Autojournal

Nissan Pathfinder z let 2007 až 2012 dnes stojí trochu bokem zájmu. Právě to z něj dělá jednu z nejzajímavějších ojetin pro lidi, kteří chtějí velké, poctivé SUV bez módních pozlátek. Za relativně rozumné peníze dostanete robustní auto s reálnými schopnostmi mimo asfalt, které zároveň zvládne i běžné denní ježdění. Není dokonalý, interiér umí zklamat, ale jako dostupný parťák na výlety a práci má pořád hodně co nabídnout. Často se o něm mluví jako o autě do každého počasí i

Kdo dnes shání klasické rodinné MPV, rychle zjistí, že tenhle druh auta pomalu mizí z mapy. Buď skončíte u civilizované dodávky, nebo budete lovit mezi posledními přeživšími modely – a u těch už se často bavíme o částkách, které se v rodinném rozpočtu blbě obhajují. Pokud tedy nechcete poslat účet do červených čísel, dřív nebo později, vás ojetiny stejně vtáhnou do hry. A tam je téměř jisté, že narazíte na Citroën C4 Picasso (hlavně ve verzi Grand). Auto, které působí

Seat měl vždycky talent nabídnout auta, která vypadají o chlup živěji – trochu španělského šmrncu, sportovní nálady, ale přitom pořád normální každodenní použitelnost. V minulosti nejvíc svítily dvě hvězdy: Leon a menší Ibiza. A právě Ibiza teď v úplně základním provedení dělá něco, co by od ní spousta lidí nečekala. Hraje roli nejdostupnější běžné vstupenky do světa koncernu Volkswagen. V aktuální nabídce ji totiž v základní verzi pořídíte za 399 900 Kč. Tím se cenově tlačí do stejného kouta jako

Možná jste narazili na tvrzení, že nehody způsobené ukrajinskými auty v Česku z velké části zaplatí čeští řidiči. Tahle zkratka se sice objevila v médiích i ve vyjádřeních některých politiků, ale podle České kanceláře pojistitelů (ČKP) neodpovídá realitě. Princip řešení je totiž stejný, jako u jakéhokoli jiného zahraničního vozidla a škoda se standardně nehradí z vaší kapsy jen proto, že viník má cizí značky. Proč je zahraničních aut víc – a proč to nic nemění V posledních letech je na

Rok 2026 nepřináší na české silnice žádné převratné novinky typu plošných zákazů nebo zásadních omezení. Přesto dochází k několika důležitým úpravám v pravidlech i ve správě řidičských oprávnění. Hlavní směr je zřejmý: další digitalizace, narovnání dlouhodobě kritizovaných povinností a zároveň větší sladění s postupy platnými napříč Evropskou unií. Pro řidiče to znamená méně administrativy, ale také potřebu zorientovat se v nových postupech. Za volant hned po zápisu oprávnění, ne až po převzetí průkazu Jedna z nejpraktičtějších změn se týká čerstvých

Mazda 6 si v Česku v roce 2014 dojela pro titul Auto roku a nebyla to náhoda. V testech bodovala napříč karoseriemi i motory, díky skvěle naladěnému podvozku a povedeným jednotkám Skyactiv. Ano, kufrem a pár detaily v interiéru úplně nedrtí evropskou konkurenci, jenže na silnici působí nečekaně lehce, jistě a zábavně. A právě proto je dodnes trochu tajnou volbou: drží cenu, nevypadá okoukaně a umí být zároveň komfortní i řidičsky návyková. Paradoxem je, že i přes všechnu tu chválu

Tentokrát jsme se zaměřili na Hyundai i40 kombi s dieselem 1.7 CRDi a snažili se rozklíčovat, jestli ty na první pohled lákavé částky u ojetin dávají smysl i v reálu. Dlouhodobí majitelé o něm často mluví jako o autě, které se bez ostychu staví vedle zavedených soupeřů – a podobný dojem jsme si z něj odnesli už dřív i při jízdách s novějšími kusy. Design, který překvapí okolí Zaujalo mě, jak vstřícně na i40 reaguje okolí. Člověk by čekal, že

Google podle všeho chystá do Androidu 17 novou systémovou vychytávku, která má ulevit lidem, kterým se dělá špatně při koukání do telefonu v jedoucím autě, autobusu nebo vlaku. Tohle nepříjemné „houpání žaludku“ se odborně označuje jako kinetóza – vzniká ve chvíli, kdy tělo vnímá pohyb, ale oči zároveň sledují relativně stabilní obraz (typicky displej). Výsledkem může být nevolnost a pro část cestujících i praktická nemožnost používat telefon nebo tablet během jízdy. Android si bere inspiraci z iPhonu: obrazovka přestane působit

Evropská unie se znovu pustila do toho, jak má vypadat moderní auto. Tentokrát ne zvenku, ale zevnitř. A paradoxně to nevypadá jako další krok do budoucnosti, spíš jako návrat k tomu, co ještě nedávno nikdo nezpochybňoval: k opravdovým tlačítkům, páčkám a hmatatelným ovladačům. V době, kdy se dotykové plochy rozlézají po palubních deskách jako plíseň, je to vlastně malá revoluce… jen opačným směrem. Zní to možná jako zpátečnictví, ale upřímně – tenhle návrat k fyzice je spíš pozdní uznání reality.