SUV do města nepatří. Praha proti nim chystá tvrdý zásah
Praha si našla nový terč – velká SUV. Odchod Zdeňka Hřiba z čela dopravy rozhodně neznamená úlevu, jeho nástupce Jaromír Beránek mluví o „nepatřičných“ autech ve městě a otevřeně zvažuje vyšší poplatky i tvrdší regulaci. Jde o rozumnou snahu zkrotit přeplněné ulice, nebo jen další ideologický experiment na úkor řidičů?
Městský provoz má svoje tvrdá pravidla a každý, kdo se kdy pokoušel v odpolední špičce nacpat auto do poslední skuliny mezi značkou a kontejnery, ví, že rozměry a hmotnost auta nejsou jen nicneříkající čísla v techničáku. S novými politickými rošádami se proto zvedá jednoduchá, ale dost výbušná otázka: Mají obří SUV co dělat v historickém centru a v husté zástavbě s uličkami, kde se bojuje o každý centimetr při každém otočení volantem?
Aktuální plány pražského vedení na to dávají odpověď, která rozhodně nejde přehlédnout ani přejít mávnutím ruky.
Hřib odchází, ale důvod k oslavám to asi nebude
Náměstek pražského primátora pro dopravu Zdeněk Hřib má podle všeho na konci roku složit funkci v městské radě. Mělo by to být něco jako moment úlevy – jenže ve mně žádné nadšení nevyvolává. Spíš obavu, že se šrouby ještě víc utáhnou.
Jeho místo totiž převezme Jaromír Beránek. Také Pirát, dosud předseda výboru pro zahraniční vztahy a evropské fondy. Četl jsem s ním rozhovor a měl jsem z něj pocit typického „nového horlivce“, který chce ukázat, že bude v dopravě ještě zásadovější, než byl jeho předchůdce. A tím „předchůdcem“, kterého mám na mysli, je právě Hřib a všechno, co v pražské dopravě způsobil.
„SUV do města nepatří.“ Tak alespoň mluví nový šéf dopravy
Beránek, který má převzít gesci za dopravu, v rozhovoru prohlásil, že vozy typu SUV do městského provozu „úplně nepatří“. Není to věta, která by prošla bez odezvy – a ani nemůže.
Paradoxně mi samotná představa, že by velká SUV z centra zmizela, nijak zvlášť nevadí. Do úzkých ulic a kolem starých domů jezdím s většími auty jen tehdy, když není zbytí. Malé městské autíčko mi tam dává mnohem větší smysl. Co mi ale vadí, je ta vyhrocenost a ideologický nános okolo.
Beránek mluví o tom, že SUV byla stvořená „na hory nebo k těžké práci“. Jako kdyby šlo o nástroj, který je ve městě už z principu špatně. Ten podtón „mimo správné prostředí nemají co dělat“ mi přijde zkrátka pokřivený.
Argumenty proti SUV: šířka, výška, váha. A vyšší poplatky k tomu
Když se prý člověk rozhlédne po ulici, vidí širší karoserie, vyšší těžiště a rostoucí hmotnost – a to se podle Beránka nehodí do historických městských částí ani do úzkých vnitřních komunikací. V tom má technicky vzato kus pravdy.
Sám zároveň říká, že úplný zákaz SUV ve městě nechystá. Místo toho navrhuje „spravedlivější nastavení“ – řidiči velkých aut by měli víc platit za parkování a jejich vozy by musely být vybaveny kvalitními bezpečnostními asistenty. Pokud jsem ten rozhovor pochopil správně, působí to jako snaha o kompromis: necháme je tu, ale ať zaplatí a mají moderní elektroniku.
Nevím, jestli je to skutečně spravedlivé, ale nejde to smést ze stolu jedním mávnutím. Možná to cesta je, možná ne – klidně mi napište, jak to vidíte vy.
Ne každý, kdo má SUV, je „padouch“. Ale město nemůže dělat, že nevidí
Z mého pohledu je silnější zvednout hlavu od emocí a uznat, že ne každý řidič velkého SUV je automaticky bezohledný sobec. Tak to prostě není. Zároveň ale nemůže město dělat, že hromadně narůstající flotila rozměrných aut nemá žádný vliv na prostor, chodce a zatížení infrastruktury.
