Test Volkswagen Touareg 3.0 TDI 4Motion 210kW. Dlouhá cesta na vrchol
Touareg je tu s námi už šestnáct let a ušel pořádný kus cesty. Vždy byl velice oblíbený a spousta lidí ho brala jako vstup mezi prémiová SUV, kterým sice nemohl konkurovat, co se zpracování, nebo technologií týče, ale vše doháněl pracovitostí a schopnostmi v terénu. Nikdy to však nedotáhl na Volkswágení „nej“, protože mu v cestě stál příliš ambiciózní projekt Phaetonu, který je teď ale oficiálně mrtvý. Přijíždí k nám tedy nová, již třetí generace – a útok na vrchol bere smrtelně vážně.
Už při prvním setkáním je vám jasné, že před vámi stojí vrchol potravního řetězce automobilky. Pryč jsou baculaté tvary s mírně vystrašeným výrazem. Nová příď má tu správnou dávku arogance a majestátnosti, kterou má správné SUV mít. Ostré linky a masivní maska dává jasně najevo, kdo je tu šéf. Velice zajímavý prvek jsou chromové lišty přesahující do světel, díky kterým opticky není snadné rozlišit, kde světla začínají. Volkswagen vám masku na přání zatmaví (kdyby toho chromu bylo moc), ale auto poté nevypadá tolik exklusivně – spíš jako by vám ten chrom někdo přes noc vylámal. Onen chromový dekor vládne v podstatě celému zevnějšku. Pohled zezadu mě trochu zklamal, v porovnání s geometricky řezanou přídí je zadek s tenkými světly a oblými tvary až příliš obyčejný. Jako celek ale auto působí opravdu důstojně. Mám z něj sice pocit, že se trochu víc podbízí asijskému trhu, ale pořád se jedná o nejmajestátnější počin značky.
Pokud vám exteriér přijde revoluční, tak věřte, že interiér je ještě o několik levelů výše. Na tohle vás nic nepřipraví. Pokud čekáte záplavu prvotřídních materiálů a elegantní luxusní linky, budete možná zklamáni, protože dostanete jen televizi. Ale ono to není tak jednoduché. Touareg chce být SUV nové generace a jde na to trochu jinak, než konkurence. Z interiéru zmizely všechny čudlíky a hejblata a v podstatě celou palubní desku tvoří obří patnáctipalcová obrazovka. Něco podobného zažijete snad jen v Tesle, ale Volkswagenu se podařilo obří displej do interiéru zabudovat mnohem citlivěji, než americkým průkopníkům. V luxusním autě čekám ladné linky, drahé detaily, excelentní řemeslnou práci.
Interiér tak působí extrémně moderně, ale absolutně chladně. Ale nebojte, Touareg má co nabídnout. Zaprvé musím zmínit prvotřídní zpracování. Z každého detailu čiší kvalita a robustnost, volba materiálů je také skvělá a najít nekvalitní plast je nemožné. Jen ten středový tunel s pianovým lakem se rád upatlává. Oproti předchozí generaci se obrovsky zlepšila prostornost. Především vzadu jsou cestující rozmazlování doslova přebytkem místa ve všech směrech. Na přeních sedadlech máte trochu utlačovanou nohu kvůli masivnímu středovému tunelu, ale vše vám vynahradí výtečná sedadla. K těm nemám nejmenší výtku. Je to přesně ten typ sedaček, ve které překonáte za odpoledne půl Evropy, vyřídíte pracovní hovory, a vystoupíte odpočatí, jak po wellness proceduře. Navíc mají neuvěřitelně rozsáhlé možnosti nastavení, takže ideální pozici si najde opravdu každý. Auto je samozřejmě až po střechu nacpané nejnovějšími bezpečnostními systémy.
To, že vás podrží v jízdním pruhu, nebo udrží rozestup je jíž běžné, ale Touereg nabídne například ne zcela běžné noční vidění. To v kombinaci s IQ. Light světlomety fungují skvěle. Ty umí vypínat jednotlivé segmenty tak, aby neoslňovaly protijedoucí řidiče a zároveň stále svítily dálkovými. Mezi funkce patří také hlídaní chodců a velkých zvířat. Auto neustále monitoruje okolí a snaží se zabránit srážce, což je úctyhodné, ale ve městě jsem několikrát narazil na limity této technologie. Několikrát se mi stalo, že lidé stojící na tramvajovém ostrůvku uprostřed silnice byly autem vyhodnoceni jako sebevrazi a Touareg začal sám brzdit a ještě nic netušící cestující vyblikal dálkovými – bylo mi trochu stydno.
