Při návratu k dlouho odstavenému autu většina řidičů řeší především baterii. Pokud motor nastartuje, mají pocit, že je vyhráno. Jenže měsíce nečinnosti se mohou podepsat také na obsahu nádrže. Palivo postupně mění své vlastnosti a za nepříznivých podmínek dokáže způsobit problémy se startováním, nepravidelný chod motoru i potíže s palivovou soustavou. Hodně přitom záleží na tom, co jste před poslední jízdou natankovali.
Mezi benzínem E10, palivem s označením E5 a běžnou motorovou naftou existují rozdíly, které při každodenním provozu nemusíte vůbec zaznamenat. Jakmile ale vůz odstavíte na několik měsíců, začíná být složení paliva podstatně důležitější.
Žádná univerzální hranice, po jejímž překročení musíte obsah nádrže okamžitě vypustit, přitom neexistuje. Doporučená doba skladování není odpočítávání do okamžiku, kdy se z použitelného paliva stane odpad. Vyjadřuje dobu, po kterou lze za stanovených podmínek očekávat zachování jeho vlastností.
Mohlo by vás zajímat
Stejně staré palivo proto může být v jednom autě bez zjevných problémů, zatímco v jiném už způsobí potíže. Rozhodují teploty, přístup vzduchu, přítomnost vody, čistota nádrže a palivového systému i samotné složení natankované směsi.
Po dlouhém stání nejprve kontrolujte, teprve potom jeďte
Pokud už máte půlroční odstavení za sebou, není nutné začínat automatickým vypouštěním nádrže. Šest měsíců samo o sobě ještě nedokazuje, že se benzín nebo nafta znehodnotily natolik, že je nelze použít. U běžného benzínu E10 i nafty s biosložkou je však namístě větší obezřetnost.
Než se pokusíte vyjet, zkontrolujte olej, chladicí kapalinu, baterii a stav pneumatik. Pokud základní kontrola neodhalí problém, můžete motor nastartovat a sledovat, jak pracuje. Důležité je, zda naskočí obvyklým způsobem, udržuje stabilní volnoběh a nevykazuje neobvyklé projevy.
Klidný chod motoru je dobrým znamením, přesto sám o sobě nevypovídá o všech vlastnostech paliva. Pokud nic nenasvědčuje jeho kontaminaci nebo výraznému znehodnocení, lze starší obsah nádrže postupně doplňovat čerstvým palivem.
Jiná situace nastává, když motor špatně startuje, vynechává nebo nedokáže udržet volnoběžné otáčky. V takovém případě nemá smysl zkoušet, zda se problém vyřeší delší jízdou. Příčinu je potřeba zjistit a podle okolností nechat zkontrolovat také palivovou soustavu. Samotné přilití čerstvého paliva případnou vodu ani usazeniny z nádrže neodstraní.
U benzínu nerozhoduje pouze jeho stáří
Benzín během skladování postupně oxiduje. Při těchto procesech mohou vznikat pryskyřičné a gumovité látky, které se následně usazují v palivové soustavě. Potíže mohou způsobit například vstřikovačům, na jejichž správné činnosti závisí přesné dávkování paliva.
Zvlášť u moderních motorů s přímým vstřikováním je důležité, aby celý systém fungoval přesně. Zhoršené vlastnosti benzínu se mohou projevit obtížnějším startováním, nepravidelným chodem, vynecháváním spalování nebo slabším výkonem.
Vedle oxidace hraje zásadní roli voda. Právě tady vstupuje do hry rozdíl mezi označeními E5 a E10. Čísla vyjadřují nejvyšší přípustný podíl etanolu. U E5 jde o pět procent, u E10 o deset procent. Neříkají však, že každé takto označené palivo musí uvedené maximum skutečně obsahovat.
Etanol na sebe váže vodu, a jeho přítomnost proto ovlivňuje chování benzínu při skladování. Palivo s vyšším obsahem etanolu může být při dlouhém odstavení citlivější na podmínky v nádrži. Ani benzín E5 ovšem není zárukou neomezené životnosti.
