Honda Accord patří k autům, o kterých se mezi automobilovými nadšenci mluví s respektem, přestože se z něj v Evropě nikdy nestal masový hit. Zatímco silnice zaplavily Volkswageny Passat, Škody Superb nebo Fordy Mondeo, Accord zůstával spíše volbou pro ty, kteří chtěli něco méně obvyklého a zároveň měli vysoké nároky na jízdní vlastnosti.
Právě schopnosti podvozku byly vždy jednou z nejsilnějších stránek tohoto japonského sedanu. Accord se nesnažil být jen pohodlným rodinným autem. Nabízel také přesné řízení, jistotu v zatáčkách a celkově mnohem řidičštější charakter, než bylo ve střední třídě běžné.
Pro test jsme vybrali benzinovou verzi 2.0 i VTEC, tedy atmosférický čtyřválec z doby, kdy se ještě automobilky nesnažily z každého motoru vytlačit výkon pomocí turbodmychadla.
Atmosférický dvoulitr chce otáčky
Motor o objemu 2,0 litru využívá proměnné časování ventilů i VTEC a nabízí výkon 115 kW, tedy 156 koní, při 7000 otáčkách za minutu. Nejvyšší točivý moment činí 192 Nm a přichází mezi 4100 a 4400 otáčkami.
Mohlo by vás zajímat
Už samotná čísla napovídají, že jde o motor postavený jinak než dnešní přeplňované jednotky. V nízkých otáčkách působí klidně a civilizovaně, s rostoucími otáčkami ale výrazně ožívá. Nejlépe se cítí tam, kde už většina moderních turbomotorů začíná ztrácet dech.
Výkon může na přední kola přenášet šestistupňová manuální převodovka nebo pětistupňový automat s hydrodynamickým měničem. Testovaný vůz měl právě automat a ten se ukázal jako jedna z nejslabších částí jinak velmi povedeného auta.
Jeho reakce už dnes působí pomale a při dynamické jízdě nechává měnič zbytečně prokluzovat. Neprospívá ani spotřebě. Ve městě se není problém dostat přes hranici 10 litrů na 100 kilometrů, zatímco s manuální převodovkou lze jezdit citelně úsporněji.
Design zestárl překvapivě dobře
Accord dodnes nevypadá jako auto, které by nutně patřilo do minulosti. Karoserie má jednoduché proporce, ostré detaily a minimum zbytečných ozdob. Výsledkem je sportovně působící sedan, jehož vzhled se ani po letech příliš neokoukal.
Právě relativní vzácnost mu navíc pomáhá. Accord na českých silnicích nepotkáváte na každém rohu, takže dokáže zaujmout výrazně více než některé tehdejší evropské konkurenty. Design přitom není založený na jednom výrazném prvku. Funguje spíše jako celek. Linie karoserie na sebe navazují a vůz nepůsobí ani přehnaně agresivně, ani usedle.
Uvnitř potěší hlavně řidiče
Interiér je z dnešního pohledu samozřejmě produktem své doby, přesto má několik velmi silných stránek. Tou první jsou přední sedadla, která dobře drží tělo a zároveň zůstávají pohodlná i při delších cestách. Výborná je také ergonomie. Řidič má většinu důležitých ovladačů snadno po ruce a jednotlivé funkce se dají používat bez zdlouhavého přemýšlení.
Méně přesvědčivě působí některé plasty. Accord byl na americkém trhu prodáván také pod značkou Acura jako model TSX a právě orientace na zámořské zákazníky je v kabině místy znát. Materiály nejsou vyloženě špatné, ale ve srovnání s tehdejšími prémiovějšími evropskými soupeři působí některé části jednodušeji.
Pochvalu si zaslouží kvalitní audiosystém a dostatek prostoru vpředu. Na zadních sedadlech už Accord tak velkorysý není. Vstupní otvor není příliš velký a zavazadelník s objemem 467 litrů patřil spíše k průměru až podprůměru třídy.
