Pak, že nejsou auta pro běžné lidi: Test Renault Clio. Jednoduché, levné a zároveň velmi povedené auto
Renault Clio patří k legendám malých hatchbacků a i po pětatřiceti letech dokazuje, že si stále drží ducha poctivého francouzského auta. Pátá generace po faceliftu s tříválcem, manuálem a mechanickou ruční brzdou působí jako návrat ke kořenům. Žádné hybridní složitosti, žádné přehnané luxusní ambice – jen jednoduché, zábavné a překvapivě dospělé auto, které ukazuje, že i základní výbava může mít kouzlo.
Moje první auto už v 17 letech byl Renault 5 Campus z roku 1990. Pak jsem měl co do činění s Renaultem Clio RS třetí generace mého kamaráda. Následovalo intenzivní hledání Renaultu 5 GT Turbo a Renaultu Clio 16S či Williams první generace. No…, nakonec jsem skončil u jiného „oldschool“ Francouze. Tím jsem ale chtěl dát najevo, že Renaulty mají v mém srdci důstojné postavení!
A pak přišel moment, kdy jsem dostal na test Clio páté generace, ještě s manuální převodovkou, mechanickou ruční brzdou a bez jakékoli hybridizace. Že to zní jako recept na auto včerejška? Jasně že ano! Ale to my rádi!
Trocha historie
Clio odstartovalo svoji kariéru v roce 1990 a – pomineme-li Fuego – svým názvem ukončilo číselné označování modelů a přešlo na jmenné. Přesto bylo podvozkově a motorově velmi příbuzné s uvedenou R5 a zároveň i s R9. Tehdy dorazila i naftová verze a později ostré verze 16S a Williams s legendárním motorem F7R. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na přepychovou variantu Baccara.
Zkrátka Clio odstartovalo obrovskou kapitolu – auto, které vozilo (a stále vozí) masy, umělo být jednoduché, levné, zábavné, praktické, ale i luxusní. Není to skvělé? Od každého trochu! A pak tu máme zcela šílené Clio V6, které přišlo s druhou generací – ale o tom snad někdy příště (pokud se usměje štěstí).
Jsme v roce 2025
Na dveře už klepe šestá generace, která designově vypadá opravdu neotřele! Než ale dorazí, otestoval jsem si pátou generaci po faceliftu z roku 2023 ve výbavovém stupni Generation – tedy v naprosto základní verzi, kde jediným příplatkovým prvkem byl barevný odstín karoserie.
Co potřebuješ, to máš!
Rád bych začal interiérem. Ten totiž podle mě nejlépe charakterizuje tohle Clio v této výbavě. Nazval bych to doslova: „Co potřebuješ, to tam máš!“
Najdeš tu naprosto dostačující infotainment s 7palcovou obrazovkou a podporou Apple CarPlay. Interní navigace sice chybí, ale to nevadí – máš ji přece v mobilu. Přední sedadla jsou vyhřívaná, ale mechanicky nastavitelná a potažená velmi jednoduchou, odolnou látkou. Stačí!
Palubní deska i výplně dveří jsou z tvrdého plastu, ale proč chtít něco víc? Ano, chybí i klimatizace s automatickou regulací – zde máš manuálně ovládané topení a klimatizaci (v automobilové hantýrce „sporák“), jako v autech z roku 2005 a starších. A víš co? Vůbec mi to nevadilo (a ostatním, kterým jsem auto ukázal, taky ne).
Digitální přístrojový štít je uložen v klasické „okapničce“, volant je multifunkční. Stop-start systém lze vypnout tlačítkem pod obrazovkou infotainmentu. Nechybí ani čtení dopravních značek s upozorněním na jejich překročení a hlídání jízdních pruhů – samozřejmě vypínatelné. Máš i dešťový senzor, ale klasické jednoduché zpětné zrcátko jako z francouzských aut 80. let. Takové jsem měl už na R5 nebo Peugeotu 205. Proč chtít něco extra?
Jediné, co bych vytkl, je absence loketní opěrky. Ta mi opravdu chyběla a několikrát jsem loktem narazil do ruční brzdy. Jinak? Naprosto důstojné!
