Upravené CUPRY od ABT nám na okruhu vyrazily dech. Fungují skvěle a potrápí mnohem dražší sporťáky
Člověk občas usedne do auta s jasným očekáváním a přesně to také dostane. Jenže pak jsou chvíle, kdy realita vezme všechny představy, zmuchlá je a odhodí stranou. Přesně to se stalo v Mostě, kde jsme zkoušeli tři upravené CUPRY od Abtu. Každá byla jiná, každá měla vlastní povahu a minimálně jedna nám po pár zatáčkách připomněla, proč jsou auta pořád víc než jen dopravní prostředek.
CUPRA je dnes přesně ten typ značky, který si nekupují jen lidé, co chtějí rychlé auto. Kupují si ji i ti, kteří chtějí něco navíc. Něco, co nebude na parkovišti působit jako další šedivý spotřebič na přesun z bodu A do bodu B. A právě tady dává smysl spolupráce s Abtem. Nejde totiž jen o to, že auto dostane pár ostřejších doplňků a o něco větší porci výkonu. Důležité je, že se změní i jeho charakter. A právě to jsme si mohli vyzkoušet v Mostě, kde na nás čekala trojice upravených modelů.
Na papíře to vypadá jednoduše. Více koní, lehčí kola, upravený podvozek, ostřejší vizáž. Jenže dokud s takovým autem opravdu nevyjedete na trať, jsou to pořád jen čísla a technické odrážky do katalogu. Ve chvíli, kdy si sednete za volant, zapnete režim pro ostrou jízdu a před sebou máte první zatáčku, začnou vás zajímat úplně jiné věci. Jak rychle auto reaguje. Jak se opře do předku. Co udělá zadní náprava, když přidáte plyn dřív, než by bylo úplně rozumné. A hlavně jestli vás to celé začne bavit.
Začali jsme Terramarem a čekali méně, než jsme dostali
První přišel na řadu Terramar. A upřímně, od něj jsme čekali asi tolik vzrušení jako od dobře vybavené lednice. Ano, víte, že uvnitř je technika, víte, že funguje dobře, ale srdce vám z toho předem úplně neposkočí. Jenže přesně tahle auta někdy umí nejvíc překvapit.
Terramar VZ je z celé trojice nejslabší, což je samo o sobě trochu legrační, protože 325 koní a 450 Nm po úpravě od Abtu rozhodně nezní jako dietní varianta. Jen v téhle společnosti zkrátka působí jako ten rozumnější sourozenec. Nemá Torque Splitter, tedy tu chytrou hračku na zadní nápravě, která umí auto ochotněji posílat do oblouku, ale spoléhá na klasický pohon všech kol a adaptivní podvozek DCC.
Po výjezdu z boxů jsme čekali, že se auto bude na okruhu spíš jen poctivě snažit. Jenže ono se nesnažilo. Ono fungovalo. A fungovalo překvapivě dobře. V prvních zatáčkách bylo znát, že je větší a těžší než Leon, ale rozhodně nepůsobilo neohrabaně. Naopak. Předek se ochotně zakusoval do oblouku a celé auto působilo jistěji, než bychom od SUV čekali.
Na okruhu samozřejmě necítíte lehkost hot hatche, to by bylo příliš romantické, ale Terramar se nenechal zahnat do role nechtěného hosta. Držel stopu, nebyl protivně nedotáčivý a dokázal jet opravdu svižně. Na pneumatikách Goodyear Eagle F1 Asymmetric 5 fungoval jistě a brzdy zvládaly tempo bez zbytečných protestů. A právě to na něm bylo sympatické. Nepůsobil jako auto, které by se na trati trápilo. Působil jako auto, které si jen trochu překvapeně uvědomilo, že ho to vlastně docela baví.
Jenže pak přišlo důležité vystřízlivění. Když si do Terramaru sednete jako do prvního auta, odcházíte s úsměvem. Když se do něj vrátíte po jízdě v Leonu a Formentoru, najednou už vidíte i jeho limity mnohem jasněji. Pořád je schopný, pořád je rychlý, ale okruh přece jen není prostředí, ve kterém by se cítil doma úplně přirozeně. Spíš jako schopný chlapík v saku, který se nechal přemluvit na sprint do schodů a překvapivě ho vyhrál.
Leon Sportstourer vás nenechá ani na vteřinu vydechnout
Pak jsme přesedli do Leonu Sportstourer VZ a bylo jasno hned po prvních metrech. Tohle je úplně jiný svět. Jestli byl Terramar příjemným překvapením, Leon je rovnou facka otevřenou dlaní. Ne ve zlém. Spíš taková ta probouzecí, po které si člověk okamžitě uvědomí, že teď už končí legrace a začíná soustředění.
Pod kapotou je dvoulitrový benzinový čtyřválec vyladěný na 400 koní a 470 Nm. Je tady pohon všech kol a hlavně Torque Splitter na zadní nápravě. Tedy systém, který umí pracovat s přenosem síly mezi zadními koly tak, že auto zatáčí ochotněji a umí si dokonce říct i o lehkou přetáčivost. A přesně to jsme poznali velmi rychle.
Po přesednutí z Terramaru jsme udělali v první rychlé pasáži něco, co předtím fungovalo bez problému. Přidali jsme plyn podobně jako v předchozím autě. Jenže Leon se na to podíval po svém. Zadek se lehce svezl, auto okamžitě změnilo ochotu zatáčet a bylo jasné, že tady se s jemností nešetří. Ne že by byl Leon záludný. Jen je nekompromisně upřímný. Uděláte něco ostřeji, dostanete ostrou odpověď.
