Nabídka skutečně prostorných rodinných aut se během několika let výrazně zúžila. Klasická MPV postupně vystřídala SUV, která sice vypadají dobrodružněji, praktičností se jim však často nevyrovnají. Kdo nechce drahou osobní dodávku ani stísněný crossover, musí hledat mezi ojetinami. Jednou z nejzajímavějších možností je druhá generace Citroënu C4 Picasso, případně její větší a sedmimístné provedení Grand. Nabízí obrovské množství prostoru, mimořádný komfort a řadu chytrých řešení. Při výběru je však nutné vědět, kterému motoru a převodovce dát přednost.
Většina klasických MPV vznikala především s ohledem na využití prostoru. Design proto často zůstával až na druhém místě. Citroën se touto cestou nevydal. C4 Picasso dostalo výrazně tvarovanou karoserii, nezvykle řešenou příď a proporce, díky nimž si jej ani po letech nespletete s jiným rodinným autem.
Jeho vzhled pravděpodobně nebude vyhovovat každému. Někomu připadá futuristický a nápaditý, jiný dá přednost konzervativnějšímu řešení. Rozhodně však nejde o bezvýraznou krabici vytvořenou pouze kvůli co největšímu zavazadelníku. Citroën chtěl ukázat, že také praktické rodinné auto může mít vlastní osobnost.
Ještě zajímavější je skutečnost, že vůz ani po letech nepůsobí vyloženě zastarale. Některé detaily vypadají neobvykle i dnes a v době premiéry musely připomínat automobilovou vizi vzdálené budoucnosti.
Interiér připomíná spíše obývací pokoj než běžné auto
Největší přednosti C4 Picasso se ukážou po otevření dveří. Kabina byla navržena úplně jinak než u většiny konkurentů. Palubní deska má lehký a vzdušný vzhled, přístrojový panel se nachází uprostřed a před řidičem nezůstává žádná mohutná kaplička.
Centrálně umístěné přístroje mohou zpočátku působit nezvykle, v praxi se na ně však řidič dívá velmi přirozeně. Jsou dostatečně vysoko, takže není nutné výrazně sklánět zrak. Po několika kilometrech si na toto uspořádání většina lidí zvykne a klasické budíky za volantem jim přestanou chybět.
Mohlo by vás zajímat
Velkou část výsledné atmosféry vytváří panoramatické čelní sklo, které zasahuje hluboko do střechy. Výhled dopředu je díky němu mimořádný a řidič může mít pocit, jako by seděl v proskleném kokpitu. Podobnou myšlenku začaly některé moderní elektromobily používat až o mnoho let později.
Pokud je skla příliš nebo do kabiny svítí ostré slunce, lze horní část zakrýt posuvnými clonami. Neobvyklý výhled doplňují rozdělené přední sloupky, které snižují velikost slepého úhlu. Chvíli trvá, než si na ně člověk zvykne, při jízdě ve městě však mohou výrazně zpříjemnit sledování okolního provozu.
Pohodlí, které dnes automobilky vydávají za novinku
Citroën věnoval velkou pozornost také sedadlům. Spolujezdec může mít podle výbavy výsuvnou opěrku nohou, elektrické nastavení a masážní funkci. Po sklopení opěradla vznikne téměř odpočinkové lehátko.
Některé současné elektromobily podobné řešení propagují jako velkou inovaci. C4 Picasso jej však nabízelo už v době, kdy se většina automobilek soustředila především na zvětšování displejů a přidávání chromovaných lišt.
Přední sedadla jsou měkká a pohodlná, což odpovídá celkovému charakteru vozu. V kombinaci se světlým čalouněním působí kabina překvapivě hodnotně. Měkčených materiálů je dostatek a také zpracování bývá na velmi dobré úrovni. Ani po letech interiér nemusí vypadat jako unavená kabina rodinného auta, pokud se o něj předchozí majitel alespoň trochu staral.
Tři samostatná sedadla jsou stále velkou výhodou
Druhá řada nenabízí obyčejnou lavici, ale tři samostatná sedadla. Každé lze individuálně posouvat a všechna tři místa mají vlastní úchyty Isofix. Pro rodinu s několika malými dětmi je to mimořádně praktické řešení, které dnes nenabízí ani řada podstatně dražších vozů.
Pro dospělé cestující už zadní sedadla tak dokonalá nejsou. Sedáky i opěradla jsou kratší a neposkytují tak dobrou oporu jako přední křesla. Na běžné cestování však prostor nechybí a děti zde budou mít velmi dobré podmínky.
