, které padají zhruba k hranici okolo 70 tisíc korun. To už jsou ale většinou auta s extrémním nájezdem, často přes 500 tisíc kilometrů, a zpravidla s dieselovým motorem. Takové kusy sice vypadají na první pohled lákavě, ale pro běžného kupce už jde spíš o sázku než o rozumnou koupi. Právě i české inzertní a motoristické zdroje potvrzují, že těchto levných aut s opravdu vysokým nájezdem je na trhu hodně.
Reálně použitelná Octavia III, za kterou se nebudete muset hned po příjezdu domů modlit, dnes na českém trhu většinou začíná kolem 180 až 220 tisíc korun. V této hladině se objevují hlavně vozy z let 2014 až 2016, často s motorem 1.6 TDI, nájezdem zhruba mezi 160 a 220 tisíci kilometry a spíš základnější nebo střední výbavou. Konkrétní inzeráty ukazují například Octavii 1.6 TDI z roku 2016 za 190 tisíc korun se 163 tisíci kilometry, další vůz 1.6 TDI z téhož roku za 210 tisíc korun se 174 tisíci kilometry nebo auto z roku 2018 s nájezdem přes 308 tisíc kilometrů za 179 tisíc korun.
Právě pásmo od 200 do 300 tisíc korun je dnes pro Octavii III na českém trhu nejzajímavější. Tady už si vybíráte mezi auty, která stále dávají smysl nejen cenou, ale i stavem. Podle současné nabídky se sem vejdou jak diesely, tak benzínové verze, často s nájezdem do 150 až 200 tisíc kilometrů. Typickým příkladem je benzinová 1.2 TSI z roku 2016 za 191 tisíc korun se 106 tisíci kilometry, benzinová 1.4 TSI z roku 2014 za 215 tisíc korun se 190 tisíci kilometry, nebo naftová 2.0 TDI z roku 2015 za 285 tisíc korun se 195 tisíci kilometry. Podobně kombík 2.0 TDI z roku 2014 se 144 tisíci kilometry stojí 255 tisíc korun. I motorističtí kolegové z českých médií upozorňují, že právě v relaci 200 až 300 tisíc korun je dnes opravdu hodně aut s rozumnými nájezdy.
Zachovalejší kusy už míří výš
Jakmile chcete mladší vůz, lepší výbavu, automat nebo silnější motor, dostává se Octavia III rychle do pásma zhruba 300 až 400 tisíc korun. Tady už se bavíme hlavně o autech z let 2017 až 2019, často po faceliftu, s nájezdy kolem 100 až 150 tisíc kilometrů. V inzerci se tak objevuje například Octavia 2.0 TDI z roku 2017 se 120 tisíci kilometry za 348 tisíc korun, benzinová 1.4 TSI DSG z roku 2018 se 143 tisíci kilometry za 325 990 korun nebo faceliftované kombi 2.0 TDI z roku 2019 se 124 tisíci kilometry za 398 tisíc korun.
Kombi a lepší motory si nechají zaplatit
Český trh pořád jasně ukazuje, že kombík je u Octavie III mimořádně žádané zboží. V nabídce tvoří výraznou část inzerce a často si drží vyšší cenu než srovnatelný liftback. To samé platí pro povedenější benzinové motory 1.4 TSI a pro silnější diesely 2.0 TDI. Například 1.4 TSI z roku 2016 se 134 tisíci kilometry stojí téměř 295 tisíc korun, zatímco 1.4 TSI z roku 2015 s 89 tisíci kilometry je nabízená za 219 tisíc korun. U dvoulitrových dieselů se běžně potkáváte s částkami od zhruba 255 do 350 tisíc korun podle stáří, nájezdu a výbavy.
A co sportovnější RS
Jestli vás láká Octavia RS třetí generace, připravte si víc. Starší a více ojeté kusy se sice objevují už kolem 180 až 240 tisíc korun, ale často mají vysoký nájezd a nejde o auta, která by byla bez kompromisů. Zajímavější kusy z roku 2016 se dnes běžně pohybují zhruba mezi 315 a 380 tisíci korunami podle motoru, převodovky a stavu. Například RS 2.0 TDI 135 kW z roku 2016 se 167 tisíci kilometry stojí 349 990 korun, jiné nabídky z TipCars ukazují vozy RS kolem 315 tisíc korun nebo starší auta za 240 tisíc korun.
« Chcete jezdit levněji? Tyto návyky vám pomůžou snížit spotřebu v době drahých paliv Velká SUV v problémech. Nové poplatky mají trestat hmotnost i rozměry »
