Jak rychle můžete jet, než vás radar změří? Reálné tolerance radarů v provozu
Znáte ten pocit – jedete po silnici, tachometr se drží lehce nad limitem a najednou uvidíte radar. Okamžitě sešlápnete brzdu a s očima přilepenýma na ciferník nervózně doufáte, že to ještě prošlo. Ale kdy vás vlastně radar opravdu změří? A kolik máte k dobru, než vás systém zaznamená?
Digitální oči nad silnicemi, tedy rychlostní radary, už dávno nejsou výjimkou, ale standardní součást každodenní dopravy. Jejich úkolem je jediné – dohlížet, zda se pohybujete v rámci stanovených limitů. Jenže kde přesně leží ta hranice mezi „ještě dobré“ a „už na pokutu“? A jak se liší podle toho, kde zrovna jedete?
Tolerance není všude stejná
Zatímco například v Polsku údajně kamery začínají zaznamenávat až při překročení limitu o celých 10 km/h, u nás je situace přísnější. V České republice totiž platí takzvaná technická odchylka měření – u rychlostí do 100 km/h se odečítají 3 km/h, nad touto hranicí pak 3 % z naměřené hodnoty. Jinými slovy, pokud v obci jedete 53 km/h, po odečtu jste stále v limitu. Ale při 55 km/h už se dostáváte do pásma, kde to může znamenat problém.
Různé typy měření: stacionární, úsekové i mobilní
Na silnicích můžete potkat různé druhy měřicích zařízení. Nejznámější jsou stacionární radary – klasické „budky“ u krajnic, které sledují kolem projíždějící auta. Využívají dopplerovský efekt – tedy odraz elektromagnetické vlny od vozidla, na základě kterého určí rychlost. Jakmile překročíte povolený limit, systém vás vyfotí, přičemž kromě rychlosti zaznamená i SPZ, čas, místo a často i typ vozidla.
Moderní radary si poradí i v noci nebo za špatné viditelnosti – díky infračervenému přísvitu zvládnou kvalitní snímky kdykoliv. Výmluvy typu „nebyl jsem to já“ tak většinou moc nefungují.
Úsekové měření: žádné zpomalování na poslední chvíli
Zvláštní kapitolou je úsekové měření, které se v posledních letech rozšiřuje čím dál víc. Funguje tak, že kamera na začátku a na konci úseku zaznamená čas průjezdu a systém spočítá průměrnou rychlost. Pokud je vyšší než povolená, máte smůlu – a snímek s výzvou k platbě je na cestě.
V tomto případě nestačí „na chvíli šlápnout na brzdu“, jako u klasického radaru. Musíte jet v limitu po celou délku měřeného úseku, protože právě z ní se výsledek počítá.
Mobilní radary: policejní „lovci“ v akci
Policie navíc využívá mobilní radary – ať už v označených vozech, nebo civilních autech bez jakéhokoliv loga. Používají především laserové měřiče, které jsou velmi přesné a umožňují cílené měření konkrétního vozidla i v hustém provozu. Výhodou pro strážce zákona je, že zařízení může fungovat za jízdy i ze stojícího vozidla, a často na místech, kde byste kontrolu vůbec nečekali.
A co tachometr ve vašem autě? Pozor na odchylku
Nezapomeňme na jednu zásadní věc – vaše auto neukazuje přesnou rychlost. Tachometr vždy mírně nadhodnocuje, což je dané legislativní normou. V praxi to znamená, že i když vám ručička ukazuje třeba 135 km/h, reálná rychlost může být 130 km/h nebo méně.
Rozdíl mezi údajem na tachometru a skutečnou rychlostí se liší podle konkrétního auta, pneumatik a dalších faktorů. Například moje vlastní auto při tachometrových 138 km/h jede reálně jen asi 133 km/h, což znamená, že jsem stále v zákonném rámci.
Pokuta? Někdy na místě, jindy poštou
Když vás radar přece jen „chytí“, systém obvykle pořídí snímek, na kterém je kromě SPZ i čas, místo měření a přesná rychlost. Tyto údaje se vyhodnotí a pokud přestupek odpovídá kritériím, přijde vám výzva k zaplacení pokuty. V některých případech může rozhodnout policie přímo na místě.
.« Dieselová past: Po 150 tisících kilometrech vás může čekat nepříjemné překvapení. Výměna za desítky tisíc není výjimkou Auta se zfalšovaným tachometrem přeplácejí čeští řidiči o pětinu »
