Staré nepojízdné auto ponechané na veřejném parkovišti se může majiteli pořádně prodražit. V Německu používají úřady výrazné červené označení, kterým dávají najevo, že vůz musí zmizet. Pokud majitel výzvu ignoruje, může následovat odtah, další poplatky a v krajním případě i sankce v řádu milionů korun.
Odstavit nepojízdné auto někde na ulici a několik měsíců se o něj nestarat může na první pohled působit jako poměrně nevinný způsob, jak odložit řešení problému. V Německu se však podobný přístup rozhodně nemusí vyplatit.
Města mají možnost zasáhnout proti vozidlům, která dlouhodobě zabírají veřejný prostor, nejsou způsobilá k provozu nebo mohou představovat riziko pro své okolí. Typickým příkladem je automobil bez registračních značek, vůz ve zjevně nepojízdném stavu nebo auto, ze kterého unikají provozní kapaliny.
Mohlo by vás zajímat
Právě na takovém vozidle se může objevit nápadná červená nálepka známá jako Roter Punkt. Pro majitele je to jasný signál, že nastal čas situaci skutečně řešit.
Červená nálepka není jen obyčejné upozornění
Nalepením červeného označení celý proces nekončí. Naopak tím zpravidla teprve začíná. Majitel dostane určitou dobu na to, aby automobil z veřejného prostoru odstranil. Běžně jde přibližně o jeden měsíc. Auto tedy může odvézt na soukromý pozemek, nechat opravit nebo jej předat k ekologické likvidaci. Jestliže se nic nestane a vozidlo zůstane na místě, mohou úřady zajistit jeho odtažení.
Někteří majitelé přitom spoléhají na to, že odstraněním registračních značek z vozu znemožní policii zjistit, komu patří. Tak jednoduché to ale není. Vozidlo má stále své identifikační číslo VIN a právě pomocí něj lze v řadě případů dohledat jeho původ i majitele.
Po odtažení začnou náklady rychle narůstat
Samotný odtah je pouze první položkou na účtu. Jakmile automobil skončí na odstavném parkovišti, mohou se přidávat další výdaje.
Majitel může platit za převoz vozidla, jeho uskladnění a také za administrativní úkony spojené s celým řízením. Pokud vůz zůstane na záchytném parkovišti delší dobu, výsledná částka postupně narůstá.
Z relativně obyčejného problému se tak mohou stát výdaje v hodnotě desítek tisíc korun. U komplikovanějších případů může být účet ještě výrazně vyšší.
Situaci navíc nelze jednoduše vyřešit tím, že majitel nad autem definitivně mávne rukou.
Kdo si auto nevyzvedne, může o něj přijít
Pokud se vlastník o odtažené vozidlo dlouhodobě nezajímá, úřady mohou za zákonem stanovených podmínek přistoupit k dalším krokům.
Automobil lze například prodat, případně jej předat k ekologické likvidaci. Peníze získané prodejem mohou být následně použity na pokrytí nákladů, které v souvislosti s odtahem a skladováním vznikly. Ani tím ovšem nemusí být vše vyřešeno.
Jestliže je automobil prakticky bezcenný a jeho prodej nebo likvidace nepokryjí všechny vzniklé výdaje, zbývající část může nadále zůstat dluhem původního vlastníka.
U starého auta v hodnotě několika tisíc korun se tak může stát, že náklady spojené s jeho odstraněním budou nakonec vyšší než hodnota samotného vozu.
Největší problém nastává při úniku kapalin
Ještě výrazně závažnější je situace v okamžiku, kdy odstavené auto začne představovat riziko pro životní prostředí.
Starší nepojízdné vozidlo totiž není jen několik stovek kilogramů kovu stojících na parkovacím místě. Obsahuje motorový olej, palivo, brzdovou kapalinu, chladicí směs a další látky, které mohou při úniku kontaminovat půdu nebo kanalizaci.
Právě v podobných případech se může výrazně změnit také pohled úřadů na celý problém. Automobil už nemusí být posuzován pouze jako odstavené vozidlo, ale také jako odpad představující možné ekologické riziko. A tehdy mohou být sankce výrazně citelnější.
Pokuta může dosáhnout milionů korun
V krajních případech může podle německých pravidel horní hranice sankce dosahovat v přepočtu přibližně 2,42 milionu korun.
Tak vysoká částka samozřejmě neznamená, že několikamilionovou pokutu automaticky dostane každý, kdo nechá porouchané auto několik týdnů stát před domem. Jde o maximální hranici použitelnou u podstatně závažnějších případů.
Rozhodující může být zejména stav vozidla, délka jeho odstavení, míra ohrožení životního prostředí a také to, zda majitel reaguje na výzvy úřadů.
Velký rozdíl tedy existuje mezi automobilem, který čeká na opravu, a rozpadajícím se vrakem, z něhož vytéká olej přímo na veřejné prostranství.
Problém se nemusí vyhnout ani českým řidičům
Na pravidla by si měli dávat pozor také Češi a další cizinci, kteří v Německu dlouhodobě pracují nebo pobývají.
Pokud se automobil porouchá, není rozumné nechat jej několik měsíců stát na veřejném parkovišti jen proto, že majitel čeká na levnější opravu nebo náhradní díly.
Zahraniční registrační značka sama o sobě neznamená, že je majitel mimo dosah německých úřadů. V rámci evropské spolupráce existují možnosti výměny údajů a dohledání provozovatele nebo vlastníka vozidla.
Spoléhat na to, že po návratu domů celý problém automaticky zmizí, proto nemusí být dobrý nápad.
Vrakům na ulicích se brání také další evropské země
Podobný problém řeší i státy mimo Německo. Staré automobily odstavené na sídlištích a veřejných parkovištích zabírají místa ostatním řidičům a v některých případech mohou představovat také bezpečnostní nebo ekologické riziko.
V Česku mohou úřady řešit například vozidla, která dlouhodobě nesplňují podmínky pro provoz nebo evidentně představují vrak.
Pokud majitel nereaguje na výzvu k odstranění automobilu, může následovat jeho přemístění na určené místo. V případě porušování pravidel souvisejících s nakládáním s odpady mohou fyzickým osobám hrozit sankce kolem 60 500 korun.
Německý systém však ukazuje, jak výrazně může celý problém eskalovat, pokud se z obyčejného odstaveného auta stane dlouhodobě opuštěný vrak nebo dokonce ekologická hrozba.
Mohlo by vás zajímat
Nechat nepojízdný automobil měsíce stát na veřejném parkovišti proto nemusí být levným řešením. Ve výsledku může majitel zaplatit za odtah, skladování, administrativu i samotnou sankci mnohem více, než kolik má jeho staré auto vůbec hodnotu.