Když se obsah nádrže rozdělí do dvou vrstev
Malé množství vody ještě nemusí znamenat okamžitý problém. Jak upozorňuje Mezinárodní energetická agentura IEA, voda může v určitém množství zůstat v benzínu rozpuštěná. Pokud je jí ale příliš, směs přestane být stabilní a dojde k takzvané fázové separaci.
V praxi to znamená, že se obsah nádrže rozdělí. Dole se shromáždí směs vody a etanolu, zatímco nad ní zůstane benzín, jehož složení a vlastnosti se tím změní. Jestliže palivový systém nasaje spodní vrstvu, motor může začít vynechávat, případně zcela zhasnout.
Voda navíc představuje riziko pro kovové součásti palivové soustavy, protože může podporovat jejich korozi. Nejde tedy pouze o to, zda auto po delší pauze nastartuje.
Podmínky pro oddělení jednotlivých složek může zhoršit také pokles teploty. Proto není rozumné považovat určitou dobu skladování za bezpodmínečně bezpečnou. Palivo vystavené nepříznivým podmínkám se může chovat jinak než stejný benzín uložený ve vhodném prostředí.
Orlen například u svého standardního benzínu uvádí doporučenou skladovatelnost do tří měsíců. Takový údaj je ale třeba chápat jako doporučení výrobce pro správné skladování, nikoli jako přesný okamžik, od kterého už palivo nesmí do motoru.
Prémiový benzín může mít výhodu díky svému složení
Při výběru paliva před delším odstavením se vyplatí zajímat také o použitou kyslíkatou složku a stabilizační přísady. Některé prémiové benzíny totiž místo běžně přidávaného bioetanolu využívají ETBE. Příkladem je Orlen Verva 100. Podle výrobce používá právě ETBE a obsahuje také antioxidanty a stabilizátory, které pomáhají omezovat stárnutí paliva.
ETBE je etherová složka, jež může etanol v benzínu částečně nebo zcela nahradit. Z hlediska skladování je podstatné, že se ve vztahu k vodě chová jinak než biolíh. Výrobce uvádí, že neváže vzdušnou vlhkost jako etanol. IEA zároveň popisuje nízkou rozpustnost etherů ve vodě a upozorňuje, že u nich nevzniká stejný problém s fázovou separací jako u etanolových směsí.
Takové složení může dlouhodobému skladování prospět. Ani prémiový benzín však není palivem, které by si za jakýchkoli podmínek uchovalo původní vlastnosti navždy. Stále záleží na konkrétním produktu, jeho aditivaci a prostředí, ve kterém zůstane uložený.
Naftě může uškodit biosložka i množení mikroorganismů
U běžné motorové nafty se pozornost soustředí především na příměs FAME. Pod touto zkratkou se skrývají methylestery mastných kyselin vyráběné z rostlinných olejů nebo živočišných tuků. Nafta označená B7 jich může obsahovat až sedm procent.
Z hlediska dlouhodobého skladování má tato biosložka omezení. Podle IEA je stabilita FAME při delším uložení omezená a za vhodných podmínek se orientačně počítá s dobou kolem šesti měsíců. Oxidaci urychluje teplo a při skladování mimo neprůhlednou nádrž také sluneční záření. Další nevýhodou je snazší přijímání vody, která vytváří příznivější podmínky pro množení mikroorganismů.
Výzkum publikovaný organizací SAE ukazuje, že svou roli hraje rovněž konkrétní druh použitého esteru a teplota skladování. Během stárnutí mohou vznikat kyseliny a postupně se zhoršovat vlastnosti celé palivové směsi.
Pro běžného řidiče je podstatný především důsledek. V autě, které pravidelně jezdí a dostává čerstvou naftu, se palivo průběžně obměňuje. U odstaveného vozu zůstává stejná náplň v nádrži celé měsíce a případné zhoršování jejího stavu může pokračovat bez povšimnutí.
