Někteří řidiči si nevědomky ničí svá auta. Vypínají motor, aby ušetřili palivo. Tím ale trpí celá soustava
Mnoho řidičů se snaží během každodenního provozu stáhnout spotřebu na minimum. Někdo jezdí opatrněji, jiný hlídá tlak v pneumatikách a další hledá úsporu i tam, kde už se může obrátit proti němu. Typickým příkladem je ruční vypínání motoru při každém krátkém zastavení. Na první pohled to může působit rozumně, ve skutečnosti ale takový zvyk často nepřináší téměř žádný přínos a u starších aut může být spíš zdrojem zbytečných problémů.
Zvyk ze starých časů, který dnes nemusí fungovat
Řada motoristů má zažité, že když auto stojí, nemá smysl nechat běžet motor. Tento přístup vznikl už v době starších vozů, které neměly moderní elektroniku ani systémy automatického vypínání a opětovného startování motoru. Dnes je ale situace jiná. Novější auta bývají na podobný režim konstrukčně připravená, zatímco velká část starších ojetin nikoli.
Právě u nich může časté vypínání motoru na semaforech nebo před přejezdem způsobovat vyšší zatížení součástí, které na takový provoz nebyly navrženy. To platí především pro startér, akumulátor a další části související se startováním.
Pár ušetřených korun může později zmizet v servisu
Na papíře vypadá ruční vypnutí motoru jako snadný způsob, jak uspořit několik kapek paliva. Jenže v praxi záleží hlavně na tom, jak dlouho auto skutečně stojí. Pokud řidič motor vypne jen na několik sekund a pak jej musí znovu nastartovat, úspora bývá minimální nebo žádná. Naopak dochází k dalšímu zatížení techniky.
Právě tady se láme rozdíl mezi teorií a realitou. To, co působí jako drobná úspora při každém zastavení, se může po čase proměnit ve vyšší účet za servis. U starších aut totiž opakované startování urychluje opotřebení dílů, jejichž výměna rozhodně nestojí pár korun.
Smysl to dává jen při delším čekání
Obecně platí, že vypínat motor má význam až tehdy, když je zřejmé, že auto zůstane stát delší dobu. U velmi krátkých zastavení je efekt zanedbatelný. Navíc je v běžném provozu často těžké odhadnout, jak dlouho bude červená svítit nebo kdy se kolona znovu rozjede.
Právě proto bývá rozumnější nechat motor běžet, pokud jde jen o krátké stání. Úplně jiná situace nastává ve chvíli, kdy řidič ví, že bude čekat delší dobu. Typicky může jít o dlouhý železniční přejezd, kolonu po nehodě nebo jinou dopravní situaci, kde je zdržení zjevné.
Nejvíc trpí starší technika
České silnice jsou plné aut, která už mají za sebou mnoho let provozu. A právě u takových vozů je potřeba být obezřetný. Moderní automobily se systémem start stop mají zesílené komponenty, které jsou připravené na velké množství startovacích cyklů. Starší auta však nic takového často nemají.
Pokud se u nich motor neustále vypíná a znovu startuje, dostává zabrat především baterie a startér. Výsledkem může být nepříjemná situace, kdy auto zrovna ve chvíli, kdy je potřeba rychle vyrazit, jednoduše nenastartuje. A v ranní špičce na rušné křižovatce je to přesně ten druh potíží, který nikdo zažít nechce.
Se studeným motorem je to ještě horší
Zvláštní pozornost si zaslouží krátké cesty, které mnoho lidí absolvuje denně. Typicky jde o jízdu do práce, do školy nebo na nákup. V takových případech se motor často ani nestihne pořádně zahřát na provozní teplotu. A právě tehdy je ruční vypínání ještě méně vhodné.
Studený motor je při startu vystaven vyššímu tření a větší zátěži. Pokud jej řidič během zahřívání znovu a znovu vypíná, mechanické opotřebení dál roste. Zároveň tím nevzniká ani žádná zázračná úspora, protože řídicí jednotka po každém startu znovu upravuje chod motoru a palivovou směs.
Nejde jen o techniku, ale i o pohodlí
Vedle technické stránky je tu i otázka komfortu. U většiny starších aut po vypnutí motoru přestane fungovat klimatizace nebo topení. V létě to znamená rychlejší přehřívání interiéru, v zimě zase ztrátu tepelné pohody. V městském provozu, kde člověk často popojíždí a zastavuje, může být rozdíl znatelný.
Určitou roli hraje i plynulost provozu. Pokud je potřeba po rozsvícení zelené okamžitě reagovat, každé další zdržení znamená horší průjezdnost a větší riziko, že se doprava začne zbytečně zahušťovat.
Úspora paliva má lepší cesty
Kdo chce jezdit levněji, měl by se zaměřit spíš na styl jízdy než na neustálé vypínání motoru. Velmi účinné je plynulé tempo, včasné ubírání plynu a využívání setrvačnosti vozu. Pomáhá také předvídání situace před autem, protože řidič pak nemusí zbytečně prudce brzdit a znovu akcelerovat.
Stejně důležitý je i technický stav auta. Správně nahuštěné pneumatiky, lehčí vůz bez zbytečné zátěže v kufru a odstranění nepoužívaných střešních nosičů dokážou udělat pro spotřebu víc, než se na první pohled zdá. A hlavně bez rizika, že si člověk zbytečně ničí techniku.
Kdy se vyplatí vypnout motor a kdy ne
Ruční vypínání motoru tedy není samo o sobě vždy špatně, ale rozhodně nejde o univerzální recept na levnější provoz. Smysl má pouze tehdy, když je čekání skutečně delší a řidič ví, že auto nebude několik desítek sekund nebo déle potřebovat. V běžném městském provozu je však zpravidla rozumnější nechat motor běžet a soustředit se spíš na plynulou a klidnou jízdu.
Ve výsledku se totiž největší úspora neskrývá v krátkém vypínání na každé křižovatce, ale v celkovém přístupu k autu. Kdo jezdí s rozumem, stará se o technický stav vozu a nehoní každou korunu nešikovným způsobem, ten zpravidla ušetří víc a ještě si ušetří starosti.
Zdroj: focus.de
.« Praha je v autoservisech čtvrtá nejhorší na světě. Nový žebříček odhalil nepříjemnou pravdu Bazarové podsvětí: zatajené bouračky, olej z výfuku nebo kouř v kabině »
