Vzácnější než kdejaký supersport a stojí pakatel: Test ojetiny Alfa Romeo Brera
Alfa Romeo má zvláštní schopnost člověka okamžitě odzbrojit. Stačí pár minut v její přítomnosti a srdce samo sklouzne k superlativům, protože tohle auto umí hrát na city. Jenže tady nejde jen o krásnou tvář, tahle značka už roky dokazuje, že když přijde na řidičský zážitek, umí nabídnout něco, co spousta konkurence ani nezkusí napodobit. Brera do téhle rodiny zapadá úplně přirozeně.
Dlouho jsem ji chtěl konečně poznat naživo a hlavní překážka byla prozaická: sehnat ji. V Česku je těch aut směšně málo, a tím pádem působí Brera skoro jako větší rarita než některé exotické supersporty, které v Praze potkáváte klidně každý den. O to větší radost byla, když se v AAA Auto objevil konečně vhodný kus. Tady nebylo co řešit. Nechal jsem se zlákat.
Exteriér
Italský design v případě Brery znovu předvádí, proč je Apeninský poloostrov v autostylingu taková liga mistrů. Ano, technicky vzato je Brera příbuzná s Alfou 159 a sdílí s ní spoustu komponent. Jenže tohle si uvědomujete maximálně při čtení katalogu. Ve skutečnosti vás první setkání donutí na jakékoli sdílené části okamžitě zapomenout.
Myšlenka postavit nástupce kupé GTV ve stylu netradičně řešeného shooting brake může znít v teorii jako podivný nápad. V praxi ale funguje překvapivě přesvědčivě. Tvary mají logiku, proporce drží pohromadě a celé to působí, jako by se takhle auta typu GT vyráběla odjakživa. Masivní céčkový sloupek je nezaměnitelný, čtveřice světlometů působí jako pohled dravce a široce rozkročený postoj auta je přesně ten typ designu, který vás zastaví u krajnice jen proto, abyste se ještě jednou otočili.
Záď a detaily: důkaz, že nuda není povinná
Zadní partie patří k tomu nejlepšímu, co Brera umí ukázat. Motiv kruhových světel se vrací i tady, jako kdyby Alfa jen naznačila dvojici zamračených očí v koncových lampách. Výklopné zadní okno navíc dává siluetě šmrnc a bourá stereotyp, že dvouprostorové sportovní auto musí mít nudný zadek. Celé to korunuje logo, které se otevírá společně s víkem – přesně ten typ drobnosti, který si zapamatujete.
A pak jsou tu maličkosti: kliky, směrovky, zrcátka… všechno působí dotaženě, jako by se u toho někdo vyloženě bavil. A výsledný efekt? Brera přitahuje pozornost všude. Lidé se otáčejí, ptají se, fotí si ji – klidně i během jízdy po dálnici. Ano, tohle je opravdová exotika. Jen za směšnou cenu.
Interiér: řidič v centru dění
Dostat se dovnitř znamená otevřít dlouhé a těžké dveře – typické kupé gesto, které vás hned naladí. Řidiče vítají kožená sportovní sedadla s integrovanými opěrkami hlavy. V dolní části drží tělo solidně, jen v oblasti ramen by se hodilo výraznější boční vedení a o něco víc „masa“ po stranách, pokud chcete v rychlejších zatáčkách opravdu pevnou oporu.
Nastavení sedadel je naštěstí štědré, takže polohu za volantem si najdete snadno. Jenže pak přijde realita místa nad hlavou. Vyšší postavy budou bojovat s prostorem, který je spíš symbolický.
Přístroje, ovládání a kvalita
Před řidičem kraluje jen rychloměr a otáčkoměr, zatímco další trojice budíků s italskými popisky dostala místo uprostřed na konzoli. Není to úplně v hlavním zorném poli, ale díky natočení v kruhových tubusech se čitelnost neztrácí. K tomu přidejte rozsáhlé menu v displeji přístrojového štítu – možností nastavení je překvapivě hodně.
Tříramenný volant má malý kruhový střed s airbagem, což působí netradičně, ale k celému sportovnímu pojetí to sedí. Co mě ale dostalo nejvíc, je zpracování. Interiér působí skoro německy precizně: pravý hliník na středovém panelu, perfektní slícování dílů, žádné vrzání, žádné „levné“ pazvuky. Dokonce, ani když do panelu zatlačíte silou, neozve se nic. A natočení konzole k řidiči? Krásná, starosvětská řidičská detailnost.
