Poctivé prostorné SUV s opravdovými terénními vlastnostmi je dnes zapomenutá ojetina. Drsňák do terénu, co překvapí i na silnici
Nissan Pathfinder z let 2007 až 2012 dnes stojí trochu bokem zájmu. Právě to z něj dělá jednu z nejzajímavějších ojetin pro lidi, kteří chtějí velké, poctivé SUV bez módních pozlátek. Za relativně rozumné peníze dostanete robustní auto s reálnými schopnostmi mimo asfalt, které zároveň zvládne i běžné denní ježdění. Není dokonalý, interiér umí zklamat, ale jako dostupný parťák na výlety a práci má pořád hodně co nabídnout.
Často se o něm mluví jako o autě do každého počasí i terénu, které zároveň zvládne běžný každodenní provoz bez toho, aby z vás dělalo mučedníka. Abychom tyhle řeči ověřili, sáhli jsme po Pathfinderu 2.5 dCi z roku 2012, který měl na budících jen 54 000 kilometrů.
Vzhled: hranatá poctivost, která má šmrnc
Zvenku patří Pathfinder k těm autům, která si hrají na drsňáka bez zbytečných kudrlinek – a docela mu to jde. Velké hranaté tělo doplňuje „nafouklý“ nárazník, jenž plynule navazuje na výraznější blatníky. Dominantou přídě je mohutná maska s výrazným stříbrným rámem kolem mřížky chladiče, která autu přidává na razanci, zatímco světlomety zůstávají jednoduché a věcné. Z profilu působí trochu jako vyvýšený autobus a zadní část je useknutá skoro kolmo až dolů, přičemž spodní hrana pátých dveří je příjemně vysoko nad zemí – přesně tak, jak to u terénně laděného auta chcete.
Interiér: hodně místa, málo nápadu
Kdyby měl Pathfinder vyhrát soutěž o nejhezčí kabinu, nejspíš by ani nedorazil na start. Uvnitř je to spíš účelové než hezké: plastům chybí jemnost, působí tvrdě a místy umí i nepříjemně vrznout. Na druhou stranu, ovládání je celkem logické a potěší také množství odkládacích přihrádek.
Jenže pak přijdou sedadla: spodní část sedáků je krátká a posed je až překvapivě „obyčejný“ na auto téhle velikosti, přičemž podobně jsou na tom i zadní místa. Co však kabina vrátí zpátky s úroky, je prostor – velkorysost a vzdušnost tu patří mezi hlavní trumfy. A platí to hlavně pro kufr: základních 515 litrů, po sklopení sedadel až 2091 litrů.
Motor a technika: 2.5 dCi je sázka na jistotu
Pod kapotou testovaného vozu pracuje nejrozšířenější čtyřválec 2.5 dCi. Díky turbu nabízí 140 kW při 3600 ot./min a hlavně solidních 450 Nm už při 2000 ot./min. V našem případě byl spojený se šestistupňovým manuálem (existoval i pětistupňový automat) a síla putovala na zadní nebo všechna čtyři kola. K výbavě se dal přikoupit redukční převod i uzávěrky diferenciálů. A protože se bavíme o poctivém kusu železa, hmotnost 2110 kg není žádné překvapení.
Dynamika? Papírově 0–100 km/h za 11 sekund a maximum 185 km/h – nic sportovního, ale pro tenhle typ auta naprosto v pohodě. Spotřeba se podle stylu jízdy motá kolem 9 litrů, což na velikost i schopnosti není špatné.
Projev na silnici: trochu „kamion“, ale funkční a poctivý
Diesel táhne ochotně už od nízkých otáček a má výrazný, takový ten „pracovní“ projev – klidně tomu říkejme kamionový. Při jízdě o sobě dává vědět setrvačník, turbo i samotný motor. Není to žádný etalon kultivovanosti, jenže k charakteru velkého off-roadu to vlastně sedí.
A i když 11 sekund na stovku zní líně, v praxi působí Pathfinder svižněji, než čekáte. Zátah je překvapivě přesvědčivý a v běžném provozu klidně zvládne ukázat záda i některým „rychlým“ dieselům v běžných osobácích. Celkově jde o povedenou jednotku.
