Tajný život ojetin: Kupujete si zánovní referenční auto? Možná jste právě koupili sdílené auto
Vypadají skvěle, mají málo najeto a prodávají se jako vozy po operativním leasingu nebo referenční auta dealerů. Co když ale měl váš nový „zánovní“ vůz stovky řidičů? V tichosti totiž končí auta z carsharingu ve značkových sítích prodejců ojetin – bez jediné zmínky v jejich historii. A vy to nemáte jak zjistit.
Na první pohled jde o skvělou nabídku – zánovní vůz s nízkým nájezdem, pěknou výbavou a za atraktivní cenu. Prodejce tvrdí, že jde o referenční vůz – tedy auto po dealerovi nebo vůz po operativním leasingu. Jenže skutečnost může být složitější. Stále častěji se totiž na trhu s ojetinami objevují auta, která měla úplně jiný život: sloužila jako vozidla v carsharingu. A právě tyto vozy dnes putují do běžných značkových autobazarů, kde o jejich minulosti neví nikdo – a hlavně to ani není nezákonné.
Z carsharingu k prodeji: legální maskování minulosti
V České republice (a nejen zde) roste obliba carsharingu – sdílení aut mezi uživateli. Existují profesionální flotily (např. Anytime nebo Car4Way), ale čím dál populárnější je i tzv. peer-to-peer carsharing, kde si vůz přes platformu typu HoppyGo nebo SmileCar pronajímají lidé navzájem. A právě zde se skrývá jádro problému.
Když si totiž fyzická osoba nebo firma pořídí vůz na operativní leasing a následně ho pronajímá přes carsharingové aplikace, nikdo se o tom oficiálně nedozví. Auto je v technickém průkazu vedené na leasingovou společnost, což je běžné, a po skončení leasingu ho prodejce zařadí mezi běžné ojetiny. A právě zde vzniká prostor pro omyl: vůz je nabízen jako běžné firemní nebo referenční auto, aniž by kdokoliv věděl, že prošel rukama desítek až stovek řidičů.
Proč to nelze zjistit?
Záznam o tom, že vůz byl používán pro carsharing, se nikde nevede. Ani dealer, který auto vykoupí, nemá šanci zjistit, jestli ho někdo pronajímal. Z technického průkazu lze dohledat jen vlastníka a provozovatele – v případě leasingu je to vždy leasingová společnost. Žádný rozdíl není ani v případě, že v technickém průkazu je jako majitel uvedena fyzická osoba. I ta totiž může své auto sdílet pomocí aplikací.
Informace o tom, že vůz byl nabízen přes carsharingovou platformu v žádném systému zkrátka neexistuje. A protože auto nebylo v majetku provozovatele platformy pro sdílení, nikdo si ničeho nevšimne. Nemůžeme tak ani vinit prodejce, i ten nemá mnoho šancí zjistit minulost auta. Ten poctivý však pečlivě zkontroluje, jestli opotřebení odpovídá nájezdu a věku auta.
Výsledkem je, že takové auto projde výkupem a showroomem jako vůz po běžném operativním leasingu – přičemž mohlo klidně strávit tři roky jako půjčovna na kolech. Poznáte to vlastně jen v jediném případě, a to, že auto vlastnila stejná firma, která provozuje aplikaci pro sdílení.
Jak jsme zjistili zkoumáním aplikací poskytující sdílení automobilů, existuje velké množství profilů (jednotlivců i firem), které nabízejí desítky různých aut. Všechna jsou nová a financovaná operativním leasingem. Jakmile tyto vozy najezdí maximální povolený limit kilometrů (nebo ten časový), majitelé je vrací leasingovým společnostem a ty je poté odprodávají obchodníkům. Problém to je tedy relativně velký a v praxi se může týkat několik tisíců zánovních vozidel ročně. Nutno se také zamyslet, že sdílené auto má vlastně těžší život, než klasický taxikářský vůz, který většinou řídí stejný řidič, nebo se na něm střídá maximálně pár dalších řidičů. Jsou to ale profesionálové s licencí. Carsharingové auto si mlže pronajmout každý, kdo vlastní platný řidičský průkaz a je úplně jedno, jak kvalitní je řidič, nebo jaké má návyky.
Co to znamená pro kupujícího?
1. Vyšší riziko opotřebení
Auto v carsharingu často střídá řidiče a tím trpí víc než běžný firemní vůz. Nezřídka je vystavováno nešetrnému zacházení.
2. Neúplná servisní historie
Některá carsharingová auta nejsou pravidelně servisována v autorizovaném servisu. A i když ano, nikdo vám neřekne, že těch servisních záznamů je tolik proto, že auto denně vystřídalo několik řidičů.
3. Nemožnost dohledání minulosti
Klasické online služby pro ověřování historie (jako Cebia, CarVertical nebo Autotracer) vám ukážou vlastníky, kilometrové stavy nebo záznamy z STK – ale účel používání vozu (např. půjčovna) zůstává skrytý.
Jak se bránit?
Zcela se těmto vozům vyhnout nelze, ale můžete zvýšit svou obezřetnost: Zajímejte se o původ auta. Pokud je uvedeno „po operativním leasingu“, ptejte se, jaká firma ho používala. Pověstné „nevíme, přišlo to z leasingu“ by mělo být varováním.
Důsledně si všímejte známek opotřebení. Ošoupané kliky, poničený interiér nebo neobvykle vysoké opotřebení pedálů a volantu může naznačovat časté střídání řidičů.
Zvažte odbornou kontrolu. Nezávislý technik vám může říct víc než prodejce.
Vybírejte pečlivě značkového prodejce. Někteří dealeři si u svých referenčních aut skutečně dávají záležet na původu. Jiní prostě vykupují, co přijde.
Závěrem: všechno legální, ale ne vždy fér
Z právního hlediska je takový prodej naprosto v pořádku. Auto bylo legálně vlastněno, pravidelně servisováno, má čistý technický průkaz. Ale pro kupujícího může jít o zcela jinou zkušenost než s autem po jednom majiteli.
A tak zůstává otázka: Měl by být carsharing v historii vozu uveden? Technicky to zatím nejde, ale eticky by to smysl dávalo. Než se tak stane, zbývá jediná obrana – důsledná obezřetnost a zdravý skepticismus vůči výhodným nabídkám.
.« Pohonné hmoty v Česku zůstávají nejnižší za několik let, ceny dál klesly Evropskému prodeji plug-in hybridů kraluje čínský model a není to MG »