Pojďme se chvíli věnovat tomu nejdůležitějšímu v celém autě – infotainmentu. Přiznám se, že jsem člověk, který má rád technologie tam, kde usnadňují práci, ne technologie všude a za každou cenu. První usednutí do Touaregu pro mě tedy bylo trochu skličující. Připadal jsem si jak na nějakém technologickém bukkake. Z každé strany na mě kouká obrazovka, bliká kontrolka, houká varování. Kde jsou tlačítka? Zdaleka mi ještě není třicet, ale tady jsem si připadal jako stařec, kterého vytlačuje nová generace, a já nejsem schopný držet krok. Po chvilce se rozkoukávám a zjišťuji, že vlastně všechno má starý známý pořádek, jen je to jaksi virtuální. Každopádně musím vyseknout poklonu za hlavní obrazovku. Takhle krásný displej jsem v autě ještě neviděl. Barvy, kontrast, rozlišení – kouká se na to krásně. Ono se to krásně i hýbe! Pohyb celým systémem je rychlý a bez jakéhokoliv sekání.
Sytém samotný je tak komplexní, až bere dech. Můžete se v něm přehrabovat hodinu a stále jej neprojdete celý. Možností je opravdu nepřeberně. Skvělá je míra individualizace. Vše od barvy a intenzity osvětlení, až po vzhled budíků a výběr oblíbených si můžete nastavit podle sebe. Auto může dokonce uložit několik profilů a při změně řidiče jedním kliknutím přepnete profil a auto se vám přizpůsobí – není nutné vždy si nastavovat znovu, skvělé! Na první pohled je systém složitý, ale ovládá se jako každý smartphone, takže si brzo zvyknete. Díky obřím rozměrům se na obrazovku vejde kupa informací. Není problém mít najednou puštěnou navigaci, zobrazenou hudební aplikaci, informace o voze a spoustu dalšího. Má to však i své stinné stránky. Dotykové je všechno, až na hlasitost rádia (díky bohu z ty dary), a některé běžné úkony tak vyžadují větší pozornost, než kdyby byly ovládány tlačítkem – například výhřev sedadel, nebo ovládání klimatizace. Tlačítko najdete poslepu, ale na displej se chtě nechtě musíte podívat a na zlomek vteřiny odtrhnout pozornost od řízení. Díky nekonečným možnostem nastavení je také občas oříšek najít to, co právě hledáte. Nemohu však Voklswagenu upřít to, že přinesl něco nového. Jeho pojetí interiéru je opravdu revoluční.
Abych nezapomněl, dalším displejem je virtuální cockpit v kapličce přístrojů. Ten jsme již viděli ve více koncernových modelech, tak není potřeba se s ním dlouze zaobírat. Má nádherné rozlišení a jeho ovládání je geniálně intuitivní. V podstatě by se dal použít jako příklad toho, že klasickým analogovým budíkům již odzvonilo – bez debat je nejpovedenější virtuální přístrojový štít na trhu a já si jeho používání opravdu zamiloval.
Co by to bylo za pořádné SUV bez velkého motoru. Touareg se dodává výhradně s šestiválci, příští rok přibyde v nabídce ještě osmiválec. Mně se do rukou dostal aktuálně nejsilnější třílitrový diesel s výkonem 210 kW a 600 Nm. S motorem je spárovaný osmikvalt od ZF ke kterému nemám výtku. Na papíře to vypadá skvěle. Nový Touareg přijíždí na platformě MLB a díky velkému užití hliníku se i přes nárůst rozměrů podařilo ušetřit 120 kilo. I díky redukční dietě je auto opravdu rychlé. Sprint na stovku zabere jen 6,1 vteřiny, což je jen o dvě desetinky horší, než první generace s dvanáctiválcem. Motor je ukázkově tichý, kultivovaný a předvádí mamutí zátah v celém spektru otáček – tomu se zkrátka žádný čtyřválec nemůže rovnat. Bohužel má motor dost zvláštní chování. Nejvíc je to znát při rozjezdu a při prudké akceleraci. Zaboříte pedál do podlahy, pak se chvilku nic neděje (řídící jednotka se asi snaží vyřešit problém globálního oteplování) a najednou auto vystřelí jak z praku. Zátah je opravdu působivý, ale ta prodleva na pohyby plynového pedálu je nepříjemná.
