Ztratil jsem SPZ a šel na úřad. Digitalizace skončila propiskou a pokáráním
Online žádost, offline tužka. Vítejte na českém úřadě roku 2025. Digitalizace věcí kolem aut je super, ale když už se něco dělá, mělo by se to dotáhnout do konce. Chtěl jsem takhle vyřídit banální věc – ztratil jsem přední registrační značku, postaru espézetku. Někde upadla, zbyl po ní jen prázdný plastový rámeček. Asi v servisu, kde mi je nedávno vyměnili, někdo nezacvakl západky, což vás nenapadne kontrolovat.
No, takže jsem na Portálu dopravy, kam jsem se přihlásil přes Bankovní identitu (je to brnkačka, má ji skoro každý), našel svoje auto. „Rozklikl“ jsem ho a našel kolonku Vybrat službu a podkolonku Oznámení o ztrátě, zničení nebo odcizení tabulky s registrační značkou. Pak jsem vyplnil žádost, vybral pracoviště, v mém případě Prahu Břevnov. Druhého dne ráno mi přistál v poště e-mail se sdělením, že „Žádost XYZ byla vyřízena úřadem a nové doklady jsou připraveny k převzetí. Upozorňujeme na povinnost předložit originály dokladů.“ Zároveň jsem se v sms zprávě dočetl, že se mám dostavit na vybraný registr, uhradit správní poplatek 360 korun a s sebou přinést technický průkaz (už mám jen jeden, dřív to býval ten malý), jednu zbylou RZ a doklad totožnosti. A že úkon bude vyřízen na počkání. To bylo ráno v 7.20.
Naklusal jsem na úřad ve tři čtvrtě na devět. Nejdříve jsem v automatickém kiosku zaplatil onen správní poplatek (těch 360 je mimochodem po slevě za to, že na to jdu digitálně, jinak nové RZ stojí čtyři stovky), hezky moderně kartou, vyjelo mi potvrzení. S ním jsem po vyvolání mého pořadového čísla – což trvalo asi deset minut – hrdě nakráčel k přepážce. „Nemáte nic platit, dokud vám neřeknu já,“ zpražila mě paní okamžitě. „Pardon,“ zamumlal jsem, „oni to tam psali, že se to má uhradit.“ „Ale až potom,“ byla paní nekompromisní.
No dobrá. Pak mě ovšem vysekla z kecek znovu. Předal jsem doklady a značku, ona vytiskla onen vyplněný webový formulář na papír, podala mi ho a odtušila: „Sem dopíšete druh vozidla, do řádku adresy napíšete Praha 6.“ Hezky ručně. Ani nedodala, že ten druh má být „osobní“, to jsem si domyslel. Hledám propisku. „Nemáte tužku? Tak já vám ji půjčím, stačí říct,“ praví paní a tváří se, jako že jsem trouba – ale já opravdu nečekal, že ji v dnešní digitální době budu potřebovat. Nemohla by být aspoň na přepážce, připevněná jako na poště? Asi ne, ani se neptám, vím, co bych od paní slyšel – lidi nám je kradli.
Všechno bylo rychlé, odcházel jsem pár minut po deváté, v 9.12 mi přišla zpráva, že moje žádost byla vyřízena. Potud všechno chválím. Ale zbyla drobná pachuť – vůbec nerozumím tomu, proč někdo dobře a správně vymyslí postup, jak digitálně zadat všechno přes webové rozhraní, a pak je na úřadě nutné do papíru něco dopisovat. Vždyť ani ten „fyzický“ podpis by neměl být nutný – vyřizoval jsem to přece přes ověřenou identitu, takže by to mohlo být rovnou digitálně podepsané, přece. Zřejmě ne. A tak i dobře myšlený moderní přístup končí jako zcela typická česká „třetí cesta“, s dávkou improvizace a trochy toho starého dobrého papírování. Vítejte v roce 2025!
.« Honda už také snižuje investice do elektromobilů. Přednost dostanou hybridy České zlato: Škoda Elroq je nejprodávanějším elektromobilem v Evropě »
