Test Toyota C-HR PHEV: Úsporná, dospělá a překvapivě zábavná
Toyota C-HR druhé generace je autem, na kterém je velmi dobře vidět, jak moc se Toyota v posledních letech snaží změnit vlastní image. Už to není značka, která by nabízela pouze bezchybné, ale emocionálně ploché dopravní prostředky. C-HR je důkazem, že i Toyota dnes chce, aby auto řidiče bavilo, mělo charakter a nabízelo i něco navíc.
Design karoserie je toho jasným důkazem. Ostré linie, napnuté plochy, výrazné přechody mezi blatníky a dveřmi a celkově velmi dynamické proporce dávají C-HR vzhled, který si lze těžko splést s něčím jiným. Přední část s úzkými LED světlomety a technickým světelným podpisem působí agresivně a sebevědomě, zatímco zadní partie s výrazným LED pásem přes celou šířku vozu je efektní, moderní a zároveň funkční. Sportovní kola o průměru 18 nebo 19 palců dodávají správný postoj, i když právě na devatenáctkách už je znát, že na horším asfaltu dostává podvozek o něco víc práce a komfort jde lehce stranou.
Po usednutí za volant je patrné, že C-HR je navržena primárně kolem řidiče. Pozice za volantem je vyšší, ale ne nepřirozená, volant má dobrý tvar i tloušťku věnce a pedály jsou umístěné tak, že se s autem velmi rychle sžijete. Interiér jako celek působí výrazně moderněji než u starších Toyot, se kterými jsem měl možnost jezdit, a to nejen vzhledem, ale i zpracováním a celkovou ergonomií.
Digitální přístrojový štít je přehledný, infotainment reaguje svižně a grafika konečně odpovídá roku 2025, i když Toyota si neodpustila několik svých typicky konzervativních tlačítek, která působí trochu jako návrat do minulosti. Na druhou stranu z pohledu řidiče jsou tyto fyzické ovladače někdy paradoxně praktičtější než neustálé hledání funkcí v dotykovém menu, takže to beru spíš jako drobný charakterový rys než vyloženou chybu. Velkým plusem je vyhřívaný volant, který se konečně zahřívá po celém obvodu, a ne jen v určitých částech, jak tomu bylo dříve třeba u RAV4, a stejně tak potěší výrazně lepší odhlučnění kabiny.
Právě hluk pohonné jednotky byl u hybridních Toyot dlouhodobě slabinou, zejména ve spojení s převodovkou CVT, která při prudké akceleraci nechávala motor vytočit do nepříjemných otáček a do kabiny posílala typický monotónní hluk jedoucího skútru. U nové C-HR je tenhle problém výrazně potlačený, i když úplně nezmizel. Při plném plynu o sobě spalovací motor stále dává vědět, ale už nejde o rušivý jekot, spíš o vzdálený mechanický projev, který je díky lepší akustické izolaci snesitelný a rychle odezní.
Testovaná plug-in hybridní verze s dvoulitrovým benzinovým motorem o výkonu 111 kW v kombinaci s elektromotorem, která dohromady nabízí systémový výkon 223 koní, působí velmi dospělým dojmem. Dynamika není explozivní, ale plynulá, souvislá a vždy dostupná. Převodovka e-CVT pracuje hladce, bez cukání a bez zbytečných výkyvů otáček, i když řidič, který má rád mechanickou vazbu mezi plynem a reakcí auta, pořád ucítí jistou odtažitost. Na druhou stranu právě tahle plynulost dělá z C-HR ideální auto pro každodenní provoz i dlouhé trasy. Plug-in hybridní systém s baterií o kapacitě 13,6 kWh umožňuje čistě elektrickou jízdu až 66 kilometrů, což v reálném světě znamená, že běžné denní dojíždění do práce zvládnete často bez zapnutí spalovacího motoru. Skutečný čistě elektrický dojezd se skutečně pohyboval kolem 60 km. Jakmile se baterie vybije, auto se přepne do klasického hybridního režimu.
Během několika dnů na cestě na rakouský Dachstein, kdy jsme auto používali ve dvou lidech, plně naložené lyžařskou výbavou a zavazadly, se spotřeba po vyjetí elektřiny ustálila na hodnotě 4,8 litru na 100 kilometrů, a to i přesto, že zhruba třetina trasy vedla po dálnici rychlostmi blízkými povolenému maximu. V horských úsecích, kde by člověk čekal vyšší apetit, se C-HR dlouhodobě držela pod pěti litry, ve městě pak nebyly výjimkou krátké jízdy čistě na elektřinu nebo kombinované trasy se spotřebou okolo dvou litrů.
Podvozek C-HR je naladěn velmi vyváženě, možná až lehce konzervativně, ale technicky velmi správně. Nerovnosti filtruje s jistotou, karoserie se zbytečně nenaklání a díky nízko uložené baterii působí auto v zatáčkách stabilně a čitelně. Řízení je přesné, ale spíš lehčí a méně komunikativní, takže sportovně založený řidič by možná uvítal víc zpětné vazby, nicméně v kontextu zaměření vozu jde o rozumný kompromis. Přepínání jízdních režimů ECO, NORMAL a SPORT má skutečný vliv na odezvu plynu, chování pohonu i řízení, i když ani ve SPORT režimu se z C-HR nestává ostrý hot hatch, ale spíš svižně naladěný crossover.
Nabídka motorů zahrnuje 1.8 Hybrid o výkonu 103 kW, 2.0 Hybrid s výkonem 145 kW nebo plug-in hybrid s výkonem až 223 koní, vždy ve spojení s automatickou převodovkou e-CVT, přičemž silnější verze mohou být vybaveny i pohonem všech kol AWD, což se hodí hlavně v zimě a na kluzkém povrchu. Zrychlení z 0 na 100 km/h se pohybuje od 9,3 sekundy u základního hybridu po 8,1 sekundy u dvoulitrové verze, kombinovaná spotřeba dle WLTP se pohybuje mezi 4,0 a 5,3 litru na 100 kilometrů. Rozměry vozu 4360 mm na délku, 1830 mm na šířku a 1565 mm na výšku z něj dělají obratné auto do města, ale zároveň stabilního parťáka na dlouhé trasy, přičemž zavazadlový prostor o objemu zhruba 388 litrů je dostatečný, i když je znát, že C-HR stále klade důraz spíš na styl než na maximální praktičnost.
Toyota C-HR 2025 je technicky vyspělé, velmi úsporné a dospělé auto, které si zachovalo typickou toyotí racionalitu, ale zároveň k ní konečně přidalo špetku řidičské radosti a charakteru. Není to volba pro puristy hledající manuál, vysoké otáčky a syrové emoce, ale pokud chcete moderní crossover, který dává smysl technicky, ekonomicky a překvapivě i z pohledu řidiče, patří C-HR k nejzajímavějším autům své třídy. Ano, cenovka není nízká, základ začíná na 809 900 Kč a vrcholná verze Executive s plug-in hybridním pohonem a paketem Tech se dostává až na 1 172 400 Kč, ale v kontextu techniky, spotřeby, kultivovanosti a celkového projevu si Toyota tentokrát tuhle cenu dokáže poměrně přesvědčivě obhájit.
« Pozor na záruku u plug-in hybridů: Když jezdíte příliš na elektřinu, baterie vám odejde rychleji Údržba hybridních vozidel: Nejčastější problémy s mild, full a plug-in hybridy »