Řízení je extrémně rychlé. Opravdu stačí drobný pohyb rukou a auto už mění směr. Zpočátku to působí skoro přehnaně, ale jakmile si na to zvyknete, začne to být návykové. Leon je jako pes, který čeká na sebemenší pokyn a vyrazí ještě dřív, než ho stihnete dokončit. Motor reaguje okamžitě, předek se zakusuje do asfaltu a zadní náprava je pořád připravená trochu pomoci s utažením stopy.
Nejlepší na tom je, že to celé nepůsobí sterilně. Spousta dnešních rychlých aut je účinná, ale řidičsky trochu odtažitá. Tady to neplatí. Leon je živý, napjatý a po celou dobu vás nutí být ve střehu. Když jedete pod plynem přes oblouk, cítíte, jak zadní část auta jemně pracuje. Když přidáte víc, celé auto se doslova opře do asfaltu a vystřelí ven ze zatáčky s takovou chutí, až si říkáte, jestli těch 400 koní někdo náhodou nepočítal se shovívavostí.
Přitom měl obuté obyčejné letní Bridgestone Potenza S005, což tomu celému dodává ještě větší váhu. Přenos výkonu byl výborný a brzdy působily velmi přesvědčivě. Auto dokázalo brzdit pozdě a tvrdě, aniž by budilo dojem, že ho tím nějak zásadně trápíte.
Velmi důležité je i to, že stabilizaci lze vypnout. A pak se z Leonu stává auto, které si s vámi chce hrát. Samozřejmě jen pokud víte, co děláte. Kvůli ostrému řízení a rychlým reakcím musíte pracovat jemně, ale právě v tom je to kouzlo. Když se s ním sladíte, začne působit skoro jako prodloužení vašich rukou a pravé nohy. A tehdy je vážně skvělý.
Formentor není tak divoký, ale možná je nakonec nejlepší
Nakonec přišel Formentor VZ. Technicky velmi blízký Leonu. Stejný dvoulitr, stejných 400 koní, stejné DSG, stejný pohon všech kol s Torque Splitterem. Jenže charakterově je to úplně jiné auto. A přesně tady se ukazuje, jak moc záleží na naladění.
Po zkušenosti s Leonem jsme už do první rychlé sekce nešli tak bezstarostně. Jenže Formentor nás hned uklidnil. Ne tím, že by byl pomalý nebo měkký. Jen nepůsobí tak vytočeně do nejostřejší polohy. Řízení nemá tak přepáleně rychlý převod, reakce motoru nejsou tak výbušné a celé auto se chová dospěleji. Jako by si nepotřebovalo nic dokazovat.
To ale vůbec neznamená, že by bylo méně rychlé. Právě naopak. Formentor působí možná ještě efektivněji, protože se v něm rychlost skládá snadněji. Nepere se s vámi, nesnaží se vás neustále zkoušet a nevyžaduje tak soustředěné konečky prstů jako Leon. Prostě funguje. Šlápnete na plyn a auto se s obrovskou chutí rozjede. Ne vystřelí, ale rozjede tak naléhavě a přesvědčivě, že vám stejně dojde, že tahle věc rozhodně neumí být nudná.
Velký rozdíl dělá i podvozek KW a pneumatiky Continental ContiSportContact 7. Auto na nich drželo opravdu výborně. V zatáčkách působilo jistě, klidně a velmi čitelně. Torque Splitter tady není naladěný tak agresivně jako v Leonu, takže zadní náprava nevyvádí tolik psích kusů. Místo toho dostanete příjemně neutrální chování, díky kterému se dá jet velmi rychle a velmi čistě.
A právě tady přišlo možná největší překvapení dne. Leon byl zábavnější. O tom není sporu. Působil ostřeji, dravěji a emocionálněji. Jenže Formentor byl ve výsledku strašně přesvědčivý. Rychlost v něm přicházela přirozeněji. Nemuseli jste se s autem tolik prát a přesto jste letěli. Je to trochu jako rozdíl mezi temperamentním sportovcem a zkušeným profesionálem. Jeden vás baví svou divokostí, druhý vás ohromí tím, jak samozřejmě všechno zvládá.
Nenápadná auta, která umí kazit náladu mnohem dražším strojům
Na tom všem je nejzábavnější ještě jedna věc. Tahle auta nepůsobí jako exotické okruhové speciály, které patří na přívěs a vyndávají se jen za slunečné neděle. Pořád jsou to CUPRY, se kterými můžete normálně fungovat. Jenže pak přijedete na okruh a zjistíte, že umí pořádně zatopit i autům, která mají na kapotě výrazně slavnější znaky a často i mnohem vyšší cenovku.
A to je možná ta nejlepší část celého příběhu. Když docela normálně vypadající auto začne na trati dýchat na záda BMW nebo Porsche, má to zvláštní kouzlo. Je v tom kus škodolibé radosti i kus obdivu k tomu, jak daleko se dnešní rychlé CUPRY posunuly.
A právě to je na celé trojici nejzajímavější. Abt z těch aut neudělal karikatury, které dobře vypadají na parkovišti před kavárnou a po dvou ostrých kolech začnou působit unaveně. Naopak. Každé z nich posunul směrem k výraznějšímu řidičskému projevu a každému ponechal jeho vlastní osobnost.
« To nejzajímavější prémiové SUV vůbec není z Německa. Oslní spotřebou a pohodlím. Test Lexus NX 350h Které ojetiny se opravdu vyplatí? Tyto vozy nabízejí skvělý poměr ceny a hodnoty »