Za celý týden jsem se s tím zpožděním nenaučil úplně pracovat a například při předjíždění jsem zažil pár horkých chvil. Bohužel se to děje ve všech režimech a nezáleží ani na tom, jestli je převodovka v automatickém, nebo manuálním režimu. Nicméně pokud vyznáváte spíš poklidnou plavbu krajinou, bude vás to těžko trápit. Rozhodně ale musím pochválit spotřebu. Dvoutunový kolos z nádrže jen tak lehce ochutnával. Při ustálené klidné jízdě se dá jet za nějakých 7,5 litru, ve městě si řekne asi o 13. Dlouhodobý průměr se zastavil na 9 litrech. To jsou hodnoty, kterých nedosahují ani některé čtyřválcové SUV.
Nejsilnější stránkou nového Touaregu je jízda samotná. K té nemůžu mí nejmenší výtky. Vzduchový podvozek se stará o absolutní komfort, který se dá srovnávat s těmi nejlepšími ve třídě. I z těch nejhorších cest udělá krásně vyžehlený asfalt. Všechny nástrahy cest překonává s absolutní samozřejmostí a už po pár kilometrech je vám jasné, že auto patří mezi prémiovky. Co mě ale překvapilo nejvíce, je obratnost auta. Díky elektromechanické aktivní stabilizaci a řízení zadní nápravy se do veliké míry podařilo zamezit naklánění karoserie v zatáčkách a obrovsky se zlepšila agilita. Výsledek je takový, že si při jízdě vůbec nepřipadáte, že řídíte takový kolos a ve městě se bez problému propletete i těmi nejtěsnějšími uličkami. Pozor si dejte ale na rychlost. Díky perfektnímu odhlučnění a pohotovému podvozku ji tenhle mastodont umí skvěle maskovat. Při dvoustovce si budete připadat, jakoby jste se teprve blížili dálničnímu limitu.
Touareg si získal svou oblibu také díky schopnostem v terénu. Aktuální generace přišla o uzávěrku diferenciálu a chce zapadnout především mezi městská SUV, ale nezapomíná ani na svůj původ. Máte k dispozici několik režimů pro jízdu v terénu, světlá výška se dá upravovat v rozmezí 170-270 mm a nový pohon 4motion dokáže řídit otáčky každého zcela nezávisle. Během testování jsem se bohužel k nějakému většímu offroadování nedostal, ale musím říct, že minimálně na sněhu funguje Touaregt opravdu výtečně. Systém dokáže přelívat výkon mezi koly zcela plynule a opravdu bleskurychle, v případě potřeby vás tak auto dokáže vytáhnout opravdu z velkých problémů. Součástí paketu offroad je také ochranný kryt nádrže, chladiče, podlahy a zvětšená nádrž. Touareg se tedy v nové generaci hodil do gala, ale pod smokingem je to stále drsňák.
Na závěr tu máme cenu. Nový Touareg pod 1,5 milionu nekoupíte, testovaný kousek pak byl ještě o jeden milion dražší, a to se nejednalo o plnou výbavu. Já osobně bych si ještě připlatil head-up displej a komfortní zavírání dveří. Důležitá otázka je, jestli si dokáže tu cenu obhájit. Ano, rozhodně. Jedná o špičkový produkt napěchovaný tím nejlepším, co automobilka nabízí. Již nekouká na prémiovou třídu klíčovou dírkou, ale skutečně k ní patří. Věřím, že uspěje tam, kde Phaeton pohořel. Jeho hlavní chybou bylo to, že nedokázal přinést nic nového a i přes aristokratický základ to byla jen další limuzína, a proč by zákazník měl dát přednost Volkswagenu, když v této kategorii je tak důležitá image? To Touareg se nesnaží nic napodobit, nikomu se přiblížit. Jde svojí cestou a přináší zcela nový pohled na věc.
Volkswagen Touareg je zatím to nejlepší, co vyjelo z bran Volkswagenu. Nabídne revoluční řešení, skvělé technologie a dokonalý komfort jízdy. Pokud však máte rádi tradiční přístup k luxusu, budete se muset poohlédnout jinde.
Plusy
Design
Odhlučnění
Komfort jízdy
Působivé technologie
Minusy
Prodleva motoru
Občasné chyby bezpečnostních asistentů
« Srovnávací test Peugeot 3008 a Hyundai Tucson. Dostupný luxus v hlavním proudu Když cestuje sedm lidí. Podle čeho vybírat rodinné auto? »