Za volantem připomíná sportovnější auta
Jedním z největších překvapení je samotný posed za volantem. Accord dokáže řidiče usadit nízko a přirozeně, volant má ve správné poloze a celé pracoviště působí téměř sportovním dojmem.
Ve městě přitom podvozek není nepříjemně tvrdý. Dobře zvládá propadlé kanály, dlažební kostky i běžné příčné nerovnosti. Honda dokázala nastavení podvozku vybalancovat tak, že auto zůstává komfortní při běžné jízdě, aniž by ztratilo pevnost a přesnost.
Na dálnici působí Accord stabilně a klidně. Aerodynamický hluk je dobře utlumený a do kabiny nepronikají ani výraznější rány od podvozku. U testovaného kusu bylo slyšitelnější pouze odvalování pneumatik, což ale mohlo souviset s konkrétním obutím.
Na okreskách ukazuje, proč má tak dobrou pověst
To nejzajímavější přichází na klikaté silnici. Právě tady Accord ukazuje, proč se o jeho podvozku dodnes mluví. Přední náprava reaguje ochotně, auto se do zatáček vrhá s minimální neochotou a při správně zvoleném tempu působí mimořádně jistě. Ani rychlejší nájezdy ho snadno nerozhodí a řidič přes volant velmi dobře vnímá, co se pod předními koly děje.
Atmosférický dvoulitr k tomu přidává charakter, který už z moderních aut téměř zmizel. Do přibližně 4000 otáček je motor klidný a nenápadný. Jakmile ho ale necháte vytočit, jeho reakce se změní a začne táhnout s mnohem větší chutí. S vyššími otáčkami přichází také výraznější zvukový doprovod a motor ochotně pokračuje až k hranici 7000 otáček.
Právě v těchto chvílích ale začne vadit automatická převodovka. Pomalé reakce a prokluz měniče ubírají autu na bezprostřednosti. Accord s manuálem proto dává řidičsky výrazně větší smysl. Samotné řízení je rychlé, přesné a má příjemně přirozený účinek. V kombinaci s dobře naladěným podvozkem vytváří pocit, který je dnes u běžných sedanů stále vzácnější.
Další motory
Kdo chce benzinový Accord s větší výkonovou rezervou, může hledat verzi 2.4 i VTEC. Také zde jde o atmosférický čtyřválec, tentokrát s výkonem přibližně 201 koní. Větší motor lépe odpovídá sportovnímu charakteru podvozku a zvláště s manuální převodovkou jde o jednu z nejzajímavějších konfigurací celého modelu.
Naftovou alternativou je motor 2.2 i DTEC. V silnější variantě nabízí 180 koní a točivý moment 380 Nm. Je vhodnější zejména pro řidiče s vysokými ročními nájezdy a častými dálničními cestami. Spotřeba se může při klidnějším provozu pohybovat lehce nad 7 litry na 100 kilometrů a ani při svižnější jízdě nemusí dramaticky růst.
Kterou verzi zvolit
Základní nabídka motorů Accordu je z pohledu ojetiny poměrně povedená. Benzinové atmosférické jednotky jsou konstrukčně zajímavé a při správném servisu dokážou zvládnout vysoké nájezdy.
Největší rezervy má spíše automatická převodovka. Nejde nutně o problém z hlediska životnosti, ale její charakter dnes působí zastarale a především u benzinových verzí výrazně ubírá z řidičského zážitku. Pokud tedy chcete Accord hlavně proto, že vás baví řízení, manuální převodovka by měla být první volbou.
Na co si dát pozor při koupi
Accord obecně patří mezi kvalitně postavené vozy, ani on se ale nevyhne několika slabším místům. U starších kusů se mohou objevit vůle na přední nápravě nebo koroze některých částí výfukového systému. Typickou vlastností japonských aut tohoto období je také poměrně citlivý lak, na kterém bývají snadno vidět drobné oděrky a poškození od kamínků. U benzinových motorů je dobré hlídat spotřebu oleje. Pokud předchozí majitel motor pravidelně vytáčel za studena nebo zanedbával servis, může být opotřebení výraznější.