S Cliem jsem projel Drážďany i Sušici na Šumavě a za pět dní jsem najel kolem 800 kilometrů. Ani po dlouhé cestě mě nebolela záda. Pasažér vzadu si také nestěžoval na nedostatek pohodlí.
A kufr? Docela slušný – má objem 391 litrů a po sklopení zadních sedadel přes 1000. Navíc pod podlahou najdeš i rezervní kolo – dnes už nevídaný, ale velmi praktický detail.
Věř mi, že by ses za ním otočil
Clio po faceliftu na mě působí opravdu moderně a nadčasově. Však také design vznikl pod vedením Laurense van den Ackera, který se podílel i na designu interiéru Bugatti EB110.
Největších změn se dočkala přední část – mlhovky v nárazníku nahradilo designové denní svícení připomínající náporové sání. Vypadá to skvěle! Navazuje na hlavní full LED světlomety, které svítí velmi dobře – u základní verze to potěší dvojnásob.
Třešničkou na dortu je barva karoserie – oranžový metalický odstín Valencia. Díky němu bylo auto malý „eye catcher“. A jak už jsem zmínil, šlo o jediný příplatkový prvek.
Cože? Manuál a mechanická ručka?
Přesně tak! Základní Clio má šestistupňovou manuální převodovku a klasickou mechanickou ruční brzdu na lanko. No paráda!
Člověk má hned pocit, že řídí opravdové auto, které díky tomu nabídne i trochu zábavy. Ano, kulisa řazení je typicky francouzská – prostě se to dodnes úplně nenaučili. Spojka je trochu měkčí, ale musíme si uvědomit, že Clio je auto pro masy. Tudíž mi tohle nastavení přijde ideální.
Motor a chování vozu
Clio s hmotností 1 178 kg a délkou čtyři metry nepůsobí nijak robustně – naopak, za mě jsou to ideální hodnoty pro hatchback. Dokonce má vzadu bubnové brzdy a tuhou zadní nápravu. Ano, při prudkém brzdění nebo utažení zatáčky to lehce poznáš, ale opět použiji své kouzelné slovo: stačí! Na údržbu i servis je to ta nejlevnější a nejjednodušší varianta.
Pod kapotou mi pracoval přeplňovaný zážehový tříválec TCe o objemu 999 cm³, s výkonem 67 kW (91 k) a točivým momentem 160 Nm. Že to nezní moc sexy? Možná ne, ale realita byla lepší. Dvanáctiventilový tříválec ochotně točí a na váhu auta to vůbec není špatné. Dálnici zvládá kolem 140 km/h bez problémů, předjíždění na okreskách také. Jen kopce mu moc nevoní, ale jinak? Zcela solidní.
Spotřeba se pohybovala mezi 5,5 a 6,2 litry – vyšší hodnota odpovídala dálniční jízdě.
Auto bylo obuto do zimních pneumatik Continental 195/55 R16 na plechových discích, což mohlo spotřebu lehce ovlivnit, ale opravdu jen minimálně.
A co mě potěšilo nejvíc? Klasická měrka oleje a žádný hybridní systém. Prostě není potřeba.
Cenová politika
Clio v základní výbavě Generation startuje v Česku na 374 000 Kč s DPH. To ještě dnes jde? Evidentně ano!
Námi testovaný kus měl jediný příplatek – krásný oranžový odstín Valencia za 19 000 Kč. Celková cena tedy činila 393 000 Kč s DPH. A to mi přijde naprosto skvělé. Dokonce mi bylo sděleno, že testovaný kus už byl prodán. Nedivím se!
Verdikt
Clio páté generace je poctivé auto staré školy v moderním kabátě – s několika nutnými prvky dnešní doby, ale bez zbytečných složitostí.
Pokud hledáš auto, kterým dojedeš do práce, na nákup, na chatu nebo na služební cestu, stojí skoro nic, vypadá skvěle, nabízí základní moderní výbavu a do budoucna slibuje levný servis, je to přesně ono! Inu, o tohle se jednou v bazarech strhne pořádná řežba.
« Ojetiny, které Češi milují, ale Němci by se jim vyhnuli: auta s vysokým rizikem problémů Nový strašák na českých silnicích: půlmilionové částky na místě a odebrané značky »
