Test Volkswagen Amarok Delta 4×4: To nejlepší na konec
Kategorie pick-upů byla u nás po dlouhá léta spíš okrajovou záležitostí a tato auta byla brána hlavně jako pracovní nástroje – na rozdíl od Ameriky, kde jde spíš o životní styl. Jenže v posledních letech tato kategorie roste na oblibě. A tak jsem zkusil jeden týden strávit po boku krále Evropské produkce – Odcházejícího Volkswagenu Amarok a to rovnou v nejsilnější variantě a navíc v extrémní úpravě od Delta4×4.
Amarok z řady krabičkovitých pracantů nijak zásadně nevybočuje. Přesto se nějak nemůžu ubránit jeho chlapáckému charisma. Vytažené blatníky a přísně geometrické tvary okořeněné tradičním DNA značky vypadají i po letech bez výrazných změn k světu. Největší auto automobilky umí naživo budit pořádný respekt. Skoro 5,3 metru na délku, se zrcátky 2,3 na šířku a rozvor 310 centimetrů dávají tušit, že to nebude ideální auto do města. Specializovaná společnost Delta4×4 jej proměnila v terénní pick-up, který svými rozměry převyšuje i velké osmiválcové stroje z Ameriky.
Díky širokým lemům blatníků je Amarok o osmdesát milimetrů širší a mohutný nárazník se šestimilimetrovou tloušťkou hliníku a s ocelovou výztuhou doslova nahání strach. Masivní předek nově slouží i jako nosič navijáku Horn s 30metrovým dlouhým syntetickým lanem, hliníkovým průvlečným okem, dálkovým i kabelovým ovládáním a tažnou silou až 5,4 tuny! Jen mocný naviják si vyžádal napájení ze samostatného akumulátoru, uloženého v plechové schránce na korbě s ložnou plochou 2,52 m2.
Technici z Delty4×4 navíc úpravou podvozku zvýšili průchodnost terénem o 80 milimetrů a vylepšili nájezdové úhly. Jasně viditelné žluté prodloužené tlumiče Bilstein zvyšují šasi o 40 milimetrů a doplňuje je tzv. „body lift kit“. Ten zvyšuje karoserii od podvozkového rámu o 100 milimetrů a umožňuje montáž větších pneumatik. Ty zase vyžadují omezovač rejdu a překalibrování rychloměru, aby ukazoval správně.
Chlapácký Amarok tak díky tomu obouvá dvoudílná zátěžová osmnáctipalcová kola Delta4×4 Klassik s obrovskými terénními pneumatikami Cooper Discoverer STT Pro o rozměru 275/70 R18. Kompletní úpravu podvozku pak zespoda zakrývají ochranné hliníkové pláty o síle 6 milimetrů. Hliník chrání palivovou nádrž, chladičovou stěnu, šestiválcový turbodiesel, převodovku s rozvodovkou, zadní diferenciál i spodní ramena přední nápravy.
Když pak pomocí zvýšených stupaček vylezete do interiéru a posadíte se za volant, okamžitě se s klukovským nadšením cítíte jako král silnic. V každodenním městském provozu nejsou větší osobáky a řidičům dodávek se při předjíždění díváte do očí. Uvnitř vás čeká jednoduchá, robustní palubní deska vyrobená výhradně z tvrdých plastů. Po faceliftu se interiér zlepšil o několik tříd, stále ale nečekejte žádný velký luxus. Tohle je pořád částečně pracovní auto. Hledělo se tedy víc na odolnost než na nejvybranější materiály. Z pohledu ergonomie a ovládacích prvků jde převážně o Volkswagen minulé generace. Což beru spíš jako výhodu. Každá důležitá funkce má svoje tlačítko, vše je na svém místě a prim hraje použitelnost. Celý interiér navíc působí opravdu odolně a rozhodně bych se nebál do auta nastoupit zamazaný od bahna až po uši. Ona zmíněná užitkovost dává Amaroku takovou zvláštní jedinečnost. Po nějaké době si zase připadám jako v autě.
Pochválit musím skvělý výhled z auta a špičkové sedačky. Perfektně drží tělo, zároveň jsou velice komfortní. Posaz je hodně podobný dodávkám – jako na židli – přesto mi ani dlouhé cesty nedělaly problém. Na místo na předních sedačkách si nemohu v žádném směru stěžovat. Jen bych ocenil nějaký větší uzavíratelný odkládací prostor: kastlík i přihrádka mezi sedačkami jsou vzhledem k rozměrům auta až nečekaně malé.
Zadní sedadla můžou být pro leckoho zklamání. Zaprvé jsou dveře poměrně úzké, zadruhé se tam Amarok s místem zrovna nepředá – což je u 5,3 metru dlouhého auta překvapení. Když si sednu za sebe (190 centimetrů), tak mi nezbývá téměř žádné místo na nohy a nad hlavou chybí maximálně několik milimetrů. Delší cesta by pro mě asi nebyla zrovna příjemná. Nicméně pokud se vejdete do 180 centimetrů, nebo jste dítě, není se čeho bát. Je ale znát, že přeprava lidí nebyla při vývoji priorita a více se zaměřilo na praktičnost. Valníček Amaroku má totiž ložnou plochu 2,5 metru čtverečních a i v nejužším místě naměříte 122 centimetrů. Euro paletu sem tak dáte na délku i na šířku.
