Test BMW M 1000 R: Zhmotněné peklo
Už letos na jaře jsem věděl, ze letošní testovací sezona bude vzhledem k mojí vytíženosti trochu slabší. Těžko jsem hledal volné termíny v mém plánovacím kalendáři. Tak jak jsem ji čekal trochu slabší, o to drsněji však začala. V BMW si na mě totiž přichystali stroj, který mě do sezony doslova vystřelil z bot.
Určitě jste to už někdy zažili. Existují motorky, které ve vás moc emocí nevzbudí a přistupujete k nim jako ke krotkému pudlíkovi, o kterém víte, že vás nekousne i kdyby jste ho tahali za ocas. Pak jsou ale stroje jako BMW M 1000 R, kolem kterého se snažíte jít trochu obloukem a vidíte v něm svalnatého dobrmana, kterého i když dobře znáte, nevíte jestli vás ve vteřině neroztrhá na kusy když mu přeskočí.
Podobně jsem přistupoval i já k tomuto absolutně šílenému stroji. Jeho proporce nejsou nijak veliké a nejedná se o žádnou monster mašinu. Pokud jste chlap jako hora, budete se muset skromně poskládat do nějaké pohodlné polohy. I s mými téměř 190ti centimetry to ale jde, a necítil jsem se na nijak nepohodlně. Stupačky nejsou extrémně vysoko jako na supersportu, a kolena ani kyčle nejsou v tak ostrém úhlu, aby jste si museli každých pár kilometrů rovnat nohy.
To co však zaujme hned, je zvláštní styl pozice, která vás drží hodně vepředu v motorce, s vyzývavým předklonem. Už od prvního usednutí cítím, co tím chtělo BMW naznačit. Dravou jízdní pozici, s maximálním citem od předního kola a nutkáním být na silnici o něco agresivnější, než ve skutečnosti jste.
Na první pohled je tenhle hypernaháč doslova přehlídkou technologické špičky vývoje BMW. A vlastně celého motocyklového světa. Jeho proporce jsou víceméně na naháče klasické, a asi nejvíc výstřední jsou jeho postranní křidélka, která mají zvyšovat přítlak na přední kolo až o 11 kilogramů kolem dvousetkilometrové rychlosti.
Ono vlastně nejzásadnější je jen to nenápadné, přesto magické písmenko “M”. Začal bych ale trochu víc ze široka.
O trochu “chudší” a levnější sestřička s označením S 1000 R už je sám o sobě psychostroj, který si koupí jen opravdový fajnšmekr. Její technické parametry jsou už samy o sobě hrůzu nahánějící. Představme si ale následující situaci. S 1000 R je vám přesto málo. Písmenko “M”, které znáte i z automobilových modelů Bavorské značky se vám líbí, a víte že se v originálu lepilo jen na brutálně nabroušené baworáky. každý si jistě vzpomene i na ty trapné emblémy a baworácké trikolory na autech na kterých neměly co dělat. Za další jste někdo, kdo je extrémně zkušený jezdec, a v neposlední řadě docházíte na pravidelné konzultace do psychiatrické léčebny. Bingo! Právě přesně pro vás si BMW přichystalo model M 1000 R. Stačí jen v showroomu ukázat členskou kartičku z Bohnic a je vaše.
Za vaši odvahu dostanete něco, co skoro nepatří na dvě kola. Technické parametry M 1000 R jsou absolutně dech beroucí. 194 kilogramů plně natankovaná a připravená k jízdě. Nejvyšší rychlost omezená na 280 km/h a výkon 210 koní při 13 750 otáčkách za minutu. Tahle smrtící kombinace vás vystřelí z 0-100 km/h za 3,2 vteřiny a z 0-200 km/h za 7,2! Chce ještě na tohle opravdu někdo lézt? Dobře, vypadá to že z Bohnic přijel celý autobus zvědavců a tak nezbývá než skočit do sedla, odříkat 5x Otčenáš a vyrazit!
Už v prvním okamžiku vás mašina zarazí tím jak lehce jde zvednout ze stojánku. Oproti mému velkému cesťáku řady K od BMW neváží skoro nic a připadám si jak kdybych zvedl zrovna nějakou pětistovku pro začátečníka. Je sice poměrně subtilní ale skládám se na ni slušně. Myslím že bych na ni vydržel i celý den.