Provedení Grand přidává další dvě sklopná sedadla ukrytá v podlaze zavazadelníku. Třetí řada je vhodná především pro děti. Menší dospělý člověk se tam vejde také, ale spíše na kratší cestu. Sedm dospělých lidí by se na dlouhé dálniční trase necítilo příliš pohodlně.
Přístup dozadu je na poměry této kategorie vyřešen velmi dobře. Po stisknutí tlačítka se sedadlo druhé řady posune a uvolní poměrně širokou cestu. Nastupování proto nepřipomíná složité gymnastické cvičení. Cestující ve třetí řadě mají k dispozici držáky nápojů a také možnost nabíjení elektroniky.
Drobnou výtku zaslouží ostrá plastová část mezi zadními sedadly. U auta určeného především rodinám by podobný detail měl být zakulacený a lépe chráněný. Zvláště u dětí může při prudkém pohybu představovat zbytečné riziko.
Na rychlou jízdu zapomeňte, pohodlí je důležitější
Grand C4 Picasso není auto pro řidiče, kteří chtějí útočit na zatáčky. Jeho měkký podvozek, lehké řízení a pohodlná sedadla dávají jasně najevo, že hlavním cílem bylo klidné cestování.
Většinu běžných nerovností dokáže odpružení velmi dobře odfiltrovat. Co nezvládne podvozek, pomohou utlumit měkce polstrovaná sedadla. Posádka proto zůstává izolovaná od značné části vibrací a hluku přicházejících od kol.
Na krátkých a ostrých nerovnostech se však může ozvat tvrdší rána. S vyšší rychlostí v zatáčkách se navíc karoserie výrazněji naklání a auto se začne pohupovat. Řízení neposkytuje mnoho zpětné vazby a jeho převod působí poměrně pomalu. Jakmile řidič přijme klidnější tempo, všechno začne dávat smysl.
Na dálnici se vůz cítí velmi dobře. Směr drží jistě, hluk proudícího vzduchu zůstává v přijatelných mezích a dlouhé vzdálenosti zvládá bez zbytečné únavy posádky. Právě při rodinných cestách na dovolenou ukazuje, proč bývala klasická MPV tak oblíbená.
Diesel se 120 koňmi zvládá překvapivě mnoho
Testované provedení poháněl vznětový čtyřválec 1.6 HDi s výkonem 88 kW a točivým momentem 300 Nm. Na papíře nemusí 120 koní vypadat nijak působivě, vůz však váží přibližně 1,4 tuny, takže motor nemá s běžným provozem zásadní problém.
Jeho největší předností není maximální výkon, ale pružnost, kultivovanost a nízká hlučnost. Při klidném cestování funguje velmi příjemně a ani při předjíždění nepůsobí bezradně. Pro rodinné použití je jeho výkon dostatečný, pokud řidič pravidelně netahá těžký přívěs nebo nejezdí s plně obsazeným autem v horských oblastech.
Výborná je spotřeba. Testované auto ukazovalo po více než 9 000 kilometrech od posledního vynulování dlouhodobý průměr 5,8 litru na 100 kilometrů. Nešlo přitom o výsledek získaný mimořádně opatrnou jízdou. Na tak velké a prostorné auto je to velmi příznivá hodnota.
Manuál funguje, klasický automat se však hodí lépe
Šestistupňová manuální převodovka patří k méně povedeným částem vozu. Řadicí páka má dlouhé dráhy a jednotlivé stupně nezapadají s příliš velkou přesností. Převodovka obvykle nebývá problematická, její ovládání však vyžaduje zvyk.
Pro charakter C4 Picasso se podstatně lépe hodí klasická automatická převodovka s hydrodynamickým měničem. Řadí plynule a podporuje pohodové zaměření celého auta. U pozdějších exemplářů může jít o jednu z nejlepších kombinací.
Mohlo by vás zajímat
Pozor je naopak potřeba dávat na starší robotizovanou převodovku. Ta pracuje pomalu, při řazení často cuká a její dlouhodobá spolehlivost nebývá ideální. Nízká cena konkrétního auta proto nemusí znamenat výhodnou koupi.
Druhá generace napravila pošramocenou pověst
Francouzská auta mají mezi českými motoristy stále rozporuplnou pověst. První generace C4 Picasso navíc trpěla některými závadami, které důvěru zákazníků příliš neposílily. Druhé provedení je však považováno za podstatně povedenější.
Konstrukce podvozku je poměrně odolná, náhradní díly nejsou neobvykle drahé a většinu běžného servisu zvládnou také nezávislé dílny. Základem úspěchu je ovšem správně zvolený motor a prověřená servisní historie.
