Test Mazda 6e: prémiový dojem, rozumná cena a velká změna
Mazdu si lidé často nekupují rozumem, ale srdcem. Jenže co když se z tradiční „šestky“ stane elektromobil s čínským původem, novým ovládáním a úplně jiným posazem za volantem? Nová Mazda 6e vypadá fantasticky, uvnitř působí až prémiově a umí překvapit praktičností i tažným zařízením z výroby, zároveň ale vyvolává otázku, jestli si při tom všem dokázala udržet svůj typický charakter.
Pamatujeme si premiéru nové Mazdy 6 i první zprávy, že se do Evropy vůbec nepodívá. Nakonec se ale scénář otočil: brzy bylo jasné, že se s ní na našem trhu počítá. A není divu – její design je tak výrazný, že si fanoušky získal téměř okamžitě. Jenže vedle vzhledu jsme všichni čekali hlavně na techniku a na to podstatné: jak jezdí doopravdy. O to víc v momentě, kdy se začalo nahlas mluvit o genezi projektu a o společné platformě s čínským Changanem. Ten totiž v Číně prodává Deepal L07, který lze bez velkého přehánění označit za velmi blízkého příbuzného Mazdy 6e.
Mazda s Changanem spolupracuje už od roku 2012 a v tomto případě sáhla po už hotové čínské architektuře EPA1. Přesto si Japonci vzali pod kontrolu to, co je pro značku zásadní: finální podobu exteriéru i interiéru, ladění podvozku a volbu materiálů. A výsledek je znát hned. Není to žádné laciné „překapotování“ ve stylu různých dvojčat, jaká jsme viděli třeba u některých modelů Mitsubishi. Spíš to připomíná typ kooperace, který běžně využívají koncerny typu Volkswagen nebo Stellantis – sdílený základ, ale svébytné provedení. Rád bych tedy apeloval na ty, kteří tvrdí, že jde jen o přeznačkovaného Číňana. 6e je mnohem více.
Co se vzhledu týče, nová Mazda 6e opravdu umí zapůsobit. Nejlépe vyznívá příď a boční silueta. Dominantní maska navíc umí svítit při noční jízdě a při stání se rozsvítí i přední logo. V kombinaci s extrémně úzkými světlomety má auto velmi osobitý a dravý podpis. Zadek už je trochu diskutabilní – někomu sedne, jiný bude hledat ideální proporce marně. Zajímavostí je elektricky výsuvný spoiler. Dá se ovládat ručně, ale jeho logika mi pořád uniká. Někde se uvádí, že se automaticky vysouvá při 90 km/h, jenže to neodpovídá realitě. Naopak, od této rychlosti už ho ani manuálně neovládnete. Otázkou tedy je, jestli si ho auto řídí samo kvůli aerodynamice a dojezdu, nebo jde hlavně o efektní doplněk pro parádu.
Po usednutí za volant na vás ale čeká silná stránka auta: interiér. Mazda zjevně mířila na luxusní dojem a kvalitní materiály. Broušená useň pokrývá velkou část kabiny a odvážná hnědá v kontrastu s černou působí výborně. Potěší i drobnosti – tlačítka s logem Mazda, „schované“ reproduktory nebo klíč s výrazným, skoro krystalickým vzhledem.
Jenže pak přichází první ale. Posez – tohle už prostě není ta Mazda, jak ji známe. Elektrická platforma nedovolila vytvořit ikonický pocit „kolébky“ ani přirozeně nízké usazení pro vyšší postavy. Já se svými 188 cm jsem se za volantem necítil tak správně jako v dřívějších Mazdách. S tím souvisí i možnosti nastavení volantu a celkový výhled na digitální přístrojový štít. Kriticky musím pokračovat i u ovládání. Ano, Mazda potřebovala posun a modernizaci, jenže otázka je: jak daleko a za jakou cenu. Nové rozhraní se prakticky nehlásí k tomu, co Mazda roky budovala. Kruhový ovladač, zákaz dotyku za jízdy, klasický panel klimatizace – tohle všechno je pryč.
Grafika menu je slušná, ale Mazda mohla být odvážnější a dodat tomu víc vlastní identity, aby si zákazníci na změnu zvykli snáz. Jako celek to nevnímám jako průšvih, jen se nemůžu zbavit dojmu, že se značka vzdala části svého charakteru a zároveň novou příležitost nevyužila úplně naplno. Jako celek ale interiér vypadá úchvatně a zpracování je blízko dokonalosti. Dovolím si tvrdit, že zastíní i některé prémiové značky a taková Tesla vedle 6e vypadá jako chudý příbuzný. Vše pak umocňuje to, že 6e je za velmi rozumnou cenu. Vždyť startuje na milionu korun.
