Nejúspornější auto na světě mají Češi doma a vůbec o tom netuší
Na cestu dlouhou bezmála tři tisíce kilometrů mu vystačilo jediné natankování nafty. Číslo, které docela přepisuje představu o tom, jak úsporná umí být dnešní auta, zejména ta naftová. V době, kdy ceny paliv lezou nahoru a stále častěji se řeší zelenější mobilita, jde o mimořádně působivý počin. Polský profesionální jezdec a ambasador značky Škoda Mikołaj Marczyk absolvoval se Superbem 2.0 TDI trasu z Lodže do Paříže a zpět, aniž by cestou zastavil u stojanu.
Celkem ukrojil 2 831 kilometrů s průměrnou spotřebou jen 2,6 l/100 km. Klíčem přitom nebyl pouze samotný vůz – roli sehrály řidičovy zkušenosti, důkladná příprava i promyšlený způsob jízdy. Nad průběhem navíc dohlížel zástupce Guinnessovy knihy rekordů, takže výsledek získal oficiální razítko.
Kdo je Mikołaj Marczyk
Marczyk se narodil 24. října 1995 v polské Lodži. Ve světě motorsportu se prosadil hlavně v rally, kde už v mladém věku sbíral výrazné úspěchy. V roce 2019 se stal nejmladším polským rally šampionem v historii a od sezony 2020 pravidelně startuje v šampionátu FIA European Rally Championship (ERC), v němž hájí barvy týmu Škoda Motorsport.
Myšlenka na rekord v úspornosti u něj nevznikla přes noc. Se Škodou dlouhodobě spolupracuje jako ambasador a zároveň chtěl ukázat, že i běžné sériové auto dokáže v reálném provozu předvést výjimečnou efektivitu. Záměrně přitom nechtěl sahat po žádných speciálních úpravách – šlo o to, co zvládne standardní vůz.
Jaký Superb vybral a proč
Pro pokus použil Škodu Superb čtvrté generace ve verzi liftback, s naftovým čtyřválcem 2.0 TDI o výkonu 150 koní a dvouspojkovým automatem DSG. Sáhl po běžně prodávaném sériovém autě bez zásahů do techniky – podle něj už základní konfigurace nabízí velmi nízkou spotřebu v normálním provozu.
Superb si zvolil kvůli aerodynamice, pohodlí na dlouhých přesunech a celkově efektivnímu pohonnému ústrojí. Liftbacková karoserie má příznivý odpor vzduchu a zároveň působí stabilně. Marczyk zdůraznil, že pro rekord potřeboval splnit tři zásadní podmínky: velkou nádrž, nízkou spotřebu a tvar karoserie, který nebude zbytečně bojovat s větrem.
Palivo, plná nádrž a detaily, které rozhodují
Významnou část skládačky tvořila i volba paliva ORLEN EFECTA Diesel. Nenatankoval „klasicky“, ale dolil až po hrdlo – celkem zhruba 74 litrů – aby využil maximum z kapacity nádrže. Palivo je prezentováno jako zaměřené na čistší spalování, ochranu motoru a snížení emisí, a právě jeho vlastnosti patřily mezi faktory, které pomohly držet spotřebu na extrémně nízké hodnotě.
Marczyk se přitom o úspornost zajímá dlouhodobě a tvrdí, že nový Superb navazuje na silnou stránku minulé generace. Výsledek podle něj ukazuje, že i bez „kouzel“ v podobě úprav může kombinace sériové techniky, vhodných pneumatik, kvalitního paliva a dobré aerodynamiky přinést rekordní čísla.
Příprava a eco-driving v praxi
Na pokus se chystal opravdu poctivě. Před samotnou jízdou absolvoval měsíce plánování a testování a během zimy najel se Superbem přibližně 20 000 kilometrů, aby si na auto zvykl a doladil vše, co má na spotřebu vliv.
Základem byl klasický eco-driving: co nejplynulejší jízda, minimum zbytečných akcelerací a brzdění, konstantní tempo, žádné ostré manévry a pokud možno i omezení zbytečného přeřazování. Klíčové bylo předvídání – využívat setrvačnost auta a „číst“ situace dopředu tak, aby se energie nemarnila.
K úsporám přidal i několik technických drobností. Pneumatiky Michelin E-Primacy měl nahuštěné lehce nad doporučený tlak kvůli nižšímu valivému odporu. Jezdil také na gumách, jejichž dezén se postupně snižoval až k přibližně 3,5 mm, aby se odpor na vozovce dál zmenšil. Klimatizaci po celou dobu vypnul, aby motor nemusel živit další zátěž. Všechno se zkrátka podřídilo jedinému cíli: stáhnout spotřebu co nejníž.