Při prohlídce je nutné zkontrolovat stav podvozku, funkci klimatizace a veškerou elektroniku. Grand C4 Picasso může mít rozsáhlou výbavu a některé skryté elektrické závady se později hledají velmi obtížně.
Benzinové motory vyžadují větší opatrnost
Jednotka 1.6 THP nemá příliš dobrou pověst. Objevují se u ní potíže s rozvody a usazováním karbonu. Spotřeba navíc nemusí být o mnoho nižší než u podstatně větších benzinových motorů.
Tříválec 1.2 PureTech může při klidné jízdě fungovat uspokojivě, pro velké rodinné MPV však nemá příliš velkou výkonovou rezervu. Zvláště s plně obsazeným vozem a zavazadly je znát, že musí pracovat naplno.
Pro tento typ auta proto zpravidla dává největší smysl diesel. Nabízí vyšší točivý moment, nižší spotřebu a lépe se hodí k dálničnímu cestování.
U motoru 1.6 HDi rozhoduje pravidelná výměna oleje
Vznětová šestnáctistovka se prodávala v několika výkonových verzích. Rozumnější volbou jsou silnější varianty, které si lépe poradí s hmotností vozu. Při správné údržbě může být motor spolehlivý, tichý a mimořádně úsporný.
Je však potřeba hlídat mazání. Tvar olejové vany může způsobit, že při běžném vypouštění zůstane část starého oleje uvnitř. Ten se následně smíchá s novou náplní a při dlouhých servisních intervalech se mohou postupně vytvářet úsady.
Existuje úprava vany, která problém omezuje. Pokud ji předchozí majitel neprovedl, stojí za to ji po koupi zvážit. Ještě důležitější je zkrátit interval výměny oleje a nespoléhat na příliš optimistické hodnoty doporučované výrobcem.
Nejlepší volbou je dvoulitrový diesel s automatem
Motor 2.0 HDi nabízí větší výkonovou rezervu a s těžším provedením Grand si rozumí ještě lépe. Ve spojení s klasickým automatem vzniká kombinace, která dokonale odpovídá pohodlnému zaměření auta.
Dvoulitrový diesel je prověřený a při rozumném zacházení dokáže zvládnout vysoké kilometrové nájezdy. Olej je vhodné měnit přibližně po 15 000 kilometrech. U vozů, které najedou velké vzdálenosti převážně po dálnici, lze připustit nejvýše 20 000 kilometrů.
Rozhodně se nevyplatí servisní intervaly dále prodlužovat. Úspora několika tisíc korun za olej může později skončit opravou, která bude stát několikanásobně více.
BlueHDi může prodražit systém AdBlue
Novější diesely BlueHDi používají systém vstřikování kapaliny AdBlue. Právě ten patří mezi techniku, která může jinak povedenou ojetinu výrazně prodražit.
Nádrž se nachází v zavazadlovém prostoru a její doplňování není příliš pohodlné. Ještě větší problém představuje samotná konstrukce systému. Součástí modulu jsou čidla, čerpadla i vyhřívání a některé části nelze samostatně vyměnit.
Pokud selže jediná součást, může být nutná výměna celého modulu. Účet se potom snadno dostane nad 20 tisíc korun. Před koupí je proto důležité provést diagnostiku a zjistit, zda systém nehlásí chyby nebo nevykazuje první známky problémů.
Bohatá výbava může znamenat dražší opravy
Vrcholná provedení lákají masážními sedadly, rozsáhlou elektrickou výbavou a barevným displejem. U ojetého auta však každá další funkce představuje také další součást, která se může pokazit.
Barevný přístrojový displej bývá náchylnější k poruchám a jeho výměna může stát přibližně 20 tisíc korun. Existují opravné sady, s jejichž pomocí lze cenu snížit asi na čtvrtinu, stále však jde o nepříjemnou komplikaci. Jednodušší monochromatické provedení bývá výrazně odolnější.
Při prohlídce konkrétního vozu je proto potřeba vyzkoušet opravdu všechno. Pozornost si zaslouží klimatizace, masáže, vyhřívání, elektrické ovládání sedadel, displeje, parkovací senzory i veškerá tlačítka. Prodejce by měl poskytnout dostatek času a umožnit také připojení diagnostiky.
Dobré kusy lze stále koupit pod 200 tisíc korun
Ceny druhé generace Citroënu C4 Picasso a většího provedení Grand začínají pod hranicí 200 tisíc korun. Nejlevnější auta však často mívají vysoký kilometrový nájezd, chudší servisní historii nebo problematickou motorizaci.
