Sovětský offroad si v terénu vysloužil pověst neporazitelného a dvakrát po sobě se na Dakaru vyšplhal až na druhé místo
Když se řekne Lada Niva, většině lidí se nevybaví rezavé plechy ani sovětská spartánská kvalita, ale spíš odolný teréňák, který se nezalekne žádné překážky. A není divu – tenhle skromný vůz má za sebou nejen dlouhou životní dráhu, ale také dva cenné vavříny z Dakaru, kde dokázal dojet dvakrát na druhém místě. Dnes se navíc rýsuje šance, že se znovu vrátí do českých showroomů.
Pozitivní reputace navzdory neduhům
Na českých silnicích a polňačkách má Niva dodnes docela dobrou pověst. Jasně, stížnosti na mizerné laky, náchylnost ke korozi nebo typicky sovětský přístup k řešení detailů se k ní vážou stejně pevně jako kdekoli jinde. Jenže v poměru k ceně a schopnostem šlo vždy o těžko překonatelné auto. A když k tomu přidáme fakt, že dvakrát po sobě stála na bedně Dakaru, vychází z toho dost nečekaný příběh, který stojí za připomenutí.
Od Fiatu k vlastnímu modelu
Základy celé ságy se začaly psát už v roce 1966, kdy se Sovětský svaz dohodl s Fiatem na licenční výrobě modelu 124 – tehdejšího evropského Vozu roku 1967. Politicky by dnes něco takového působilo absurdně, tehdy to ale fungovalo. Výsledkem byl sedan VAZ 2101, známý v zahraničí jako Lada 1200.
Na úspěch navázal v roce 1976 první skutečně vlastní model značky – Niva. I když vycházela z techniky Fiatu, přinesla samostatně vyvinutý pohon všech kol s redukcí a uzávěrkami diferenciálů. Tehdy šlo o velmi moderní řešení: pod kapotou 1,6 OHC se 76 koňmi, vpředu nezávislé zavěšení s kotoučovými brzdami, vzadu tuhá náprava na vinutých pružinách. V polovině 80. let přišla pětistupňová převodovka, což v té době posunulo komfort jízdy o kus dál.
Diesel, modernizace a miliony kusů
Až v roce 1993 se objevila dlouho očekávaná naftová varianta – čtyřválec 1.9 od Peugeotu s výkonem 64 až 98 koní. O dva roky později prošla Niva výraznější modernizací: nová palubní deska, jiné zadní svítilny i praktičtější víko kufru. V roce 2001 se přidala verze 1.7i se vstřikováním Bosch (82 k, 0–100 km/h za 16,5 s, max. 138 km/h).
O rok později vznikla ve spolupráci s General Motors i Chevrolet Niva, především designově odlišná. Klasika ale dál zůstala v nabídce jako Lada 4×4. Celková výroba se vyšplhala téměř na 2,3 milionu kusů, z nichž zhruba 50 tisíc se dostalo i k nám. Po pádu železné opony se ovšem kouzlo Nivy začalo vytrácet – konkurence v podobě ojetých Suzuki Jimny nebo velkých offroadů typu Pajero, Patrol či Discovery nabízela vyšší spolehlivost, komfort a prostornost. Přesto si Niva udržela své fanoušky, kteří oceňují její jednoduchost a drsnou, rustikální povahu.
Dakar: malý sovětský zázrak v písku
Do historie se Niva nesmazatelně zapsala na Rallye Dakar. V roce 1980 se na startu objevil francouzský tým Jeana Clauda Briavoina a Bernarda Clerisse, podporovaný importérem značky Jeanem Jacquesem Pochem. Tehdy ještě závod nedokončili, ale o rok později už dvě ze tří nasazených Niv dorazily do cíle – Briavoine skončil dokonce třetí.
Roku 1982 jely čtyři posádky a Briavoine s Deliarim vybojovali senzační druhé místo. O rok později zopakovala francouzská posádka s vozem Poch Niva stejný výsledek. Pro tehdy neznámý sovětský offroad to byla senzace, která odstartovala doslova „Niva-mánii“ ve Francii.
A co budoucnost?
Jediným háčkem dnes zůstává původ vozu – ruská výroba je momentálně kvůli sankcím mimo hru. Lada proto přesunula produkci do Ázerbájdžánu, odkud už export možné je. Teoreticky tak nic nebrání tomu, aby se Niva opět objevila i na českém trhu. Otázka tedy zní: koupili byste si ji?
.« Oblíbenec profi řidičů: Tento vůz si získal pověst nezmaru. Najede stovky tisíc kilometrů, jezdí za minimum a poruchy prakticky neřeší Ojetinová loterie: Pravděpodobnost, že si u nás koupíte šrot, je 82 % »