Při nastartování už naskočí první zježené chloupky na zádech. Z titanové koncovky od pana Akrapoviče se line chraplavý, hrůzu nahánějící zvuk, který se vás ještě naposled snaží varovat, aby jste zmáčkli spojku a zařadili jedničku. Jakmile to uděláte, není cesty zpět. Zažijete něco, jako byl upír z Feratu. Hned od prvních kilometrů si vybudujete absolutní závislost. Obětovali by jste vlastní krev jako palivo, jen aby to nikdy neskončilo.
Už po prvních metrech si všímám naprosto precizní ovladatelnosti. Emko se ovládá jako hračka a je neuvěřitelné lehká. Trochu jsem se bál speciální plynové rukojeti, která má podle BMW zkrácený chod bez potřeby lámat si zápěstí od volnoběhu do plného plynu nebo dokonce přehmatávat. Je ale nastavena tak skvěle, že reaguje na každou desetinu milimetru. Ani na hrbolaté silnici kdy se mi ruka na řídítku hýbe motorka ale nijak neškube.
V první řadě musím říct, ze na Emku se nejede z hlediska pohodlí vůbec špatně na to jak na první pohled nepohodlně vypadá. Ano, nemá sice žádné pohodlné křeslo dálničního polykače kilometrů, ale ani po celodenní vyjížďce jsem neměl zadnici na padrť. Jízdní pozice je sice předkloněná a vybízí k trochu agresivnější jízdě, ale zdaleka na ní díky širokým řídítku neležíte tak jako na supersportu. K naháči se mi to hodilo a přišlo příjemné. Nejsem úplně zvyklý na zrcátka zavěšená na konci řídítek, ale výhled v nich byl dobrý až do poměrně vysoké rychlosti. Pokud pak jedete ještě rychleji, začínají se už třást a obraz v nich je už nerozeznatelný, ale to se už pohybujete rychlostí kolem 200km/h takže jsou vám stejně k ničemu, protože vás už nikdo předjíždět asi nebude.
Tak jaký šel z motoru strach po nastartování, tak je překvapivé, jak umí být Emko hodné když to po něm chcete. Pokud uvážím opravdu čistě teoretickou možnost, kdy by jste tuhle motorku půjčili kamarádovi, který si čerstvě dodělal papíry, oplýval extrémní dávkou sebeovládání a projel se na ní, neviděl bych důvod aby s ní nestrávil hezké odpoledne. Těžko si ale dokážu představit takového člověka, který by odolal chuti zakázaného ovoce a nechtěl nakouknout do brány pekel pootočením plynu víc než jste mu dovolili.
Po chvilce otrkávání přichází chvíle, kdy i mě zajímalo co tahle motorka dokáže. Dopředu můžu rovnou říct, že nic podobného jsem nikdy v životě nezažil. Pokud se chcete svézt hodně, ale opravdu hodně rychle někde po okreskách, kde jste ochotni riskovat okamžitě zabavení papírů a budete hrát vabank, že někde nebude zašitý radar, zastavíte se nejspíš někde kolem 6000 otáček za minutu.
Motorka zrychluje naprosto kontinuálně v celém spektru otáček a motor táhne jako utržená lokomotiva přesně tak, kam až vás pustí váš pud sebezáchovy. Hodnoty kolem 10 000 otáček můžete na okresce defakto zapomenout, pokud jste doma na stole nenechali připravené parte. K takovým otáčkám se dá podívat jen na německé dálnici a displej nestačí zobrazovat číslice jaký extrém zrychlení v tu chvíli zažíváte. Nad 10 000 otáček se děje něco, co se dost špatně popisuje. Je to jako by jste nějakému monstru píchli do žil radioaktivní látku, jemu naběhly žíly až by na něm popraskalo triko a exploduje v totální bestii jak v nějakém komiksu. Pokud s plynovou rukojetí vydržíte otočenou na doraz jen na okamžik, máte pro tento den splněného bobříka odvahy. Přesně jsem to vždycky vydržel maximálně 2 vteřiny, a s mírným tlakem v podbřišku jako by jsem se potřeboval ihned zastavit někde na toaletě jsem z tohoto spektra otáček zase zbaběle utíkal. Výkon motoru je neuvěřitelný. Vždyť takový výkon je dneska v poměrně silném autě které váží 2 tuny a tady to máte pod zadkem v ani ne 200 kilové motorce?