Řazení je kapitola sama pro sebe: krátká páka, kulatá hlavice, přesné dráhy – prostě radost. A spojka? Záběr nízko, dávkování přirozené. Je to přesně ten typ auta, který vám druhý den zkazí náladu v moderním voze, protože najednou všechno působí gumově a odtažitě.
Motor a technika
Jak si ale v roli sportovního srdce vede čtyřválec 2.2 JTS o výkonu 136 kW? Nejprve zvuk – a ten je vyloženě italský. Motor zní příjemně kultivovaně, ale zároveň má v hlase lehce ostrý nádech, který k podobnému autu sedí. V nízkých otáčkách jen nenápadně přede a působí ukázněně, skoro až distingovaně. Jakmile se ale ručička otáčkoměru posune výš, projev znatelně zhoustne, získá na plnosti i intenzitě a celkový dojem se promění. V horním pásmu jako by se z klidného společníka rázem stala šelma.
Síly má navzdory papírovým hodnotám dost i na to, aby rozpohybovala vůz vážící téměř půldruhé tuny. Zátah přichází plynule a bez dramatických skoků už odspodu, kolem 2500 otáček motor ochotně zabírá a začne táhnout s chutí. Nejlépe mu to ale sedí zhruba mezi 3500 a 6500 otáčkami, kde působí nejživěji a dává nejlepší výsledky. Navíc se rád vytáčí, takže dostat otáčkoměr za 6500 není žádné přemáhání – a přesně takovou ochotu člověk od auta se sportovními ambicemi čeká.
Mrzí jen to, že Brera má apetit větší, než by se na tak elegantní dámu slušelo. Oficiální kombinovaná spotřeba 9,4 litru na sto kilometrů zní docela přijatelně a není to úplně mimo realitu. V běžném provozu se ale ručička reálné spotřeby nejčastěji drží kousek nad deseti litry – pokud jí tedy vyloženě nedáváte za uši. Jakmile začnete jezdit svižně a využívat potenciál motoru, počítejte klidně s patnácti litry na každých 100 kilometrů, a ve městě se spotřeba typicky pohybuje okolo třinácti litrů.
Díky nízkému těžišti působí Brera stabilně a v zatáčkách se skoro nenaklání. První ostřejší jízda po okreskách byla vtipná – auto mi vlastně ukázalo, že jsem zbytečně opatrný. V zatáčkách jsem brzdil moc, protože neutralita byla až šokující. Brera drží stopu s jistotou, jakou jsem už dlouho nezažil. Můžete jet nesmyslně rychle a auto stále působí klidně.
Řízení je strmé (2,25 otáčky), hydraulický posilovač dává odpor i zpětnou vazbu a auto jde krásně za volantem. Řazení je krátké, tuhé, přesné a spojka k tomu tvoří ideální dvojici.
Závěr: krásná, vzácná a možná i chytrá koupě
Zase jsem v tom. Brera je přesně ten typ auta, kterému propadnete rychle a bez obrany. Design od Giugiara je nádherný, k proporcím shooting brake karoserie mám osobně slabost a tady je to navíc extrémně vzácné koření. Dokonalá příď, široký sexy zadek – zvenku je to pastva pro oči. A uvnitř? Stejná liga. Kvalitní, řidičsky orientované prostředí, originální středové budíky v tubusech a atmosféra, kterou vám žádný „normální“ konkurent nenapodobí.
Nejdůležitější ale je, jak se v tom autě cítíte. A v tom má Alfa Romeo zvláštní dar: za volantem se budete cítit výjimečně. Brera je Alfa každým coulem – italská vášeň, charakter a krása z ní tryskají na kilometry daleko. A potkat další? To se vám nejspíš jen tak nepovede. Navíc si troufnu říct, že minimálně ve verzi 3.2 JTS Q4 může jít o velmi rozumnou investici do budoucna – Brera je dnes cenově pořád nízko. Vždyť testovaný kousek se prodává za 120 000 korun.
« Nové SUV zamotá Čechům hlavy. Má obří seznam základní výbavy a lidovou cenu Účinnější než rychlostní radary: Tento dynamický semafor trestá silniční piráty »
