Dieselová past: Po 150 tisících kilometrech vás může čekat nepříjemné překvapení. Výměna za desítky tisíc není výjimkou
Dieselové motory mají pověst odolných tahounů, které bez potíží zvládnou jak dálniční přesuny, tak těžkou práci s vlekem. Jejich silnou stránkou je úspora paliva, robustnost a dlouhá životnost. Jenže ani tyto přednosti nezaručí bezproblémový provoz navždy. A právě při překročení určitého nájezdu – konkrétně kolem 150 000 kilometrů – se často začne hlásit o slovo jedna z méně příjemných součástek moderních vznětových aut: filtr pevných částic (DPF).
Možná jste měli dojem, že diesel znamená bezstarostné ježdění a levné tankování. Jenže i naftové motory mají své „achillovy paty“. A právě DPF je jednou z nich. Pokud ho zanedbáte, hrozí vám výdaje v řádu desítek tisíc korun. Nový filtr totiž rozhodně nepatří mezi levné díly – podle typu vozu a výrobce se cena může pohybovat mezi 30 a 60 tisíci korunami.
Na první pohled se může zdát, že je všechno v pořádku – motor startuje, netáhne kouř, jede. Ale potíž je v tom, že DPF funguje tiše a nenápadně, dokud se nezanese. Jeho úkolem je zachycovat saze a další pevné složky výfukových zplodin. Bez něj dnes vůz neprojde technickou kontrolou ani emisemi. Jakmile začne být zanesený, objeví se výstraha na palubním počítači a vy stojíte před rozhodnutím: riskovat, zkusit vyčištění, nebo rovnou investovat do výměny?
A právě tady narážíme na realitu. Mnoho lidí je překvapeno, jak drahá výměna DPF může být. A ano, i mně se to dotklo. Jeden známý přišel o DPF doslova přes noc – někdo mu ho ukradl z odstaveného Fordu Focus. Po pár dnech stání na okraji parkoviště auto nastartovalo s podezřelým hlukem a z výfuku šlehal černý dým. Kontrola pod vozem odhalila, že někdo filtr jednoduše uřízl. Vzhledem k ceně náhradního dílu i stáří vozu už nemělo smysl vůz opravovat. Skončil jako vrak.
Jiný případ – kolegyně z bývalé redakce. Koupila si kompaktní naftový hatchback, jezdila denně pár kilometrů přes Prahu. Po několika týdnech jí na palubní desce začala trvale svítit kontrolka, kterou ignorovala. Krátké jízdy po městě totiž neumožňují, aby se filtr regeneroval – tedy sám vypálil nahromaděné saze. Výsledkem byla nutná výměna, kterou mohla předejít, kdyby si zvolila benzinový vůz nebo občas vyrazila na delší trasu.
To nás přivádí k důležitému faktu: životnost DPF je z velké části dána stylem používání auta. Statistiky ukazují, že průměrná výdrž filtru se pohybuje okolo 150 000 kilometrů, ale závisí na tom, jak často jezdíte delší trasy, jak kvalitní palivo používáte, a zda vůz umožňuje pravidelnou regeneraci.
Řidiči, kteří tráví většinu času ve městě, tedy musí počítat s tím, že DPF odejde dřív. Když se tak stane, nabízí se několik možností. V některých případech pomůže odborné čištění – za cenu kolem několika tisíc korun – což je jistě přijatelnější než výměna. Ale pokud je filtr zcela opotřebovaný, výměna je nevyhnutelná.
A ano, mnoho řidičů hledá zkratky. Existují přípravky, které slibují „zázračné“ vyčištění, nebo dokonce nelegální odstranění filtru. Jenže odstranění DPF je nejen protizákonné, ale vystavuje majitele vozu riziku vysoké pokuty, a dokonce i odebrání technické způsobilosti auta. Tímto směrem tedy rozhodně nechoďte.
Co tedy dělat, pokud se blížíte k oné hranici 150 000 kilometrů? Základem je nepodceňovat pravidelnou údržbu, sledovat spotřebu paliva, výkon motoru a kontrolky na palubní desce. Pokud auto častěji regeneruje, ztrácí výkon nebo se zvedá spotřeba, je to jasný signál. A řešit to hned je vždy lepší než čekat, až vůz zůstane stát.
Zkušenosti ukazují, že dieselové motory jsou stále výhodné – mají nízkou spotřebu, vysoký krouticí moment a dlouhou životnost. Ale DPF je daň za ekologii a moderní emisní normy. Není to problém, který by byl neřešitelný – ale je to náklad, se kterým je potřeba v delším horizontu počítat.
.« Daň za řidičák? Ano, pokud na ni zapomenete, může to pěkně zabolet. Hrozí pokuta i vymáhání od finanční správy Jak rychle můžete jet, než vás radar změří? Reálné tolerance radarů v provozu »
