Test BMW X3: Vzhled neřešte, na interiér si zvyknete. Tohle auto je opravdu pro řidiče
Cože? Diesel? Dneska? Vždyť je to v Evropě už pomalu sprosté slovo! To si děláš srandu! Říkal jsem nevěřícně redakčnímu kolegovi Ondřejovi, když mi psal, že příští týden si mám vyzvednout nové BMW X3. Ano, úplně novou čtvrtou generaci téhle legendy, která je tady s námi už 23 let. Nafťák v dnešní době? Jak osvěžující! A první seznámení s ním ani v nejmenším nezklamalo.
Zvenčí kontroverze, uvnitř malé zklamání
Design X3 je určitě kontroverzní, alespoň mě osobně vůbec neberou obrovitánské ledviny na čumáku – naživo vypadají o něco líp než na fotkách, ale jen o kousíček. Od lidských ledvin urazily za těch třiadvacet let cestu ke sloním, což vypadá zbytečně opulentně, nařvaně, drze, sebevědomě – ale tak to asi tvůrci zamýšleli. V noci jejich obrys svítí ledkovou linkou, výrobce tomu říká Iconic Glow, což mi přišlo maličko kolotočářské. Dříve jsem si vždycky říkával, že automobilky podobné extravagance vymýšlejí kvůli svým ruským a čínským zákazníkům (teď už tedy zbývají jen ti druzí)… ale možná si časem zvyknu. Zvlášť když vím, že „megaledviny“ mají svůj smysl, ukrývají kamerové a radarové senzory asistenčních systémů i aktivní žaluzie nasávání vzduchu.
Naopak zezadu je X3 uměřená, až překvapivě decentní. Totéž platí při bočním pohledu, ten je úplně konzervativní, oproti minulosti překvapí jen zapuštěné aerodynamické kliky dveří (pamatuji doby, kdy nám hasiči vysvětlovali, jak jsou k ničemu při vyprošťování po nehodě, o kolik lepší jsou pákové kliky; od té doby se nemůžu zbavit u „zapuštěnek“ pocitu nesprávnosti. Ale předpokládám, že konstruktéři vědí, co dělají).
Konzervativní ovšem není matný stříbrný lak. Ten je dnes navýsost módní a má jednu velkou výhodu – neztrácí tak rychle lesk, prostě proto, že žádný nemá; a tím na něm není tak moc vidět špína. Což je teď na předjarních silnicích docela výhoda.
Interiér působí poměrně obyčejně, zvlášť v očích motoristického novináře, který vídává každý týden jiné moderní auto. Běžného motoristu může ohromit 15palcový lehce k řidiči natočený zakřivený displej, plynule přecházející do digitálního přístrojového štítu – ale ten známe i z méně prémiových modelů třeba francouzských značek, typicky Peugeotů 3008 a 5008. Hlavním tahákem pro oči je ovšem výrazné ambientní osvětlení palubní lišty v 15 různých barvách, připomínající neonové trubice z devadesátkové diskotéky, zasahují až do dveří. No, nevím, už jsem viděl decentnější řešení…
Palubní deska je pokryta tvrdou strukturovanou látkou Econeer z recyklovaných PET lahví, připomínající síťovinu. Fajn, důraz na ekologicky udržitelné materiály je asi v pořádku, využití starých „petek“ planetě pomůže – jen je pravda, že jsme byli z minulých let zvyklí na něco trochu jiného u auta prémiové značky v ceně s příplatky 1,9 milionu. Zvlášť když na mnohých plastech je vidět, že jsou recyklované. A třeba ovladače stahování oken jsou úplně obyčejné, malé, laciné, jako u každého levného auta, chybí jim třeba kovová hranka, dodávající nádech luxusu.
Zvláštní je ovládání ofukování oken, které se nastavuje dotykovým posuvníkem – za prvé není na slunci vidět, která čárka je zvolená, ale hlavně se nabízí otázka, jak bude taková věc fungovat za 15, 20 let – protože takhle staré ojetiny dnes běžně jezdí. I ovládání hlavních průduchů klimatizace je dotykové – zapnuto a vypnuto, 0 a 1. Nic víc. Směrové nastavení klapek je naštěstí stále mechanické pomocí malých „utajených” ovladačů. Většina věcí je ovšem už vyvedená na displej, kde je třeba si je najít, čemuž netleskáme, ale je to dnešní trend. Jedinými samostatnými dotykovými ovladači jsou ty pro maximální ofuk v zimě a vyhřívání zadního okna.
Jinak je ergonomie kabiny výtečná, loketní opěrka přesně pasuje na ruku odloženou ve dveřích, stejně jako na tu pravou. Vertikální bezdrátovou nabíječku na dva mobily známe i z jiných bavoráků, stejně jako dvojici USB připojovacích bodů, dva držáky na kelímky a velký MMI ovladač uprostřed, průhledný, architektura je stejná, jak jsme byli zvyklí.
Nová X3 je zhruba stejně prostorná jako předchozí generace, čtyř až pětičlenné rodině postačí rozměry kabiny i s 470 litrovým zavazadelníkem.
