Na první pohled může být rozdíl několika desítek tisíc korun mezi dvěma podobnými ojetými vozy velmi lákavý. Jenže právě při nákupu auta z druhé ruky se přílišná snaha ušetřit může rychle obrátit proti kupujícímu. Pokud se krátce po převzetí objeví problém s motorem, převodovkou nebo jinou drahou součástí, původní úspora může během chvíle zmizet.
Podle údajů společnosti Cebia se během první poloviny letošního roku prostřednictvím velkých inzertních portálů prodalo přibližně 416 tisíc ojetých automobilů. Průměrná cena prodávaného vozu dosáhla 312 tisíc korun. Typické auto v nabídce bylo staré přibližně 9,5 roku a mělo najeto kolem 142 tisíc kilometrů.
Právě vysoký počet obchodů uskutečněných prostřednictvím internetové inzerce podle Sdružení SOVA ukazuje, jak důležité je před koupí automobil důkladně prověřit. Nízká cena totiž sama o sobě nic nevypovídá o tom, zda jde skutečně o dobrou nabídku.
Levnější auto může spolykat úsporu hned po koupi
Při hledání ojetiny se mnoho zákazníků přirozeně soustředí především na cenu. Nabídky podobných automobilů postaví vedle sebe a největší pozornost často získá ten nejlevnější kus.
Mohlo by vás zajímat
Jenže u ojetého auta je potřeba sledovat mnohem víc. Důležitý je skutečný technický stav, servisní historie, původ vozu, případné nehody i to, zda údaj na tachometru odpovídá realitě.
Sdružení SOVA upozorňuje zejména na rizika spojená s automobily nabízenými prostřednictvím soukromé inzerce nebo některých zprostředkovatelů. Kupující se může setkat například s nekvalitně opraveným havarovaným vozem, zatajeným poškozením nebo manipulací s počtem najetých kilometrů.
Skutečný problém přitom často vyjde najevo až po několika týdnech nebo měsících používání.
Na první servis je dobré nechat si rezervu
Koupí automobilu výdaje obvykle nekončí. U staršího vozu je rozumné předpokládat, že bude potřeba minimálně základní servis. Může jít o výměnu provozních kapalin, filtrů, brzd, pneumatik, částí podvozku nebo dalších běžně opotřebovaných komponentů.
Jedním z praktických pravidel je proto nevydat za samotné auto celý připravený rozpočet.
Jako orientační finanční polštář lze počítat přibližně s deseti procenty pořizovací ceny automobilu. Při nákupu vozu za 300 tisíc korun by tak měl kupujícímu zůstat přibližně dalších 30 tisíc korun na počáteční servis a nečekané opravy.
Samozřejmě nejde o částku, která by pokryla úplně každý problém. Smyslem rezervy je především zabránit situaci, kdy majitel utratí všechny peníze za nákup a následně nemá prostředky ani na běžnou údržbu.
Motor nebo převodovka mohou znamenat účet za statisíce
Mnohem závažnější scénář nastává ve chvíli, kdy se objeví porucha některého z nejdražších mechanických celků. Oprava nebo výměna motoru, automatické převodovky či některých součástí moderního pohonného ústrojí může znamenat výdaj v řádu desítek tisíc korun. U některých automobilů se náklady mohou dostat ještě výrazně výše. Právě zde se ukazuje, proč není dobré hodnotit výhodnost ojetého auta jen podle částky uvedené v inzerátu.
Pokud například jeden vůz stojí o 30 tisíc korun méně než srovnatelný exemplář, ale během několika měsíců potřebuje zásadní opravu převodovky, celkově může svého majitele vyjít podstatně dráž než zachovalejší automobil s vyšší pořizovací cenou. Levnější nabídka proto nemusí automaticky znamenat skutečnou úsporu.
Pozor na to, kdo je ve skutečnosti prodávajícím
Vedle technického stavu automobilu je důležité zkontrolovat také samotnou kupní smlouvu. Kupující by měl před podpisem přesně vědět, od koho automobil pořizuje a kdo je ve smlouvě uveden jako jeho skutečný prodávající. Právě zde může nastat problém při takzvaném zprostředkovatelském prodeji.
Automobil může fyzicky stát v autobazaru a zákazník může mít pocit, že jej kupuje přímo od provozovatele bazaru. Ve smlouvě však může být jako prodávající uvedena jiná osoba a autobazar pouze jako prostředník.
Pokud se následně objeví problém, může být vymáhání práv výrazně komplikovanější. Sdružení SOVA upozorňuje, že se setkává také s případy, kdy kupující musí následné komplikace řešit přímo s původním vlastníkem automobilu, kterého se mu nedaří kontaktovat.
Kupní smlouva by měla popsat skutečný stav auta
Podcenit se proto nevyplatí ani obsah smlouvy. Dokument by měl co nejpřesněji zaznamenávat stav vozidla, jeho známé vady a podstatné informace, které prodávající při prodeji uvádí. Čím přesnější smlouva je, tím menší prostor vzniká později pro spory o to, co kupující při převzetí automobilu věděl.
Samotný podpis smlouvy však nenahrazuje důkladnou kontrolu auta. Před koupí má smysl prověřit dostupnou historii vozu, zkontrolovat jeho identifikační údaje a ideálně nechat automobil prohlédnout zkušeným mechanikem nebo nezávislým servisem.
U dražší ojetiny může několik tisíc korun investovaných do důkladné prohlídky zabránit mnohonásobně vyšším výdajům.
Nízká cena sama o sobě není varováním
To ovšem neznamená, že by každé levnější auto muselo být automaticky špatné. Starší vůz, automobil s vyšším nájezdem nebo model s kosmetickými vadami může být velmi rozumnou koupí, pokud jeho cena odpovídá skutečnému stavu. Důležité je, aby kupující přesně věděl, proč je konkrétní kus levnější než ostatní.
Jiná situace nastává tehdy, když má vůz podezřele nízkou cenu bez zjevného vysvětlení a zároveň chybí doložitelná historie nebo možnost důkladné kontroly. Právě kombinace nízké ceny, nejasného původu a nedostatečně prověřeného technického stavu představuje výrazně větší riziko než samotné stáří nebo počet kilometrů.
Dobrá ojetina nemusí být nejlevnější v inzerci
Při nákupu auta z druhé ruky se proto vyplatí změnit způsob uvažování. Cílem nemusí být najít absolutně nejlevnější exemplář daného modelu. Podstatnější je objevit automobil, jehož cena odpovídá technickému stavu a historii.
Kupující by měl vedle částky za samotné auto počítat také s počátečním servisem, prověřit prodávajícího, dobře si přečíst smlouvu a nenechat se zlákat pouze atraktivním číslem v inzerátu.
Mohlo by vás zajímat
Několik desítek tisíc korun ušetřených při nákupu totiž může zmizet během jediné větší opravy. U ojetého auta proto často platí, že zachovalejší a o něco dražší kus může být ve výsledku výrazně levnější než zdánlivě výhodná nabídka.