Usazeniny a kaly vznikající ve znehodnoceném nebo kontaminovaném palivu mohou zanášet palivový filtr a narušovat činnost vstřikování. Voda zároveň zhoršuje mazací podmínky ve vysokotlaké části soustavy a podporuje korozi.
Moderní dieselové motory přitom využívají velmi vysoké vstřikovací tlaky a přesné součásti. Dlouhodobě zanedbaný stav paliva tak může v krajním případě skončit poškozením dílů, jejichž výměna bývá nákladná.
HVO je chemicky jiné palivo než běžná bionafta
Pro dieselová auta existuje alternativa, která je z hlediska skladování podstatně odolnější. Jde o HVO, tedy hydrogenovaný rostlinný olej. Přestože se pro něj někdy používá označení bionafta, s FAME ho nelze chemicky zaměňovat.
HVO patří mezi parafinická paliva. Tvoří ho uhlovodíky podobné těm, které obsahuje klasická motorová nafta. IEA u něj uvádí velmi dobrou skladovací stabilitu a u parafinických paliv zmiňuje, že není nutné stanovovat pevné datum spotřeby.
To je výhoda například u sezonních vozidel nebo strojů, které mezi jednotlivými použitími dlouho stojí. Společnost Neste rovněž uvádí, že HVO100 nepřitahuje vodu a při správném skladování vykazuje minimální riziko degradace či mikrobiálního růstu.
Ani tady však nelze rezignovat na čistotu a vhodné skladovací podmínky. Kontaminace může způsobit problémy bez ohledu na dobrou stabilitu samotného paliva. Před tankováním je navíc nutné ověřit, zda výrobce použití HVO v konkrétním vozidle schvaluje. Nevýhodou může být také cena.
Na několikaměsíční pauzu se vyplatí připravit předem
Pokud o plánovaném odstavení víte dopředu, můžete riziko problémů omezit už posledním tankováním. U benzínového auta dává smysl zvolit palivo vhodné pro delší skladování. Vodítkem může být označení E5, ale ještě důležitější jsou konkrétní složení a doporučení výrobce. Výhodu může představovat použití ETBE spolu se stabilizačními přísadami.
Pomoci může také téměř plná nádrž. Zůstane v ní méně prostoru se vzduchem, jehož vlhkost může při změnách teplot kondenzovat. Téměř prázdná nádrž proto není pro dlouhé odstavení ideální výchozí stav.
U dieselového vozu stojí za zvážení HVO, pokud je pro daný motor schválené. Jeho skladovací stabilita představuje oproti běžné naftě s FAME podstatnou výhodu, kterou je ovšem potřeba posoudit i s ohledem na cenu a dostupnost.
Mohlo by vás zajímat
Největší význam má kombinace vhodného paliva a dobrých podmínek. Samotný dražší produkt nedokáže napravit znečištěnou nádrž ani zabránit problémům, pokud do systému proniká voda.
Jaké doby skladování lze orientačně očekávat?
Následující hodnoty slouží jako hrubé vodítko. Nejde o záruku životnosti všech paliv dané kategorie. Přednost mají vždy informace výrobce konkrétního produktu a podmínky, za kterých je palivo skladováno.
| Druh paliva | Orientační doba skladování | Co může způsobit problémy |
|---|---|---|
| Benzín E10 | Přibližně 2 až 3 měsíce | Oxidace, přítomnost vody a oddělení vodní a etanolové vrstvy |
| Benzín E5 | Přibližně 3 měsíce i déle | Oxidace a voda, přičemž záleží na skutečném složení |
| Prémiový benzín s ETBE | Přibližně 6 až 12 měsíců podle produktu | Postupná oxidace a nevhodné skladovací podmínky |
| Motorová nafta B7 | Přibližně 6 měsíců | Stárnutí biosložky FAME, voda a množení mikroorganismů |
| HVO | Výrazně déle než B7, při správném skladování bez pevné doby spotřeby | Především kontaminace, při použití také nevhodné nízkoteplotní vlastnosti konkrétního paliva |
