Autojournal

Najít ojeté auto, které má na tachometru přes 200 tisíc kilometrů, dnes není nic výjimečného. U mnoha modelů je to naprosto běžná hodnota a sama o sobě nemusí znamenat, že je vůz na odpis. Pokud majitel nepodceňoval servis, měnil včas provozní náplně a k autu se nechoval jako ke spotřební věci, může takový automobil bez větších dramat sloužit i dál. Jenže právě tady je potřeba zachovat chladnou hlavu. Auto s podobným nájezdem už má za sebou kus života a je

Na první pohled jde o obyčejnou Toyotu Corollu z roku 1993. Ve skutečnosti je z ní ale automobilový fenomén, protože má za sebou více než 2 miliony kilometrů. Ještě pozoruhodnější je, že i po tak obrovské porci cest zůstává v provozu bez zásadních potíží. Nejde přitom jen o výdrž samotného auta, ale hlavně o důkaz, jak moc může pravidelná péče ovlivnit jeho životnost. Majitel, který jezdí opravdu extrémně Za tímto výjimečným nájezdem stojí Novozélanďan Graeme Hebley. Svou Corollu koupil v

Debata o životnosti baterií v elektromobilech se často točí kolem obav z rychlého opotřebení a výrazného poklesu dojezdu. Praxe ale někdy ukáže úplně jiný obrázek. Přesně to je případ elektrické Kie EV6, která už několik let slouží jako taxi v Hamburku a za tu dobu najela více než 300 tisíc kilometrů. Vůz používá místní taxikář Ibrahim, jenž po letech za volantem dieselového auta přešel na elektrický pohon. A jak sám popisuje, zkušenost je natolik přesvědčivá, že by stejnou volbu bez

Najít dnes spalovací motor, o němž se mluví s téměř posvátnou úctou, není jednoduché. Většina moderních jednotek je obklopená elektronikou, emisní technikou a složitými systémy, které sice pomáhají plnit předpisy, ale zároveň zvyšují technickou komplikovanost. Právě proto působí Toyota 1HZ jako zjevení z jiného světa. Je to motor, který nevznikl proto, aby ohromoval tabulkovými parametry, ale aby bez řečí pracoval dlouhé roky v těch nejtěžších podmínkách. Řeč je o atmosférickém vznětovém řadovém šestiválci o objemu 4,2 litru, jehož historie sahá

U některých aut je těžké pochopit jejich smysl i dnes, natož ve chvíli, kdy vznikala. A přesně to platí pro Audi Q7 V12 TDI. Už jako nové působilo tohle auto skoro absurdně. Obrovské SUV, hmotnost hluboko přes dvě a půl tuny, dvanáctiválcový turbodiesel a výkon, který by člověk čekal spíš od supersedanu než od rodinného kolosu. Jenže čas ukázal, že právě v tom je jeho kouzlo. Dnes už se na něj nikdo nedívá jako na běžné luxusní SUV, ale spíš

Kdo dnes vybírá ojetý plug in hybrid, neměl by se upínat hlavně na údaj na tachometru. U těchto aut totiž často nehraje největší roli samotný nájezd, ale to, jak s vozem zacházel předchozí majitel. Plug in hybrid spojuje spalovací jednotku, elektromotor a dobíjitelný trakční akumulátor, takže jde o technicky složitější celek než u běžného hybridu i než u čistého elektromobilu. A právě proto si zaslouží při koupi trochu jiný způsob prověřování. Baterie může stárnout jinak než u elektromobilu Mnoho lidí

Pro majitele moderních dieselů to není zrovna povzbudivá zpráva. AdBlue, tedy provozní kapalina nezbytná pro fungování řady současných naftových motorů, může v nejbližší době citelně zdražit. Zároveň se objevují varování, že by ho na některých trzích nemuselo být dostatek. Pro řidiče to znamená jediné. Další výdaje navíc a větší nejistotu ohledně provozu auta. Celá věc je o to nepříjemnější, že bez AdBlue se řada vozidel jednoduše neobejde. Jakmile kapalina dojde, systém vůz nepustí do provozu a motor nenastartuje. To, co