Rekordní pokus se odehrál na trase z polské Lodže do Paříže a zpět. Celkem to dalo 2 831 kilometrů a už samotný výběr směru měl jasnou logiku: spojení dvou velkých evropských metropolí dalo jízdě srozumitelný „rámec“ a současně nabídlo podmínky, které nahrávají co nejnižší spotřebě.
Velká část kilometrů padla na dálnice a rychlostní tahy, takže šlo držet plynulé, rovnoměrné tempo a vytěžit maximum z aerodynamiky auta. Trasa navíc nebyla plná dramatických výškových rozdílů – převládala spíš rovina s mírným zvlněním a bez dlouhých horských pasáží, které by spotřebu zbytečně zvedaly.
Proč padla volba právě na tuto trasu
Směr Lodž–Paříž–Lodž nevznikl „podle mapy prstem“. Šlo o promyšlený kompromis mezi délkou, kvalitou infrastruktury a tím, jak předvídatelně se dá odhadnout provoz. Marczyk se cíleně vyhýbal místům s hustou dopravou, aby omezil situace, kdy je nutné stále dokola brzdit a pak znovu akcelerovat. Pomohlo i načasování: jelo se za příznivého počasí, bez extrémního větru nebo vytrvalých srážek, což usnadnilo stabilní tempo i ladění spotřeby do minima.
Doprovodné auto a práce s detaily
Součástí strategie bylo i doprovodné vozidlo. Jeho posádka jela zhruba dva až tři kilometry před ním a průběžně hlásila, co se na trase děje a jaké drobnosti se blíží. Marczyk popsal, že zásadní byly i maličkosti – třeba když dálnice před mýtnicí nepatrně klesá, což mu umožnilo pustit plyn dřív a dojet k závoře prakticky bez brzdění. Jak sám uvedl pro Škoda Storyboard, právě takové detaily v součtu dělají velký rozdíl.
Kontrola Guinnessových rekordů a potvrzení výsledku
Celý pokus probíhal pod přísným dohledem pravidel Guinnessovy knihy rekordů a byl detailně zdokumentovaný. Už od startu – tedy od tankování na stanici ORLEN v Lodži – se vše zaznamenávalo pomocí GPS, videa, fotografií a svědeckých potvrzení. Nádrž byla navíc zaplombovaná, aby se vyloučily jakékoli zásahy, a průběh trasy se kontroloval v reálném čase.
Po dokončení 2 831 kilometrů vyšla průměrná spotřeba na 2,6 l/100 km. Výsledek se opřel o sadu důkazů zaslaných komisi Guinness World Records, která rekord následně uznala. Průměrná rychlost se držela okolo 80 km/h – tedy tak, aby se potkala efektivita s bezpečným a plynulým tempem.
Reakce: pochvala od Škody i obdiv veřejnosti
Odezva přišla prakticky okamžitě. Škoda prezentovala úspěch jako důkaz schopností sériového Superbu, který zvládl náročnou dálkovou trasu bez mechanických úprav. Současně zdůraznila, jak velkou roli hrál styl jízdy a také prémiové palivo, které mělo být jedním z klíčových dílků skládačky k rekordně nízké spotřebě.
Pozitivně reagovala i veřejnost: řada odborníků i běžných řidičů brala rekord jako hmatatelný důkaz, že kombinace techniky, přípravy a rozumného přístupu za volantem umí posunout hranice i u „normálního“ auta. Marczyk tím ukázal, že úsporná jízda není jen teorie z učebnice, ale reálná disciplína – když se k ní přistoupí systematicky.
Co rekord znamená pro běžné řidiče
Jízda Mikołaje Marczyka je v praxi potvrzením, že i běžně prodávaný vůz dokáže při správném přístupu jezdit s účinností, která ještě nedávno zněla skoro jako sci-fi. Moderní technika, kvalitní palivo a pečlivá příprava zkrátka umí udělat hodně i bez zásahů do auta.
Pro běžné řidiče z toho plyne jednoduchá motivace: i malé úpravy návyků mohou snížit spotřebu, ulevit některým komponentům a zároveň jezdit ohleduplněji. A pro automobilky je to zároveň vzkaz, že výrazné zlepšování efektivity nemusí stát jen na plné elektrifikaci. Tenhle rekord tak nepůsobí jen jako jednorázová kuriozita, ale i jako podnět k debatě, jak může vypadat rozumná, praktická a zároveň zodpovědná mobilita příštích let.
.« Lyže v autě: Je lepší nosič, nebo střešní box a jak nejlépe vybrat? Auta co vydrží přes 400 000 kilometrů. V bazaru je ale musíte umět poznat »
