Rodinné SUV za rozumné peníze: Ojetá Kuga je praktická, příjemná a pořád má šmrnc
Když Ford v roce 2008 vypustil první Kugu, bylo to malé pozdvižení. V době, kdy městské SUV teprve nabíraly dech, přišel vůz s robustními tvary a okamžitě se z něj stal jeden z těch modelů, které si na parkovišti všimnete i bez toho, abyste byli fanoušek značky. Na konci roku 2013 pak na tuhle vlnu navázala druhá generace – větší, dospělejší a výrazně praktičtější.
Testovaný kus: diesel, manuál a jen předek
V tomhle testu je řeč o Kugě z roku 2013 s motorem 2.0 TDCi naladěným na 103 kW, ruční převodovkou a pohonem pouze přední nápravy. Konkrétní kus z AAA Auto měl při testu najeto 65 tisíc kilometrů a působil překvapivě zachovale – jak po stránce mechaniky, tak i celkového dojmu. Výbava nebyla žádná „plná palba“, spíš střízlivý průměr, ale v reálu nechybělo nic, co by auto dělalo nepoužitelným. A protože se dnes v bazarech objevuje těchto KUG opravdu hodně, je to zároveň důkaz, že se svého času prodávala výborně. Otázka tedy zní jednoduše: má smysl?
Karoserie a design: větší rozměry, sebevědomější výraz
Druhá generace oproti první evidentně narostla – nejen pocitově, ale reálně ve všech směrech. Nejvíc je to poznat na délce, která se promítla i do kufru: zavazadelník pojme až 456 litrů. A to už je číslo, se kterým se dá normálně žít i s rodinou.
V testované specifikaci Trend Edition navíc Kuga nepůsobí „holátkem“. Naopak: některé prvky jí vyloženě sluší a přidávají na vizuální atraktivitě. V seznamu se objevují 17″ litá kola, střešní ližiny, zatmavená zadní skla, zrcátka v barvě karoserie s integrovanými blinkry a hlavně elektricky vyhřívaná i sklopná zrcátka, která se automaticky přiklopí po zamčení. Nechybí zadní parkovací senzory, ostřikovače světlometů, vyhřívané ostřikovače čelního skla a také vyhřívané čelní sklo – typická fordí specialita, kterou si člověk v zimě zamiluje.
K tomu přidejte bezklíčové startování, tempomat a multifunkční volant (věc, která v základu u řady aut pořád není samozřejmá) a výsledkem je auto, které na papíře nepůsobí luxusně, ale v praxi vás vybaveností vůbec neurazí.
Designově funguje hlavně příď: protáhlá světla, úzký pruh masky mezi nimi a nízko posazená druhá, větší mřížka vytvářejí dojem šířky a agresivnějšího postoje. Dvojice hezky tvarovaných koncovek výfuku je už jen třešnička. Celkově Kuga působí dražším dojmem, než za kolik se dá dnes koupit – a hlavně nepůsobí nudně.
Interiér: dobré zpracování, horší dojem z palubky
Jakmile se posadíte dovnitř, přijde první „ano, ale“. Materiálově a zpracováním je kabina v pořádku, nic se netváří chatrně, nic nevrže – jenže palubní deska není zrovna pastva pro oči. Velkou část dojmu navíc shazuje modré podsvícení, které dnes působí vyloženě staromódně.
Ovládání rádia a palubního systému je takové to fordí „normální“: naučíte se rychle, neurazí, ale ani vás nenadchne chytrým řešením. Sedadla jsou spíš tužší – což je vlastně plus, hlavně pokud jezdíte delší trasy. Záda vám za to poděkují. Horší je hledání ideální pozice za volantem: jde to, ale není to tak přirozené jako třeba u Mazdy CX-5, kde si člověk sedne „hned správně“. Nakonec ale Kuga body vrací tím, že je kabina prostorná, vzdušná a celkově kvalitně složená.
Vzadu je místa dost a praktická je i možnost nastavení opěradel v několika polohách – díky tomu si umíte variabilně přilepšit buď na pohodlí, nebo na objemu prostoru pro náklad.
Motor 2.0 TDCi: tichý start, technicky zajímavý původ
Startování tlačítkem vedle volantu je až překvapivě nenápadné: po otočení dnešními slovy „nic“, motor se usadí na klidném volnoběhu a Kuga se tváří skoro jako benzín. A po pár kilometrech je jasné, že tady nejde o crossover, který byl postavený jen na image.
Čtyřválec 2.0 TDCi má kořeny ve spolupráci s PSA. Základem je francouzská jednotka DW10, i když verze od Fordu a PSA nejsou úplně totožné. Ford například použil dodatečné řešení vstřikování nafty do výfuku (takzvaný „pátý vstřikovač“), čímž se vyhnul části potíží s filtrem pevných částic, které dřív uměly potrápit příbuzné Peugeoty a Citroëny.
Technicky je to motor s proměnnou geometrií turbodmychadla Garrett, mezichladičem a common-railem, kde aktuální evoluce pracuje se solenoidovými vstřikovači s osmi otvory a tlakem až 2000 barů. V praxi to znamená kultivovaný běh – typické dieselové „zahrkání“ se ozve hlavně po studeném startu v mrazu, jinak je projev velmi klidný.
U testované verze je maximum točivého momentu 320 Nm v rozmezí 1750 až 2750 ot./min. (pro srovnání: nejsilnější varianta 163 koní nabízí 340 Nm zhruba mezi 2000 a 3250 ot./min.). V běžném provozu je to přesně ta typická dieselová pohoda: auto má síly dost na svižné předjetí i do kopce, na dálniční tempo a klidně i na razantnější odpich z křižovatky. Jen na dálnici nepůsobí tak „nakopnutě“ jako stejné TDCi ve Focusu nebo C-MAXu – a dává to smysl.
Dynamika a spotřeba: vyšší karoserie si vezme svou daň
Kuga má vyšší aerodynamický odpor a také hmotnost. Konkrétně testovaný vůz váží 1632 kg, tedy o 157 kg víc než srovnatelný C-MAX. A logika je neúprosná: co je vyšší a těžší, bude při stejné technice působit o něco méně „živě“ a taky si řekne o víc paliva. Při normálním zacházení počítejte se spotřebou přes 7,5 litru.
Je to prostě cena za to, že sedíte výš, máte okolo sebe víc prostoru a auto je stavěné na rodinné fungování, ne na honění desetinek.
Jízdní projev: tady Kuga překvapí nejvíc
Jakmile odložíte roli rodinného taxíku, vyložíte děti, pošlete manželku na nákup a jedete se projet „jen tak“, ukáže se hlavní trumf. Kuga se při svižnější jízdě nechová jako typické městské SUV. Podvozek je komfortní, ale zároveň drží, a to i na rozbitém asfaltu, který u nás často supluje testovací polygon.
Největší pochvalu si zaslouží řízení. Ve srovnání třeba se Škodou Yeti působí přirozeněji, řidičštěji a není tak přeposilované. Výsledkem je pocit, že řídíte spíš větší a silnější hatchback než „SUV pro maminky“. A to je u této kategorie vlastně výhra.
Absence čtyřkolky se ozve hlavně na mokru a sněhu při ostřejším tempu. Ano, když na jedničku nebo dvojku pošlete plyn na podlahu, přední kola se umí protočit a volant se v rukách připomene – ale upřímně: drtivá většina lidí, kteří kupují rodinné SUV, tohle dělat nebude. Kdo žije v horách, jezdí pravidelně po sněhu nebo bydlí „na konci světa“, buď vezme 4×4, nebo si rovnou vybere jiný typ auta.
Verdikt: těžko hledat vyložený průšvih
Když to celé shrnu, výrazné mínusy se hledají překvapivě těžko. Kuga působí sympaticky, přátelsky a hlavně funkčně. Za zhruba 200 tisíc korun se jen složitě hledá SUV, které bude podobně vybavené a zároveň takhle dobře jezdit. Ano, má své vady – palubní deska působí laciněji a modré podsvícení zestárlo špatně. A spotřeba není zázrak. Jenže Kuga to velmi rychle vykompenzuje tím, jak je použitelná v každodenním životě a jak příjemně se řídí.
Řidičsky a kvalitou provedení ji podle dojmu dokáže překonat hlavně Mazda CX-5, jenže ta ve srovnatelné výbavě typicky vychází o víc než 50 tisíc korun dráž – a to už je pro běžně vydělávajícího člověka, který chce praktické rodinné auto, citelný rozdíl.
« Nečekaně praktické ojeté SUV s prvky MPV za lidovou cenu. Citroën C3 Aircross umí žehlit silnice i rozmazlovat kabinou Test zavěšení kol: Stačí jeden pohyb a zjistíte, jestli je váš podvozek na odpis »