Vývoj motorů Amaroku byl trochu obrácený než u většiny moderních aut. Začalo se na dvoulitrových čtyřválcích, po čase přibyla výkonnější šestiválcová varianta, která byla tak úspěšná, že menší jednotky zcela vytlačila z nabídky – takový obrácený downsizing. Pod kapotou testovaného auta se nacházelo rovnou to nejlepší. Přeplňovaný třílitrový šestiválec spalující naftu. Výkon je působivých 190 kW a 580 Nm s funkcí overboost, která na 10 sekund zvýší výkon až na 200 kW. Motor můžeme znát například z Touaregu nebo Audi Q7. Pro potřeby Amaroku byl ale přepracován tak, aby zvládl práci v náročných podmínkách – například pří 100% stoupání. Pokud jde čistě o dynamiku, tak je vskutku monumentální. Tenhle mastodont se pod plynem umí rozhýbat s takovým elánem, až to překvapí a předjížděcí manévry není potřeba nijak extra plánovat ani v rychlostech kolem stovky.
Jenže s úpravou od Delta4×4 musíte minimálně na stejnou maximální rychlost zapomenout, protože na terénních pneumatikách je doporučení nejrychlejší tempo jízdy jen 110 km/h. I když při „maximální“ rychlosti vás auto pouze upozorní nastavením limitem, nijak se nebrání dalšímu zrychlení. Od rychlejší jízdy na dálnicích vás odradí nejen akustický hluk od kol, ale také citelně malá přilnavost, která při necitlivém zacházení může skončit nepříjemným zážitkem. Specializovaná přestavba tak cílí hlavně na uživatele trávící většinu času v terénu nebo na nezpevněných cestách.
Stačí sednout a vyrazit na pořádnou expedici do zapomenutých krajin a těžkého terénu. S Amarokem vlastně není problém jet jakkoli daleko, protože komfort, který nabízí je téměř bezkonkurenční a z běžně dostupných pick-upů v Evropě neznám lepšího. Tlumení nerovností je naprosto excelentní a podvozek je příjemně plavný, ale ne houpavý. Odskakování zádě, natřásání nebo špatný grip se tady opravdu nekoná. Řízení sice moc zpětné vazby nepobralo, ale auto poslouchá na slovo a jde přesně tam, kam jej nasměřujete. Za volantem si ani neuvědomujete, jak velké auto řídíte, dokud teda nebudete chtít zaparkovat nebo vjet do podzemních garáží, tam se opravdu nevejdete… 
K tomu si připočtěte špičkové odhlučnění interiéru a dostanete auto, které bude ideálním společníkem pro všechny účely. No a v terénu? To je prostě pohádka! Jediným limitem je strach řidiče, jinak platí pravidlo, že Amarok zvládne skoro všechno a především v naších podmínkách to pro něj bude velmi snadné. Amarok s absolutní jistotou stoupal do strmých kopců po kořenech stromů, šutrech, v blátě a brodil se hlubokými kalužemi a brody. Nic to pro něj nebylo, ani když doslova lítal vzduchem. Přistání bylo jako do peřinky Za jeho volantem se tak nějak cítíte nezastavitelní a to je přesně to, o čem tato edice měla od počátku být. A plní to na sto procent.
Motor je spárovaný s hydroměničem od ZF, který svojí práci odvádí skvěle. Změna rychlostí je sotva postřehnutelná. Pár výtek by se ale našlo. Kvůli tomu, že Amarok nelze vybavit redukcí, je jednička hodně krátká a rozjezdy jsou doprovázeny zbytečně vysokými otáčkami a hlukem – při výkonu motoru by se auto mohlo klidně rozjíždět na dvojku a nepohoršovat tak chodce. Pokud jde o spotřebu, tak dálnice jsou i největší bolístka. Kvůli zmíněné aerodynamice a krátkým převodům si auto řekne o nějakých 13 litrů na sto. Naopak při klidné jízdě mimo město se dá dostat i na 8. V průměru jsem tak zakončil testovací týden těsně nad 10 litry – což beru stále za vynikající výsledek.
První Volkswagen Amarok je pro automobilku už minulostí. Pokud se rozhodnete pro stejnou přestavbu, musíte si najít ideální základ v nabídce ojetin. V Česku navíc převažují zejména čtyřválcové motorizace, a tak hledání zachovalého šestiválce bude další výzvou na cestě k vysněnému terénnímu pick-upu. Šestiválec je navíc nejlepší volbou i pro radost, protože dunění motoru a mocné syčení turbodmychadla drsňáckému zvýšenému Amaroku na ohromných kolech prostě sluší!
První Volkswagen Amarok se vznětovým šestiválcem se v Česku prodával za cenu od 1 293 806 Kč. Speciálně upravený vůz od společnosti Delta4×4 pak vyjde na přibližně 2,3 milionu Kč, a sice včetně ojetiny, kterou si ale musíte sehnat sami. Proto tuto cenu berte s rezervou.
Plusy
– Jízdní vlastnosti
– Robustní konstrukce
– Univerzálnost
– Motor
Mínusy
– Velikost
– Hluk na dálnici
« Zrádná tolerance alkoholu i jiné pasti: Co číhá v zahraničí na řidiče? Lidé se bojí vozů po havárii: Často zbytečně »