A právě tady se rozhovor s Beránkem stáčí od SUV k dopravě jako celku – a mně začíná výrazně stoupat tlak. Nový náměstek totiž říká, že za méně než rok ve funkci nelze „postavit novou stanici metra nebo trolejbusovou trať“.
Bydlím v oblasti, kde se teď buduje nová tramvajová trať. Znamenalo to zmizení desítek parkovacích míst, prašnost jak na stavbě dálnice a objížďky, které vedou po ulicích rozkopaných kvůli úpravám plynovodu. Prostě dopravní peklo v přímém přenosu.
Skutečný problém? Ulice, které někdo „zúžil pro dobro všech“
Pokud se chce město vyhnout permanentním kolapsům, musí si ujasnit, jaké místo v něm má mít auto, hromadná doprava, kolo a pěší. V tom má Beránek pravdu. Jenže když se podívám na praxi, SUV za hlavní problém vůbec nepovažuji.
Za zásadní problém považuji ulici, která měla kdysi dva jízdní pruhy a dnes má jen jeden. Proč? Protože Hřib prostě musel prosadit nástupiště pro tramvaje o půl metru širší. Jako by ta původní, užší, nestačila.
Místo řešení se tak vytvořila nová úzká hrdla. Tam, kde dříve provoz plynul, dnes stojí kolona. A přitom by často stačilo přemýšlet jinak – třeba nástupiště protáhnout podélně, ne ukrajovat z jízdního pruhu za každou cenu. Ale ne, sáhnout se muselo zrovna do prostoru pro auta.
Nové koště jménem Beránek. Bude zametat ještě důkladněji?
Je jasné, že Beránek bude chtít ukázat, že jako nové koště mete „lépe“. Možná ještě razantněji než Hřib. Přiznám se ale k jedné věci: když přijedu občas do centra a vidím v úzké historické uličce obrovské SUV zaparkované tak, že vylezlo na chodník nebo brání tramvaji ve výhledu, taky jen nevěřícně kroutím hlavou.
Jenže i tehdy si říkám, že to není problém karoserie, ale člověka za volantem. O tom, jestli je konkrétní auto vhodné pro dané místo, často rozhoduje charakter jeho řidiče, ne počet válců a centimetry na šířku.
Vyšší poplatek za parkování pro ty, co už SUV mají? Nesedí mi to
Beránkova představa, že by měli „ti, kteří už ta auta mají“, platit za parkování vyšší tarif, mi příliš logiky nedává. Ti, kdo dnes parkují bezohledně, kvůli tomu pravděpodobně nezačnou najednou stát ohleduplněji. Prostě si připlatí a pojedou dál po svém.
Abych byl férový – Beránek SUV úplně neodepisuje. Spíš mluví o tom, že město musí nastavit jasná pravidla tak, aby individuální doprava nepožírala společný veřejný prostor. Týká se to parkování, nových staveb, šířky chodníků i možného omezení vjezdu do některých oblastí.
Je to změna myšlení, kterou řada majitelů SUV neuslyší ráda. Ale ve své podstatě ji chápu jako nevyhnutelnou – město prostě není nafukovací.
Potřebujeme méně gest a více rozumu
Na závěr za sebe: pokud se v Praze skutečně začne víc sledovat, kdo a jak auto v městském prostoru používá, nejsem proti. Smysluplná pravidla, která odliší ohleduplného řidiče od sobce, dávají větší smysl než paušální hon na určitou kategorii aut.
Stejně důležité ale je, aby politici přestali vymýšlet dopravní nesmysly jen proto, aby demonstrovali, jak moc jsou „zelení“ a jak silně myslí na klima. Ucpávat ulice kvůli symbolickým gestům je pro mě stejně destruktivní, jako tvářit se, že narůstající počet aut ve městě nic neznamená. Potřebujeme méně ideologie a víc obyčejného, praktického rozumu.
.« Nesmrtelné motory: tato auta nikdy neprodávejte. Mají jednotky, které vydrží skoro všechno Spalovací motory ještě neřekly poslední slovo: Česko burcuje Evropu »
