Češi mají poslední šanci na kombík doladěný k dokonalosti. Kupujte, další už nebudou. Test Subaru Outback

Foto: Autojournal

MOTOR: 95%
PŘEVODOVKA: 90%
PODVOZEK: 100%
ZPRACOVÁNÍ: 90%
PRAKTIČNOST: 90%
VERDIKT:

Perspektivismus, to je oblíbená disciplína současné doby. A právě outback je typickým příkladem věci, v tomto případě auta, při jejímž hodnocení se dva lidé mohou shodnout téměř na všech vlastnostech, a přesto dojít k opačným závěrům. Tak schválně: atmosférický motor o objemu 2,5 litru, variátorová automatická převodovka, stálý pohon všech kol, světlá výška 21 centimetrů. Jak vám to zní? Jako žíznivý terénní dinosaurus z éry, která pomalu končí? Nebo jako bytelné spalovací auto superspolehlivé značky, jehož osobitost si chcete užít, dokud můžete, a s nímž doklepete těch zhruba deset let do zákazu spalovacích motorů?

Proti elektromobilům nic nemám. Jejich parametry je už dnes předurčují k celkem bezproblémovému fungování i v roli rodinného auta, ke kterému díky kapacitě současných baterií nepotřebujete ani soláry, ba ani wallbox doma či v práci. Ve městě vydržíte deset dnů popojíždět do práce a zpět, na dlouhé cestě prostě nabijete za sedm korun za kilowatthodinu, pokud využíváte příslušný tarif PRE a berete od této společnosti elektřinu i domů.

Přesto mám ke spalovacím autům značný citový vztah. Ne ke všem. Malé spalovací autíčko do města má víc nevýhod než předností, ale právě testovaný outback je přesně tím, co bych si přál mít před domem. Velký rodinný kombík s délkou 4,9 metru, s nímž nebudu dělat ostudu ani na dálnici, ani před hotelem Carlton ve švýcarském Svatém Mořici. Nebude tam nejdražším autem, ale bude jedním z mála, která cestu přes zasněžené alpské průsmyky nepovažovala za nepříjemnou nutnost, nýbrž za smysl své existence.

Mohl bych s ním i s celou rodinou s klidem a jistotou vyrazit na dvoutýdenní výpravu po rumunských nebo albánských šotolinových cestách. Na to jeho světlá výška a stálá čtyřkolka bohatě stačí. A ještě by mě hřálo vědomí, že se na atmosférickém dvouapůllitru nemůže pokazit žádné turbo, vstřikovače, váha vzduchu, filtr pevných částic, dvouhmotový setrvačník a spousta dalších dieselových věcí. I ten bezstupňový variátor je v principu, a zvláště v provedení značky Subaru, velmi odolnou verzí automatické převodovky, která bez problémů zvládne kvanta kilometrů. Stačí se ostatně podívat na trh s ojetinami, kde se stále prodávají plně funkční outbacky se statisícovými nájezdy…

Spotřeba? Lehce přes osm je fajn

Jasně, polykači dálničních kilometrů s naftovými superby 2.0 TDI a šestilitrovou spotřebou nad průměrem 8,3 litru na 100 km pohrdavě odfrknou. Jenže tuto hodnotu jsem odečetl po bezmála tisícikilometrové výpravě do Bratislavy, týdenním ježdění po Praze a jen několika výjezdech na okresky, na nichž jsem občas viděl i údaj začínající sedmičkou. A obě hodnoty jsou na poměry Subaru Outback s dvouapůllitrem, jak jsem ho dřív znával, velice pěkným výsledkem. Vždyť s benzinovým superbem 2.0 TSI 4×4 bych jezdil velmi podobně, s patnáctistovkou za o něco méně.

Spotřeba mě tedy zdaleka netrápila tolik, jak jsem se před testem obával při vzpomínce na přeplňovaného levorga, s nímž jsem se před pár lety nemohl dostat na jednocifernou hodnotu. Všechno bylo přes deset… A co je ještě zajímavější, s outbackem jsem se dostal dokonce níže, než uvádí samotný výrobce. Ten podle normy WLTP udává 8,6 litru na 100 km.

Jistější v zatáčkách, stále výborný na rozbité silnici

Jízdně je tohle subaru malinko jiné, než jak jsem si ho pamatoval z dřívějších let. Podvozek není tak ultrakomfortní a houpavý, jako býval. Na druhou stranu díky tužšímu naladění projíždí zatáčky s o dost větší jistotou než předchozí generace. Jakmile se ovšem dostanete na vysloveně špatnou silnici, kupříkladu na bratislavské periferii, zjistíte, že v tlumení nerovností je outback stále stejným přeborníkem, jakým vždycky býval.

Litoval jsem jen toho, že na mě testovací auto nevyšlo v zimě. Na sněhu jsou subaru se stálým pohonem všech kol neporazitelná, a to není nadsázka. Nikdo už takové čtyřkolky nekonstruuje stejným způsobem jako tato japonská značka.

Heslo Subaru: hlavně bezpečí

Jiné než dříve je to také v kabině, zejména po stránce komfortu. Tady už se Subaru nemá za co stydět. Pryč jsou časy černošedých plastových interiérů s maximálním důrazem na funkčnost, nulovým rozmazlováním posádky a omezenou nabídkou zábavy i nedotaženou ergonomií. Dnes je naprostou samozřejmostí už v základní výbavě moderní infotainment s podporou Android Auto i Apple CarPlay. Nechybí ani vlastní systém Subaru EyeSight, který pomocí kamer hlídá celé okolí auta a zajišťuje všech jedenáct bezpečnostních funkcí.

Z těch ne úplně běžných stojí za zmínku asistent zabraňující vybočení z jízdního pruhu, který rozpoznává i neznačenou krajnici. To mě při cestách po slovenských necestách docela překvapilo. Auto samo zabrzdí nejen před překážkou přímo před sebou, ale také v mnoha různých situacích na křižovatkách. Systém s rozšířeným zorným polem například odhalí chodce při odbočování vpravo, což je častá nepříjemnost, s níž mám osobně docela problém. Upozorní také na cyklisty přijíždějící z levé strany.

Zkrátka, díky kamerám má outback jeden z nejpokročilejších systémů přednárazového brzdění napříč značkami. A pokud jde o ono staromilství, není náhodou, že Subaru používá stejně jako hipsterská modla Tesla výhradně kamery, nikoli radary. Stejně jako americká značka svůj systém zdokonaluje už dlouhé roky. A na výsledku je to znát. Outback je nejbezpečnějším Subaru všech dob.

Poslední kusy pro Česko

A proč jsem o outbacku v úvodu mluvil jako o autě na závěr doby fosilní? Protože těch 300 kusů, které má české zastoupení značky ještě k dispozici, je úplně posledních. Další kvóta pro Česko ani Evropu už není. A asi ani nebude, přestože výrobce naznačuje, že pokud by se situace na starém kontinentě změnila, mohl by sem nějaký spalovací motor přivézt.

Moc tomu nevěří ani v samotné značce, a tak začínají ve větším prodávat elektromobily. Jsou taky fajn, ale… Zaprvé jsou výrazně dražší a zadruhé se k těm výpravám do přírody a odlehlého vnitrozemí, tedy do onoho outbacku, tak nějak úplně nehodí.

Takže jestli chcete poslední opravdové japonské železo, utíkejte pro něj. Bude vám stačit něco přes milion korun, na špičkovou verzi pak 1,3 milionu. A tolik v dnešní době stojí i pěkně vybavená oktávka nebo superb… Zde opravdu platí: kupujte, už nebudou!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *