Víte, jak nezničit částicový filtr? Výměna opravdu není levná
Částicový filtr, který dnes najdeme nejen u dieselových aut, ale už i u benzínových, je strašákem mnoha motoristů. Pokud se zanese nebo poškodí, čeká vás drahý problém. Jenže filtr v tom často bývá nevinně. Jeho zničení je většinou výsledkem špatné péče o motor.
Mohlo by se zdát, že částicový filtr (tzv. DPF) je jednoduché zařízení, na kterém se nemá co pokazit. Skutečnost je ale jiná. Filtr pevných částic potrápil už mnoho řidičů, hlavně u starších ojetých dieselů. Neexistují žádné zaručené tipy, jak mu zajistit nekonečnou životnost. Když se pokazí, potřebujete nový – a ten rozhodně není levný. Pro představu: ceny nových DPF filtrů se pohybují od 550 až po 4 000 eur v závislosti na typu vozu. U starších aut se proto taková investice často už ani nevyplatí. Problém je navíc v tom, že ani nový filtr nemusí odstranit příčinu poškození. Může se tedy stát, že se do servisu brzy vrátíte znovu. Proto se vyplatí držet se následujících rad.
Jak vlastně funguje DPF filtr
Filtr pevných částic, běžně označovaný jako DPF (Diesel Particulate Filter), je zařízení zachycující prachové částice z výfukových plynů spalovacích motorů. Ty vznikají nedokonalým spalováním paliva. Zpočátku se montoval pouze do dieselů, kde se stal od emisní normy Euro 5 (rok 2010) povinnou součástí. Dnes už ho ale najdeme i u benzínových motorů – hlavně po zavedení normy Euro 6.2, protože i zážehové jednotky produkují jemné částice, na které se dlouho zapomínalo.
DPF je přínosem pro životní prostředí, protože správně fungující filtr brání průniku karcinogenních látek do ovzduší. Na druhou stranu, pokud se zanese nebo poškodí, znamená to pro majitele vozu velký problém. Funguje přitom na jednoduchém principu: keramické sítko potažené vzácnými kovy, nejčastěji platinou či palladiem, zachytává mikroskopické pevné částice. Když filtr dosáhne 50–70 % své kapacity a nastanou vhodné podmínky (správná rychlost a otáčky motoru), spustí se regenerace, při níž se filtr vyčistí a připraví na další zachytávání.
Jaké typy DPF filtrů existují
1. Filtr pevných částic s aditivy
Tohle řešení poprvé uvedl na trh koncern PSA. Do palivové nádrže se při každém tankování vstříkne dávka aditiva, které sníží teplotu potřebnou k vypálení sazí a zkrátí dobu regenerace. Výhodou je rychlá regenerace a méně přísné podmínky pro její spuštění. Nevýhod je ale více: systém vyžaduje pravidelné doplňování aditiva v servisní nádržce a samotný filtr má omezenou životnost. První verze pro Euro 3 se musely měnit už po 80 000 km, dnešní modernější vydrží kolem 200 000 km.
2. Filtr pevných částic bez aditiv
Mnohem častější řešení, které používají značky jako Volkswagen, Mercedes-Benz, BMW nebo Renault. Regenerace probíhá díky dodatečnému vstřiku nafty do fáze výfuku, čímž se dosáhne potřebné vysoké teploty a saze se vypálí. Výhodou je dlouhá životnost při správné údržbě – filtr může fungovat i po 300 000 až 500 000 km – a nižší servisní náročnost. Nevýhodou jsou ovšem vysoké náklady při výměně, protože originální díly stojí stovky eur, plus cena práce.
Problémem může být i ředění motorového oleje naftou při dodatečných vstreknutích, které zkracuje životnost motoru. Novější vozy už tímto netrpí, protože mají samostatný vstřikovač eliminující tento efekt.
U zážehových motorů se používá rovněž neaditivovaný filtr, ovšem s jiným režimem regenerace. Zatímco u dieselů je nutné motor zatížit, u benzínových probíhá regenerace při jízdě bez plynu – tedy při brzdění motorem.
.« Jak šetřit manuální převodovku? Vyhněte se těmto chybám Spolehlivost aut podle Rusů: Nejlepší jsou japonská auta. Čínská končí už po 50 tisících kilometrech »
