Test Volkswagen Multivan Long 1.5 TSI PHEV. Nový plug-in hybridní pohon je skvělý a nechybí ani čtyřkolka
Volkswagen se může pochlubit více než sedmdesáti lety zkušeností s osobními dodávkami, a tak není divu, že Multivan budí očekávání. Nová generace je na trhu už několik let a prodělala zcela zásadní proměnu. Praktičnost zůstala, ale vůz se mnohem více přiblížil klasickým automobilům. Vždyť také stojí na modulární platformě MQB a ne na té dodávkové jako tomu bylo dříve. Teď přichází také s elektrifikovaným pohonem v podobě nové generace plug-in hybridního ústrojí.
Design a platformu jsme probírali již několikrát, třeba v tomto testu. U tohoto konkrétního kousku ale zmíním, že se mi velmi líbí jeho příplatková černá perleťová barva. Vypadá jako vládní vozidlo a velmi reprezentativně, přičemž ani trochu okázale. Vím, že nový Multivan budil emoce, když dorazil na trhu, ale s odstupem času je fér přiznat, že se Volkswagen s jeho designem trefil do černého. Ha, v tomto případě je to příznačné.

Uvnitř je prvním krokem obvykle propojení s telefonem – a tentokrát šlo vše hladce, Apple CarPlay naskočilo okamžitě. Audio Harman Kardon se čtrnácti reproduktory hraje výborně a zvládne zaplnit celou kabinu čistým zvukem. Středová desetipalcová dotyková obrazovka patří spíše k průměru, zato digitální přístrojový panel o velikosti 10,25 palce je přehledný a graficky povedený. Milovníky detailů potěší také až třicet barev ambientního osvětlení.
Interiér působí kvalitně, útulně a skutečně prémiově – což ještě podtrhuje hezký dřevěný dekor s hliníkovými lištami. Ani posaz není tak dodávkový. Mám pocit, že sedím víc v autě a volant mám hezky u těla a jeho sklon víc odpovídá běžný osobákům. Zároveň ale taky sedím dost daleko v kabině a hůř se odhaduje, kde auto začíná. Sečteno podtrženo, v málokteré dodávce si budete připadat tolik jako v osobním autě (a ano, vím, že existuje třída V). Novinkou jsou taky dvojité „A“ sloupky, které minimalizují mrtvé úhly.

Největší devizou interiéru ale zůstává prostornost – spousta místa pro nohy, odkládací prostory všude, kam se podíváte, vzdušná kabina a vynikající výhled z místa řidiče. Připočtěte k tomu kvalitní materiály, příjemně tvarovaný kožený volant a snadný nástup díky elektricky ovládaným posuvným dveřím.

Novinkou je absence lavice ve třetí řadě. Nyní jsou všechna sedadla plnohodnotná a samostatná. Taky se zapracovalo na jejich odlehčení a jedno nyní váží pouze 23 kilogramů – to je skvělé pro manipulaci. V kolejnicovém systému jezdí jak namazané a bez problémů jsem s nimi zvládal pohybovat pouze jednou rukou. Skvěle také je, že všechna sedadla mohou být vybavena výhřevem a ve všech řadách je několik USB zdířek (všechny USB-C). Je tedy vidět, že Volkswagen chtěl skutečně přinést komfort z osobních aut. Sedačky jako takové jsou skvělé. K tomu není co víc dodat. Sednout a probrat se na druhém konci Evropy. Samozřejmě se také dají otáčet, takže si uvnitř můžete udělat debatní kroužek. Zajímavým prvkem je posuvný stoleček, který můžete přesouvat po celé kabině, různě ho skládat a rozkládat a udělat si tak v autě třeba kancelář. Musím taky uznat, že působí velice robustně.

Technická stránka věci je rovněž zajímavá. Pohon tvoří trojice motorů: benzinový čtyřválec 1.5 TSI s turbem a výkonem 130 kW, elektromotor umístěný v šestistupňové automatické převodovce DSG s výkonem 85 kW a další elektromotor na zadní nápravě, který zvládne krátkodobě dodat až 100 kW (standardně 60 kW). Dohromady tak systém nabídne maximální výkon 180 kW. A ano, jedná se o čtyřkolku. Nemusíte se však bát, pohon funguje i při vybité baterii. Ta se však reálně nikdy nevybije do nuly. Vůz si vždy drží rezervu, aby mohl fungovat jako klasický hybrid. Vysokonapěťová baterie disponuje kapacitou 19,7 kWh.

Po městě se s vozem lze svižně pohybovat čistě na elektřinu. Volkswagen uvádí, že vůz zvládne až 95 kilometrů na elektřinu. Realita samozřejmě závisí na profilu a místě trati, povětrnostních podmínkách a v neposlední řadě na samotném řidiči. Tak jako u každého jiného auta. V průměru ale počítejte s dojezdem kolem 80 kilometrů. Zadní elektromotor navíc pomáhá při rozjezdech až do rychlosti 65 km/h, takže v městském provozu působí vůz překvapivě svižně.

Na klasické cestě nebo dálnici se pohon plynule přepne do benzínového/hybridního režimu a zůstává kultivovaný, i když při vyšších otáčkách už se ozývá výrazněji. Přesto celkový projev je velmi uhlazený a o změně pohonu nevíte, respektive to necítíte. Maximální rychlost činí 200 km/h, ale nejlépe mu svědčí právě městské a příměstské přesuny. Na dálnici zvládá plug-in hybridní Multivan tempo s přehledem, a to i přes vyšší hmotnost.

Podvozek potěší zejména svým komfortem díky příplatkové verzi DCC. Vybere si tak každý. Umí být plavný, houpavý, ale i sportovně ztuhnout. Vymetače okresek ale čekat nemůžete, je to přeci jen velký kus auta. Nicméně s našimi cesty si poradí na jedničku a komfort je to, o co by v takovém autě mělo jít primárně a jsem moc rád, že Multivan v tomto ohledu nezklamal. Brzdy mají poměrně výrazný rekuperační efekt, na který si chvíli zvykáte, ale poté působí předvídatelně.
Jak je to s nabíjením? Na střídavý proud (AC) lze dobíjet výkonem 11 kW, na stejnosměrný (DC) až 40 kW. Právě možnost DC nabíjení je velké plus. Pro srovnání, nenabízí to ani nové plug-in hybridní BMW M5… Pokud máte možnost pravidelně nabíjet doma či v garáži firmy, dává plug-in hybridní Multivan o to větší smysl.

Po týdnu jsem dosáhl spotřeby okolo sedmi litrů kombinovaně. Nádrž má objem jen 45 litrů, což znamená častější tankování, pokud se nenabíjí pravidelně. Na druhou stranu se díky elektrickému režimu dá jezdit po městě velmi úsporně a značky „EL“ umožňují parkovat zdarma v modrých zónách.

Cenově se testovaný exemplář s příplatkovou výbavou dostal na 2 328 537 Kč. Zahrnuje adaptivní podvozek DCC, vyhřívané čelní sklo, couvací kameru, head-up displej, zesílení hlasu pro komunikaci mezi řadami sedadel, elektricky nastavitelná přední sedadla, tažné zařízení, navigaci a prémiový audiosystém. Základní cena verze Long Style s plug-in hybridem začíná na 1 930 900 Kč – stále vysoká, ale o něco přijatelnější než plně vybavený kus.
« Za socialismu šlo o lidová a snadno dostupná auta. Kdo je má dnes schované v garáži, sedí na pokladu Vybrali jsme nejúspornější naftová auta: Jezdí skoro zadarmo, mají nejnižší náklady na kilometr. Levněji už to nejde »







