Vzadu je na kolena prostoru dost, jenže tím pozitiva končí. Na výšku je kabina skromnější a já jsem musel hlavu naklánět, abych se pohodlně vešel. Nižší postavy to řešit nebudou, ale ani sedák nemá ideální sklon nebo délku. V plusu naopak zůstávají dobře přístupné body ISOFIX, zadní panel klimatizace a kvalitní materiály i pro druhou řadu. Praktičnost zachraňuje kufr – víko se zvedá tak, jak se na pořádný liftback sluší. Původní Mazda 6 byla sedan, takže tahle změna u elektrického nástupce potěší. Papírových 330 litrů zní skromně, ale v reálu nám zavazadelník připadal větší. Jasně, na VW ID.7 to nestačí, na druhou stranu tu máte i frunk pod kapotou o objemu 70 litrů. Bez problému spolkne nabíjecí kabely, ale klidně i batoh nebo menší kufr. Plusové body přidává i způsob otevírání kapoty: drží ji dvojice plynových vzpěr, takže manipulace je pohodlná. A jedna věc nás vyloženě mile překvapila: elektrické tažné zařízení z výroby. To je prvek, který nenajdete ani u spousty spalovacích aut, natož u elektromobilů – a už vůbec to není něco, na co by si Mazda historicky zakládala.
Testovaná Mazda 6e s menší baterií o kapacitě 68,8 kWh mi dává největší smysl pro každého, kdo chce z nabídky vytěžit maximum muziky za rozumné peníze. Celé auto je naladěné hlavně na pohodlí: v zatáčkách působí jistě, podvozek umí slušně pohltit rozbité úseky a nerovnosti žehlí s klidem. Zároveň ale nemá žádný vyloženě výrazný rys, který by z něj dělal auto s „wow“ charakterem. Není to novinka, se kterou budete vyhledávat okresky a jezdit je pro radost. I přes pohon zadních kol se nejlépe cítí při klidném, plynulém tempu. Schopnost zatáčet je však dobrá, má velkou porci gripu, je agilní a na řízení reaguje bystře. Tady jde nejlépe vidět, že finální ladění podvozku a řízení si dělala Mazda sama. Nejvíce se mi ale líbil samotný komfort podvozku, ten je prostě ideální.
Hladce a nenuceně působí i akcelerace. Místo typického elektromobilního šťouchnutí do zad dostanete pozvolné, jemné zrychlování bez dramatu. Paradoxně mi tohle nastavení sedí víc – auto se chová dospěle, není nervózní a při běžném ježdění to působí přirozeně.
V kombinovaném provozu, navíc v podmínkách, které spotřebě zrovna nepřály (chladno a protivítr), jsem se pohyboval přibližně na hodnotě 19 kWh/100 km. Na dálnici se dá počítat zhruba s 21 kWh/100 km. V praxi to znamená, že i s menší 68,8kWh baterií není problém jezdit reálně přes 300 kilometrů na jedno nabití.
Menší LFP baterie umí na DC nabíječce až 165 kW, což je plně dostačující i pro delší trasy s využitím veřejných nabíječek. Na druhou stranu auto neumí automaticky předehřát baterii po zadání cíle do navigace. Předehřev ale aktivujete přes mobilní aplikaci, případně si ho můžete vyvolat ručně. Někdo může postrádat i praktičnosti okolo konektoru: chybí zde osvětlení nebo aspoň jednoduchá indikační dioda stavu baterie v prostoru nabíjecí zásuvky.
Mazdu 6e jsem nabíjel v síti PRE Point, kterou můžu s nadšením doporučit. Nabízí nejlepší poměr ceny, dostupnosti a rychlosti.
Z výbavy stojí za zmínku head-up displej, který promítá klíčové informace přímo do zorného pole řidiče. Už v MX-30 byl HUD povedený, tady je ale větší a s o něco lepším kontrastem. Potěší i dvojice výkonných USB-C portů (27 W a 60 W), takže se dá bez stresu dobíjet nejen telefon, ale klidně i notebook.
Mazda 6e je přesně ten typ auta, které umí okouzlit ještě dřív, než se rozjedete. Vypadá skvěle, uvnitř působí až nečekaně draze a v praktických detailech (liftbackové víko, frunk, tažné zařízení z výroby) si často vede lépe, než byste od „nové šestky“ čekali. Je příjemně pohodlná, klidná, kultivovaná a s menší baterií dává v reálném světě dojezd i nabíjení smysl. A to všechno za cenu, která umí v kontextu výbavy a zpracování hodně zamíchat kartami.
Jenže zároveň je to Mazda, u které se poprvé opravdu ptáte, jestli se s přechodem na elektřinu nezměnila víc, než by si její fanoušci přáli. Posez už nemá tu typickou přirozenost, ovládání se odřízlo od toho, co značka dlouhé roky pěstovala a jízdně je 6e spíš dospělý komfortní koráb než auto, které vás bude svádět na okresky. Není to vyloženě špatně – jen je to jiná Mazda, než na jakou jsme byli zvyklí.
Pokud chcete elegantní, velmi dobře postavený elektromobil s prémiovým interiérem a příjemně civilním naladěním, 6e je trefa a v poměru „co dostanu za peníze“ patří k tomu nejzajímavějšímu, co se dnes v této třídě objevuje. Jestli ale hledáte tradiční charakter Mazdy v jeho nejčistší podobě, je dost možné, že budete odcházet s lehkým pocitem, že srdce tentokrát rozhoduje o něco složitěji než dřív.
« Tohle bazarové SUV je hit a pohodový parťák, ale jeden detail vás může zruinovat Nová pravidla pro řidiče: průkaz v telefonu a tvrdší postihy napříč státy EU »