Vyplatí se proto nepodlehnout nejnižší ceně a hledat exemplář s doloženou údržbou. Zachovalé auto se správným dieselem a klasickým automatem může být dražší, rozdíl se však snadno vrátí v podobě nižších nákladů na opravy.
Jedno z posledních skutečně chytrých rodinných aut
Citroën Grand C4 Picasso není dokonalý. Jeho podvozek nemá rád rychlou jízdu, manuální převodovka řadí nepřesně a některé prvky elektroniky mohou po letech zlobit. Přesto nabízí kombinaci vlastností, kterou na současném trhu hledáte jen obtížně.
Je mimořádně prostorný, pohodlný, úsporný a plný praktických nápadů. Tři samostatná sedadla s úchyty Isofix, obrovské čelní sklo, variabilní interiér a možnost převézt až sedm lidí ukazují, jak důkladně Citroën přemýšlel nad potřebami rodin.
Nejlepší volbou je zachovalý exemplář s motorem 2.0 HDi a klasickým automatem. Dobře posloužit může také silnější 1.6 HDi, pokud dostával pravidelně nový olej a má doloženou minulost. Při pečlivém výběru tak lze za rozumné peníze získat pohodlné rodinné auto, jehož praktičnost dnes často nenabídnou ani mnohem dražší SUV.
Ceny začínají nízko, pěkný kus už ale něco stojí
Pohled do české inzerce na konci srpna 2026 potvrzuje, že C4 Picasso stále patří mezi cenově dostupná rodinná auta. U druhé generace běžného pětimístného provedení začínají použitelné exempláře přibližně na 100 tisících korun. Nejčastěji jde o auta z let 2013 až 2015, která mají najeto kolem 180 000 až 250 000 kilometrů. Zachovalejší kusy z let 2015 a 2016 se silnějším dieselem 1.6 HDi stojí zhruba 140 až 170 tisíc korun. Automobily s nižším nájezdem se mohou dostat i nad 200 tisíc korun. V aktuální nabídce se například objevil vůz z roku 2016 s nájezdem necelých 138 000 kilometrů za přibližně 170 tisíc korun.
Žádanější sedmimístné Grand C4 Picasso bývá o něco dražší. Nejlevnější auta druhé generace lze najít přibližně od 80 do 120 tisíc korun, většinou ale mají najeto více než 230 000 kilometrů. Taková nabídka může působit lákavě, bez doloženého servisu však představuje značné riziko. U zanedbaného dieselu mohou úsporu rychle spolknout opravy turbodmychadla, filtru pevných částic, vstřikování nebo systému AdBlue.
Rozumně vypadající Grand C4 Picasso s motorem 1.6 HDi se dnes pohybuje přibližně mezi 140 a 190 tisíci korunami. Příkladem je vůz z roku 2014 s nájezdem kolem 186 000 kilometrů za necelých 160 tisíc korun nebo exemplář z roku 2018 se 173 000 kilometry za přibližně 190 tisíc korun. Mladší auta s lepší výbavou a nájezdem pod 150 000 kilometrů se mohou dostat nad 220 tisíc korun.
Dvoulitrové diesely bývají dražší, protože jsou na trhu méně časté a zájemci je považují za nejlepší motorizaci. Exempláře z roku 2014 s nájezdem kolem 170 000 až 205 000 kilometrů se nabízejí přibližně za 180 až 220 tisíc korun. Zachovalé vozy z let 2016 až 2018 mohou stát 240 až 270 tisíc korun. Aktuálně se například sedmimístné provedení s motorem 2.0 HDi, rokem výroby 2018 a nájezdem přibližně 169 000 kilometrů nabízelo za 268 tisíc korun.
Nejlepší poměr ceny a užitné hodnoty tak představují auta přibližně za 150 až 200 tisíc korun. V této hladině už lze najít druhou generaci s přijatelným nájezdem a slušnou servisní historií. U dvoulitrového dieselu s klasickým automatem je však rozumné počítat spíše s částkou kolem 200 až 250 tisíc korun.
Mohlo by vás zajímat
Ceny v inzerátech jsou samozřejmě pouze nabídkové a konečná částka může být po jednání nižší. U nejlevnějších kusů se však tvrdé smlouvání nemusí vyplatit. Mnohem důležitější je doložený servis, stav motoru, správný typ automatické převodovky a bezchybná elektronika. Zachovalé auto za 180 tisíc korun může být ve výsledku podstatně levnější než zanedbaný exemplář za 120 tisíc korun, do kterého bude nutné ihned investovat desítky tisíc.
