Velká lež o aditivech: proč platíme za něco, co téměř nic nezmění
Velké ropné společnosti už léta slibují, že jejich prémiová paliva s přidanými aditivy zlepší výkon motoru, sníží spotřebu a prodlouží životnost celého pohonného ústrojí. Podle odborníků i provozovatelů čerpacích stanic je ale skutečný efekt těchto látek často mnohem menší, než by reklamy naznačovaly. V některých případech prý dokonce mizivý.
Skeptický hlas ze Španělska
José Rodríguez de Arellano, generální ředitel společnosti Plenergy, která provozuje více než 370 čerpacích stanic po celém Španělsku a ročně prodá zhruba 1,7 miliardy litrů paliva, má na věc jednoznačný názor. Přezdívku „král levného benzinu“ si nevysloužil náhodou a o marketingu velkých značek mluví bez obalu: „Kdyby ta aditiva opravdu fungovala, už by nám to dávno doložili konkrétními daty,“ říká.
A jeho slova nejsou ojedinělá. Kritizuje především to, že přínosy aditiv nikdo seriózně nepotvrdil nezávislými testy. V praxi podle něj nejde o nic víc než o marketingové cvičení, které má zákazníky přesvědčit, že dražší benzín znamená lepší benzín.
Co se vlastně tankuje
Z pohledu chemie i logistiky je palivo, které se prodává na různých čerpacích stanicích, prakticky stejné. Všechna pohonná hmota určená pro španělský trh pochází od společnosti Exolum (dříve CLH), která ji odebírá z rafinérií BP, Repsolu nebo Moeve. Tam palivo prochází kontrolou kvality, aby splňovalo předepsané normy, a teprve poté míří do distribuční sítě jednotlivých značek.
Rozdíly vznikají až na konci procesu – v okamžiku, kdy si jednotlivé firmy přidávají vlastní směsi aditiv. Exolum sice nabízí i verzi paliva s přidanou látkou označenou jako HQ300, která cenu zvyšuje, ale podle Rodrígueze de Arellana jde o „velkou lež“: „Kupujeme aditivum doporučené samotným Exolumem, ale reálně to žádný význam nemá. Je to jen o tom, že všichni mluví o aditivech, tak musíme taky,“ říká otevřeně.
Kde končí věda a začíná reklama
Prémiová paliva od renomovaných značek jako BP či Repsol bývají prezentována jako technologicky pokročilá směs, která dokáže vyčistit motor a zlepšit jeho účinnost. BP například tvrdí, že automobily tankující jejich paliva mohou ujet o až 840 kilometrů více na každých 13 000 ujetých kilometrů. Jenže i na jejich webu je pod touto informací drobným písmem upozornění:
Výhody se mohou lišit podle typu vozidla, stylu jízdy, stavu vozovky a dalších faktorů. Uvedené hodnoty platí pouze při nepřetržitém používání po dobu 13 000 km a v porovnání se základním palivem, které splňuje minimální zákonné požadavky.
Jinými slovy – není jisté, zda běžný řidič nějaký rozdíl vůbec pozná. Spotřeba paliva totiž závisí na mnohem prozaičtějších věcech: správném tlaku v pneumatikách, čistém vzduchovém filtru, kvalitním oleji nebo prostě na stylu jízdy.
Co říká chemie
Aditiva nejsou jen výmyslem marketingu – opravdu existují a mohou plnit určité funkce. Jde o směsi detergentů, antioxidantů, inhibitorů koroze nebo látek zvyšujících oktanové číslo, které teoreticky zlepšují spalování, čistí vstřikovače a snižují emise. Otázkou ale zůstává, do jaké míry se tyto efekty projeví v reálném provozu.
Životnost motoru přitom mnohem více ovlivňuje pravidelná údržba, kvalita oleje, včasná výměna filtrů a umírněný styl jízdy. I ten nejlepší benzín nezachrání motor, který dlouhodobě trpí nedostatkem péče.
Mýtus s kapkou pravdy
Aditiva v palivech nejsou nutně podvodem – ale ani zázrakem, jaký slibují billboardy. Mohou mít určitý čisticí účinek, ale jejich přínos je často zanedbatelný a těžko prokazatelný.
Kdo chce, aby jeho auto vydrželo co nejdéle a jezdilo úsporně, udělá nejlépe, když bude dbát na kvalitní servis, kontrolovat tlak v pneumatikách a jezdit s rozumem. Protože jak se zdá, nejúčinnější aditivum je stále ještě zdravý selský rozum.
.« Volkswagen se propadl do první čisté ztráty po pěti letech. Rovnou miliardové Pomalí řidiči zvyšují riziko nehod. Jezdit pomalu totiž neznamená bezpečně »