Manuální převodovka má delší, ale přesné dráhy řazení – typický „oldschool“ terénní styl. Převody jsou navíc natažené tak, aby motor na dálnici netočil zbytečně vysoké otáčky, což pomáhá držet spotřebu na uzdě.
Podvozek: tvrdší na rozbitých cestách, skvělý mimo asfalt
Naladění podvozku je spíš tužší, takže v zatáčkách se auto naklání jen mírně a zvládne i svižnější tempo bez protestů. Na nerovnostech neodskakuje, drží stopu a k nedotáčivosti se dostává později než spousta jiných off-roadů. Daň je jasná: pohodlí trpí. Nečekejte tvrdé rány do zad, ale po rychlé jízdě po rozbité silnici vylezete z auta příjemně „protřepaní“.
V terénu ale dává tuhost smysl – Pathfinder umí být až překvapivě schopný a je těžké najít u nás místo, které by ho vyloženě zaskočilo. Se správnými pneumatikami a řidičem, který ví, co dělá, zvládne opravdu hodně. A kdyby došlo na nejhorší a auto sedlo do hlubokého bahna, v našem případě pomáhal naviják, který byl na testovaném kusu namontovaný.
V běžném provozu příjemně překvapí slušné odhlučnění a také manévrovatelnost – na to, jak je auto velké, se s ním dá fungovat i na užších silnicích a při parkování. Ve městě spíš potrápí horší výhled ven. Ovládání je ale jednoduché: řízení jde lehce, spojka také a totéž platí pro samotné řazení.
Motorizace a na co si dát pozor při koupi
Pokud Pathfinder vybíráte, narazíte na dvě dieselové a dvě benzínové varianty. Z naftových je nejčastější právě 2.5 dCi (a pak slabší verze se 126 kW). Obě jsou obecně povedené, spolehlivé a při slušné údržbě dokážou vydržet dlouho – a zároveň jde o nejrozumnější volbu pro tohle auto.
Benzínové šestiválce a osmiválce o objemech 4.0 a 5.6 litru jsou vzácné a jejich spotřeba je… řekněme velmi sebevědomá. Při prohlídce ojetiny je dobré zaměřit se na podvozek – antikorozní ochrana není silná stránka, a pokud auto jezdilo v terénu, mohou být poškozené kryty, unavená uložení nebo vytlučené komponenty. Jinak ale technika působí odolně a v zásadě jde o vůz, který při dobrém stavu zvládne i pořádně dlouhé cesty – klidně „do Afriky a zpátky“.
Verdikt: pro každodenní ježdění i víkendové blbnutí
Hledáte-li auto, které zvládne běžný denní provoz, ale zároveň vás nebude brzdit, když se rozhodnete odbočit na polňačku nebo do lesa, Pathfinder dává smysl. A při rozumném výběru konkrétního kusu to pořád není volba, která by nutně znamenala finanční katastrofu.
Z rychlého průletu českých inzerčních serverů vychází, že Nissan Pathfinder R51 (cca 2007–2012) se dnes nejčastěji pohybuje zhruba takhle:
Spodek trhu (hodně km / horší stav) cca 120–180 tis. Kč Typicky starší ročníky a hlavně kusy s vysokým nájezdem (např. 2007 za 120 000 Kč při 360 tis. km na Sauto).
Normální nabídka (běžné diesely, běžné km) cca 190–300 tis. Kč. V inzerci se často opakuje pásmo kolem 200–280 tis. Kč u aut s ~200–300 tis. km.
Zachovalé kusy (mladší roky/nižší km) cca 320–440 tis. Kč. U aut kolem 2011–2012 a nájezdů zhruba 150 tis. km a méně už ceny lezou přes 300 tis. a špička je teď kolem ~435 tis. Kč.
V6 3.0 dCi (když se objeví) cca 300–360 tis. Kč podle stavu a km (příklady z inzerce na Sauto).
« Rodinné MPV vymřelo. Tohle je jedna z posledních dobrých ojetin a skvělá koupě za málo peněz Záhadná černobílá značka u dálnice plete řidiče. Co ve skutečnosti znamená a proč ji můžete úplně ignorovat »
