Test BMW X1 25d xDrive
Trend obliby SUV stále neklesá, ba naopak nabírá na takové síle, že jsou v ohrožení i ty nejzaběhlejší modely. Dokonce i neotřesitelný král prodejů a ikona Mnichovské značky – řada 3 – musí každým rokem nedobrovolně odevzdat část svého podílu zvednutému příbuznému, X1. Kanibalizaci ve vlastních řadách by bylo snadné označit za fenomén doby, ale co když je X1 opravdu lepší auto? To jsem se snažil zjistit v přítomnosti její nejsilnější naftové verze s označením 25d a pohonem všech kol.
BMW X1 byla úspěšná už od první generace. Jako jedno z mála SUV ho vzaly na milost i benzínové hlavy, protože se dala objednat s pohonem zadních kol a manuální převodovkou. Bohužel se nedala objednat s rozumným množstvím vnitřního prostoru. To se změnilo až s generací druhou, která přijela na platformě UKL, kterou sdílela s MINI. To přineslo kýžené zlepšení v oblasti vnitřního prostoru, ale také primárně poháněnou přední nápravu. Samozřejmě tak vypadla z hledáčku pravověrných „baworákomilců“ ale obecně se z ní stalo daleko lepší auto. Druhá generace nedávno prošla omlazením, a jeho výsledek se právě modrá přede mnou. Zvenčí je změn minimálně. Automobilka provedla mírné retuše tak, aby auto přiblížila současnému designovému jazyku. Samozřejmostí jsou zvětšené ledvinky spojené do jednoho celku – nutno říct, že v případě X1 je zvětšení rozhodně ku prospěchu věci. Mírnou změnou prošla také přední světla, která jsou nyní větší, a nakonec je tu nová grafika zadních svítilen. Pro většinu lidí bude nová a stará varianta k nerozeznání, ale žádná rozsáhlá plastika stejně nebyla potřeba – X1 ani po čtyřech letech nepůsobí zastarale.
Testovaný kousek lakovaný v nádherné barvě Misano blau – mimochodem stejná barva, ve které bylo představené navztekané M2 CS – byl navíc ještě vybaven M paketem, který autu přidal na dramatičnosti. Především při pohledu zepředu působí masivní nasávací otvory pro přívod chladného vzduchu k brzdám doslova zlověstně. Oceňuji také fakt, že i přes přítomnost příplatkového sportovního paketu je auto stále v rámci mezí decentní, a designéři to nepřehnali se zbytečnými rádoby sportovními prvky. Vzadu dokonce ani nenajdeme žádné falešné výdechy nebo difuzor. Jen dvě skutečné koncovky výfuku trůnící ve výrazněji tvarovaném nárazníku.
V interiéru je změn pravděpodobně ještě méně. Tou nejhlavnější je přítomnost novějšího multimediálního systému s displejem o úhlopříčce 10,25 place. Jeho mozkem je samozřejmě systém iDrive (tady 6. generace), který lze ovládat jak skrze dotykovou obrazovku, tak tradičním otočným ovladačem mezi sedadly. Infotainment je rychlý a opravdu komplexní, jen pokud jste v BMW poprvé, budete muset chvíli času věnovat pochopení jeho rozložení. Jakmile ale proniknete do jeho logiky, bude vám připadat skvělý.
Pracoviště řidiče má pro BMW pověstně skvělou ergonomii. S autem se nemusíte učit. Prostě sednete, a jedete. Ke zpracování a materiálům nemám výtku. Vše působí robustně a laciný plast aby jste hledali lupou. Pozice za volantem je velice příjemná, mám dobrý výhled do všech stran a udržet oči na silnici pomáhá výborný head-up displej: jaktože tohle ještě není standard bezpečnostní výbavy, nechápu. Že se jedná o starší model prozradí přítomnost klasických analogových budíků, ale určitě to není na škodu. Jsou krásně čitelné, podávají přehledné informace – jen si na ně holt nepustíte navigaci. Pochválit musím také sedačky. Nejenže se dají nastavit ve všech myslitelných směrech, ale také fantasticky drží tělo na místě a poskytují výbornou oporu. Především širokou ramenní část oceníte při dlouhých jízdách. Jinak zde najdete spoustu odkládacích ploch. Kapsy ve dveřích jsou doslova obří. Reproduktory jsou umístěny o něco výš na úrovni madel dveří, a vám tak vedle nohy vznikla doslova vana. Pro nabíjení všech chytrých hraček zde najdete USB-C i klasický USB port – ty jsou navíc podsvícené, takže je najdete snadno i v noci.