Pokud budete mít možnost si Emko někde vyzkoušet, určitě to udělejte. Ta exploze výkonu je absolutně nenormální. Ve 200 kilometrové rychlosti vás ještě dokáže zatlačit do sedačky tak, co jiné stroje dělají tok možná v 80ti. V takových rychlostech mi už ale citelně chyběla kapotáž, a ač jsem se na ni snažil seskládat sebelíp, aby mi nikde nevyčuhoval ani centimetr zbytečné plochy navíc, aerodynamika je stejně neúprosná. Kolem vás už se totiž začne tvořit natolik turbulentní prostředí, že i když máte pod sebou dokonalý podvozek, mašina se začíná vlnit v podélném směru a donutí vás v takovém režimu nejet moc dlouho. Při klasické jízdě zatáčkovitou silnicí se na podvozek můžete absolutně spolehnout. Je naprosto sebejistý a ovladatelnost je naprosto špičková.
Těch věcí, které mě na tomto hypernaháči zarazili bylo opravdu hodně. Jedna z nich byly i brzdy. Jsou enormně citlivé a účinné. Normálně jsem zvyklý brzdit na všech ostatních motorkách jen dvěma prsty, ale tady vám pohodlně stačí jen ukazováček na to, aby jste se museli tvrdě zapírat při brzdění o řídítka a neudělali jste si výlet jako Superman hlavou napřed. Zvyká se na to skvěle, není to nikterak extrémní, a pak nejspíš budete mít problém s tím, že zjistíte, že vaše motorka ve skutečnosti tak skvěle nebrzdí.
BMW M1000R nabízí i mraky elektronických asistentů, které na jiných motorkách budete hledat těžko. Má v sobě uložené přednastavené módy, které se přizpůsobí dané situaci, pokud jedete na mokré silnici, chcete si jen užít okresky, nebo jste zrovna přijeli na okruh. Zajímavější jsou ale hlavně další módy, které si můžete konfigurovat sami. Tady se dá nastavit opravdu nesmysl parametrů. Volíte si mezi tím jak moc má brzdit motor při deceleraci, jak moc, nebo jestli vůbec se vám má zvednout při rozjezdu přední kolo, jak účině má zasahovat ABS a v neposlední řadě i kontrola trakce v několika úrovních. Pokud chcete prostě jen poslat zadní kolo do mírného driftu při výjezdu ze zatáčky, nastavíte si tu správnou úroveň a na výjezdu jen tupě dáte plný plyn. Motorka vše zařídí a pohlídá sama za vás, a ze zatáčky vyletíte jak závodník Moto GP.
Na takhle brutálním stroji jsou už takové vychytávky naprostou nutností. Troufám si říct, že krotit její parametry a vyždímat je na absolutní hranu bez jakýchkoliv elektronických pomocníků zvládne jen několik lidí na světě. Její limity jsou na hony vzdálené běžné populaci. Musíme se smířit s tím a nechat svoje ega trochu trpět s vědomím, že její skutečný potenciál dokážeme na silnici využít sotva z třetiny. Mnohým majitelům tak její technická data zůstanou hlavně jen jako ohromující čísla pro chlubení se mezi ostatními kamarády u piva.
BMW M1000R je naprosto ultimativní a brutální stroj, s nímž první sezonu přežijí skutečně jen lidé, kteří to mají v hlavě absolutně srovnané. Její výkon je naprosto fascinující a stojí hodně sebeovládání, aby jste někde nepodrželi plyn o vteřinu déle než je zdrávo a nebyl z toho velký malér. Není to ale chyba motorky, která v sobě skrývá takové peklo. Dokáže vás odvézt v kraťasech k rybníku i když pojedete za kámošem který před vámi pojede na malém skútru. To ostatně umí i jiné motorky, a chyba je vždycky jen mezi sedačkou a řídítky. Rozhodně se ale jedná o motorku, která uspokojí naprosto kohokoliv, kdo má rád výkon. Nenajdete na světě člověka, který by řekl, že by BMW M1000R mohlo mít o trochu výkonu navíc. Na to vsadím svoje boty i propocené trenky z testovacích týdne s touto psychoraketou na dvou kolech.
« Další krize? Automobilky zastavují výrobu kvůli nedostatku vzácných kovů. Čína omezila jejich vývoz Špatné používání blinkrů: Častá chyba, která vás může stát tisíce a řidičák »
