Nabíječky mají co dohánět. Ve srovnání s čerpacími stanicemi působí spartánsky a na většině nic není
Dobít elektromobil a natankovat hybrid nebo vůz se spalovacím motorem není totéž. Zatímco klasické čerpací stanice s pohonnými hmotami jsou po všech stránkách komplexně vybavené, nabíjecí stanice často nabízejí jen to nejnutnější a někdy k tomu i pár komplikací navíc.
Na běžných čerpacích stanicích je kromě samotného tankování k dispozici široká nabídka dalších služeb a možností. Zejména na dálnicích bývají součástí i restaurace nebo obchody. U nabíjecích stojanů se však na doplňkové služby většinou nemyslelo, a přitom řidiči musí počítat s výrazně delším časem potřebným k doplnění energie než při tankování fosilních paliv.
Německý autoklub ADAC proto zhodnotil nabíjecí místa na tamních dálnicích z hlediska jejich celkové využitelnosti a vstřícnosti vůči zákazníkům. I když jde o lokální průzkum, podobné faktory zvažují motoristé i u nás – a právě ty mohou rozhodnout o tom, zda se vyplatí přejít z klasického auta na elektromobil.
Polovina řidičů dobíjí na dálnici, ale kvalita míst pokulhává
Podle průzkumu ADAC téměř polovina řidičů elektromobilů nabíjí na dálničních odpočívadlech při cestách delších než 100 kilometrů, dalších 36 % to dělá alespoň příležitostně. Odborníci proto vyhodnotili 25 nejfrekventovanějších nabíjecích lokalit a zjistili, že pouze 13 z nich si zaslouží hodnocení „dobré“. Zbytek dopadl hůř – známkami „špatné“ nebo dokonce „velmi špatné“.
Hlavní nedostatky: výkon, pohodlí i přehlednost
Na nízkém hodnocení se podepsalo hned několik faktorů. Tím zásadním je výkon nabíjení, který určuje rychlost doplnění energie. Zde se projevuje rychlý vývoj elektromobilů, s nímž infrastruktura zkrátka nestačí držet krok. Ještě před několika lety byl výkon 50 kW považován za standard rychlonabíjení, dnes už je běžných 100 až 150 kW. Je ale důležité zdůraznit, že výkon se vztahuje ke stojanu jako celku – pokud se tedy k jednomu stojanu připojí dvě auta, o dostupný výkon se rozdělí.
Další oblastí je komfort. Zatímco u čerpacích stanic je zastřešení samozřejmostí, u nabíječek to často neplatí. Za pěkného počasí to ještě lze přejít, ale při dešti, sněžení nebo úmorném letním slunci je to nepříjemné jak pro řidiče, tak pro posádku. Chybějící stříšky navíc obvykle znamenají i nedostatečné osvětlení. Nejednou se také stává, že cesta k interiéru odpočívadla je zbytečně dlouhá nebo chybí alespoň venkovní posezení, které by bylo využitelné za lepšího počasí.
A zatímco na klasické pumpě bývá po ruce vědro se stěrkou na okna, kompresor na kontrolu tlaku nebo vysavač, na německých dálničních nabíjecích stanicích bylo podobné vybavení k dispozici jen na osmi z celkových pětadvaceti.
Ceny zůstávají nejasné
Za hlavní nevýhodu nabíjení oproti tankování označili odborníci ADAC netransparentnost cen. Některé nabíječky cenu nezobrazovaly vůbec, většina pak pouze základní tarif za kilowatthodinu. To je podobné, jako kdybyste při tankování viděli na stojanu jen množství litrů a konečnou cenu si museli dopočítat sami. Navíc stále neplatí, že by všechny nabíjecí body umožňovaly platbu běžnou platební kartou.
Co doporučuje ADAC
Aby se elektromobilita stala z hlediska infrastruktury atraktivnější, ADAC doporučuje:
– zlepšit transparentnost cen,
– zvyšovat výkon nabíjecích bodů,
– chránit stanice před nepřízní počasí,
– a zvýšit bezpečnost lepším osvětlením.
Pokud se k tomu přidají i služby restaurací a obchodů, mohlo by se nabíjení elektromobilu stát zážitkem srovnatelným s klasickým tankováním.
.« BMW posouvá hranice autopilota. Nové iX3 zvládne i rychlou jízdu Naftové SUV a ne z Německa? Ano, existuje a je opravdu pohodlné »