Na zadních sedačkách je místa na rozdávání i pro člověka nad 190 centimetrů. Nemusel jsem se omezovat v žádném směru a bez problému si zde umím představit dlouhou cestu i ve dvou dospělých. Navíc je celá zadní řada posuvná (60:40). Pokud tedy vzadu vezete děti s kratšími nožičkami, můžete je přisunout víc dopředu a zvětšit tak kufr, který v základu nabízí 505 litrů, po sklopení 1505 (s rozdílem pár litrů identický s kombi řady 3 G21)
Pod kapotou se nachází nejsilnější dieselové srdce, které je pro tento vůz dostupné. Jde o dvakrát přeplňovaný dvoulitrový diesel se čtyřmi válci. A že čtyři válce stačí, když je turba tlačí, jsem se stihl velice brzy přesvědčit. Čtyřválec produkuje 170 kW a masivních 450 nm dostupných v pásmu 1.500-3.000 otáček za minutu. To jsou shodné hodnoty, které měl ještě nedávno baworácký třílitrový šestiválec – působivé. Zrychlení na sto kilometrů v hodině během 6,6 sekund je sice skvělé, ale co mě odrovnalo daleko víc, je medvědí síla při pružném zrychlení. Auto zrychluje s obrovskou vervou z jakékoliv rychlosti, a předjíždění je otázkou sekund. Velice mě také potěšily reakce na povely pedálu.
Po váhavém chování, které se projevuje u některých motorů plnících novou euro normu, ani stopy. Jelikož má BMW X1 platformu s motory uloženými napříč, nenajdeme zde automat od ZF. Ale převodovka i tak fungovala naprosto výborně. Spotřeba se i ve městě vešla do osmi litrů, mimo něj jsem při klidné jízdě zaznamenal i hodnoty hluboko pod šest litrů. V průměru si auto během testovaní řeklo lehce pod sedm litrů. Při váze a výkonu, kterým X1 25d disponuje, je to skvělá hodnota.
Před testem jsem měl jisté pochybnosti z přítomnosti sportovního (o 10 mm sníženého) podvozku a devatenáctipalcových kol. Obavy se částečně potvrdily, ale ne tak, jak bych čekal. První kilometry ve městě totiž proběhly naprosto v klidu. Auto působilo tužším dojmem, ale určitě bych neoznačil za tvrdé. Přes nerovnosti se přehupovalo s jistotou a většinu jich dobře odfiltrovalo. Jediný problém nastal při krátkých ostrých nerovnostech, což bych připsal rozměru kol, nebo použitým pneumatikám. Rozhodně to není nic, s čím se nedá žít. Pokud ale zvažujete SUV kvůli lepšímu komfortu, rozhodně doporučuji volit standardní podvozek. Když ale vynechám nutnost věnovat pozornost dírám na silnici, tak jsem se s X1 cítil ve městě překvapivě dobře. Auto má minimální slepé úhly, perfektně víte o rozích karoserie a má výtečnou manévrovatelnost. Myslím, že doby neohrabaných SUV jsou definitivně pryč.
Daleko větší radost vám ale bude dělat mimo něj. Na dálnicích se projevuje výtečnou směrovou stabilitou a skvělým odhlučněním, ve kterém si můžete užít skvěle hrající audiosystém Harman Kardon. Když sjedete na okresky, teprve odhalíte kvality podvozku. X1 opravdu skvěle pracuje s vlastní hmotností a v zatáčkách působí nečekaně jistě. Náklony jsou minimální a díky jistému předku se auto výborně vede obloukem. Příplatkové sportovní řízení je příjemně tuhé a ideálně strmé.
Během testovacího týdne jsem taky zavítal na Ještěd, kde statečně drží pár milimetrů sněhu, a mohl jsem tak alespoň krátce vyzkoušet pohon všech kol. Díky koncepci upřednostňuje auto přední nápravu, takže nečekejte nějaké dlouhé drifty při cestě směrem k vrcholu (ale opravdu tohle od SUV někdo chce?). Hlavní devízou systému je jistota a grip i v případech, kdy vám podmínky moc nepřejí. xDrive funguje velice dobře, a rozhodně vás nikdy nenechá v úzkých. BMW X1 vás možná nezahrne emocemi tolik jako BMW 3, ale její jízdní projev je za každých situací tak dospělý a vyvážený, že se její vzrůstající oblibě vůbec nejde divit.
Je čas odpovědět na otázku z úvodu textu. Je BMW X1 lepší auto, než stálice řada 3? Dost možná může být. Záleží, co od auta čekáte. Pokud je pro vás důležitý sportovní naturel a zábava za volantem, příplatkovými M doplňky u X1 to nedoženete, a „trojka“ pro vás bude lepší volba. Stejně tak, jestli z nějakého důvodu trváte na větším počtu válců, než čtyřech. Pokud ale hledáte univerzální auto pro rodinu, které má vzdušný interiér, umí si poradit v každých podmínkách a zaujaly vás výhody spojené se zvýšenou karoserií, budete na nové X1 hledat chyby opravdu těžko. BMW si za základní X1 účtuje 800 tisíc korun, verze 25d startuje na 1,1 milionu.
Omlazené BMW X1 nepřináší moc změn, ale ještě o něco víc piluje už tak podařené auto. Jedná se tak o opravdu dospělý a univerzální vůz pro rodinu se silným motorem a jistým pohonem všech kol, který prakticky nenechává prostor pro kritiku.
Plusy
– Jízdní vlastnosti
– Prostorný interiér
– Silný a úsporný motor
– Výborné sedačky
Mínusy
– V některých situacích tuhý podvozek
« Test Mercedes-Benz GLE 400 d 4MATIC Češi v loňském roce za ojeté automobily utratili přes 115 miliard »