U manuálních převodovek se u hodně namáhaných aut mohou objevit opotřebené synchrony. Naftová verze může být při vysokém nájezdu výrazně dražší na servis. Pozornost si zaslouží vstřikování, EGR, filtr pevných částic i dvouhmotový setrvačník.
Cena kvalitního dvouhmotového setrvačníku z druhovýroby se může pohybovat kolem 35 000 korun. Pokud vůz hlásí potíže s filtrem pevných částic, nemusí být problém vždy přímo ve filtru. Závadu může způsobovat také senzor diferenčního tlaku, jehož výměna může stát přibližně 15 000 korun. Podobnou částku může stát repasovaný filtr pevných částic. U hodně ojetých dieselů je proto důkladná kontrola před koupí naprostým základem.
Servis není nejlevnější
Accord sice nebývá poruchovým autem, případné opravy ale nemusí být levné. Originální díly a některé specifické komponenty stojí více než u běžnější evropské konkurence.
Při výběru ojetiny proto dává smysl vzít s sebou člověka, který má s Hondami zkušenosti. U zachovalého kusu s doloženou historií se může vyšší cena při koupi velmi rychle vrátit nižším množstvím problémů v dalších letech.
Verdikt
Honda Accord je dnes zajímavá hlavně tím, jak málo podobných aut už na trhu existuje. Nabízí atmosférické motory, přesné řízení, velmi dobře naladěný podvozek a zároveň zůstává použitelným sedanem pro běžný každodenní provoz.
Dvoulitrový i VTEC není nejsilnější motor nabídky, ale má příjemný charakter a při vytáčení dokáže řidiče stále bavit. Největším kompromisem testovaného vozu byla pětistupňová automatická převodovka, která motoru ubírá část jeho temperamentu. S manuálem se ale charakter auta výrazně mění.
Právě kombinace přesného řízení, kvalitního podvozku a atmosférického motoru dělá z Accordu jednu z nejzajímavějších ojetin své třídy. Navíc stále vypadá elegantně a na silnici nepůsobí tuctově. Kdo hledá sedan, který zvládne každodenní cestování, rodinnou dovolenou a zároveň dokáže pobavit na prázdné okresce, měl by Accord rozhodně zařadit do výběru.
Nejzajímavější kombinací zůstává benzinový motor 2.4 i VTEC s manuální převodovkou. Dobře zachovalý kus může být dodnes velmi povedenou alternativou k Passatu, Superbu, Mondeu nebo Mazdě 6.
Ceny a dostupnost
Honda Accord poslední evropské generace už dnes v české inzerci není příliš běžným autem, což se odráží i v poměrně širokém rozpětí cen. Nejlevnější exempláře s vysokým nájezdem lze najít přibližně od 80 do 100 tisíc korun. Aktuálně se například objevují diesely 2.2 s nájezdem kolem 300 až 380 tisíc kilometrů za 82 až 90 tisíc korun, zatímco benzinový Accord 2.0 i VTEC s automatem a téměř 400 tisíci kilometry je nabízen za 100 tisíc korun.
Zachovalejší benzinové vozy jsou podstatně dražší a jejich nabídka je zároveň velmi omezená. Například benzinové kombi z roku 2009 s automatem a nájezdem přes 319 tisíc kilometrů se objevilo za necelých 150 tisíc korun.
Mohlo by vás zajímat
U skutečně pěkného Accordu s rozumným nájezdem, doloženou historií a žádaným benzinovým motorem proto není nereálné počítat s částkou kolem 150 až 200 tisíc korun, výjimečně i vyšší. Právě malé množství zachovalých kusů znamená, že u Accordu dnes mnohem více než samotný rok výroby rozhoduje stav konkrétního auta.