Jízda, ta je ovšem fenomenální
Všechny drobné výtky a nejistoty z předcházejících řádků však „iks trojce” odpustíte ve chvíli, kdy zapadnete do výborných sedadel z prošívané kůže a skvělým bočním vedením – a vyrazíte. Motor – úplně základní čtyřválcový turbodiesel s 48V mild-hybridní elektrifikací, maximálním výkonem 145 kW a zrychlením z 0 na 100 km/h za 7,7 sekundy –je navýsost kultivovaný. Až tak, že když nastartujete a máte puštěné rádio, ani nevíte, že je v chodu; je naprosto tichý a bez jakýchkoliv vibrací. Ta „tichost“ se projeví nejvýrazněji na dálnici, kde při nějakých 140 km/h slyšíte jen hudbu, ale motor ne… Zde se projevuje také ukázková izolace podvozku; je úplně jedno, po čem frčíte, vždy je to v tichosti. Prémiová třída par excellence! Celkové nastavení podvozku je trochu tužší, stejně jako tomu bylo u předchozích generací, takže se auto ani na 20palcových kolech v zatáčkách téměř nenaklání, jede jako po kolejích. Jakkoli je tohle klišé nadužívané, v tomto případě sedí báječně – stejně jako auto, ve všech směrech typický bavorák. Neztrácí však ani komfort, což je ideální kompromis – v tomto směru nemáme ani tu nejmenší výhradu.
Odpich motoru je zcela dostatečný, ke skvělému pocitu z jízdy výrazně přispívá i fantastická osmistupňová měničová automatická převodovka – změna rychlostních stupňů je neidentifikovatelná, přeřazování naprosto neznatelné, hladké, přesné, rychlé. Při 130 km/h točí motor pouhých 1900 otáček, při 150 pak 2 300 – a kdykoli je ochoten při razantním sešlápnutí plynu vystřelit kupředu. Zvlášť když přepnete do sportovnějšího S módu, ale ani v tom běžném se v provozu loudat nebudete. Při okreskových 90 kilometrech v hodině pak srazí otáčky na 1 400, při padesátce musí podřadit na šestku, zhruba 1 500 otáček však stále zachovává. Je to také zásluha elektrické výpomoci, i když čistě na elektřinu mild-hybridní systém jet neumí. Při pohledu na palubní počítač s údaji o spotřebě si však vůbec nestěžujeme.
Není to totiž jen sportovnost, co řidiče potěší. Spotřeba během mých zhruba pěti stovek ujetých kilometrů činila zhruba 6,6 litru na sto, což je výborné, protože jsem jezdil většinou po dálnicích a ve městě. Při několika výletech na zakroucené okresky jsem se při dodržování povolených limitů dokázal dostat na 5,5 litru, což je na auto těchto rozměrů úžasný výsledek. BMW X3 tak dnes módním slovníkem řečeno doručí majiteli auta přesně to, co nás na dieselových motorech vždycky bavilo a proč jsme je měli tak rádi – dojezd 1 140 kilometrů na jednu plnou nádrž. Takže když natankujete v Mikulově, dojedete do hlavního města Černé Hory, Podgorice, klidně na jeden zátah, pokud se jako řidiči budete střídat. To žádný elektromobil nedokáže. Ale stačí, když jezdíte pracovně pravidelně dlouhé trasy, třeba do Bratislavy a zpátky – pro tyhle účely ještě nikdo nevymyslel nic lepšího než moderní úsporný turbodiesel.
BMW samozřejmě využívá všech vymožeností moderní techniky a hromady asistenčních systémů, jejichž rozebírání by dnes už bylo soudobým ekvivalentem v antice příslovečného nošení sov do Athén. Jednu věc však stojí za to zmínit – skvěle propracovaný systém samočinného udržování jízdního pruhu. Je velmi citlivý a přesný a vydrží sám korigovat volant poměrně dlouho – neměřili jsme to, ale nějaká ta minuta to bude. Po této době se na ramenech volantu rozsvítí velké oranžové diody, nenásilně upozorňující, že byste měli řídicí kolo opět uchopit. Stačí se však jen jemně dotknout věnce, aby systém pohyb zaregistroval a opět řídil chvíli sám. Stejně dobře a precizně funguje adaptivní tempomat, k němu se však vztahuje malinká výhrada – kolébkový ovladač přidávání a ubírání rychlosti (například při vjezdu do rychlostního omezení) by mohl být podsvětlený, při noční jízdě jsem ho občas hledal. V každém případě si troufáme říci, že BMW je na zavedení autonomního řízení opravdu dobře připraveno…
A cena? Inu, prémiová
Základní cena nové X3 je 1,5 milionu korun. Naše dobře vybavené testovací vozidlo s M paketem pak vyšlo na 1,88 milionu korun. Je to hodně, málo, nebo tak akorát? Z pohledu prémiové konkurence je to dost – Mercedes GLC začíná na sumě 1,4 milionu, Audi Q3 se srovnatelným motorem (diesel 147 kW) na 1,2 milionu, velmi podobně jako třeba tuzemská Škoda Kodiaq. Ta sice není prémiová, i když po posledním faceliftu tak působí, v českých podmínkách je však X3 nejvýraznější konkurencí. Jestliže však usoudíte, že vám jízdní vlastnosti nového BMW za ty peníze stojí, ručíme vám za to, že díky požitku z jízdy nebudete litovat jediné vydané koruny…
« Češi mistři podvodu: V Česku se podvádí víc než na Slovensku. Počtu předchozích majitelů nevěřte Mitsubishi uvedlo na český trh Outlander PHEV: Revoluční hybrid se vrací v rodinném balení »
