Test Ford Bronco: mladší brácha Wrangleru. Ale stejně schopný a o dost levnější
Moc hezký wrangler, tohleto tvoje bronco, řekl mi jeden kamarád z off-roadu, když viděl, s čím jsem přijel na polygon do Milovic. A skoro měl pravdu – až na přední masku tohle auto opravdu vypadá jako offroadová ikona od Jeepu. Tehdy jsem mu ještě smutně řekl, že ten nádherný stroj má dvě velké slabiny – že je dražší než wrangler, a že mi neříká pane, ale je to novinářská testovačka. Dnes, po pár týdnech, platí už jen to druhé. České zastoupení Fordu totiž „spáchalo“ bezprecedentní akci a prodává bronco za 1,3 milionu ve verzi Outer Banks – o 460 tisíc levněji než před měsícem. Čtete dobře, sleva v hodnotě dejme tomu Škody Scala je v tuzemských poměrech zcela výjimečná. Terénní Ford se tak rázem stává o několik set tisíc levnějším než offroadová ikona od Jeepu. Důležitou výbavu má přitom stejnou.
Vlastně lepší. Za cenu základního Wrangleru Sahara (1,7 milionu) totiž u Fordu dostanete špičkově terénní výbavu Badlands (Pustina), která oproti našemu testovanému Outer Banks obsahuje i takové námi offrouďáky oblíbené špeky jako přední i zadní elektronické uzávěrky diferenciálů, redukční převodovku 4:1 nebo odpojitelný přední stabilizátor, což dovoluje kolům větší zdvihy a propružení. To vše se dá ovládat prostřednictvím systému s vtipným názvem G.O.A.T. – takto psáno s tečkami je to zkratka, bez nich slovo znamená koza. A ta, jak víme, zvládne jakýkoli terén – i takový kamzík je vlastně koza. Ta zkratka znamená Goes Over Any Terrain – překlad není jistě třeba – a v lepší výbavě zahrnuje sedm režimů: Normal, Eco, Slippery, Mud/Ruts, Sand, Baja a Rock Crawl. Každý kromě uzávěrek a redukcí navíc automaticky upravuje i citlivost odezvy na plyn a řazení, takže řidič moc dumat nad tím, jak auto nastavit nemusí. Výrazně pomůže i terénní tempomat Trial Control, udržující minimální rychlost i v těžkém terénu bez nutnosti šlapat na plyn či na brzdu – pro ty, kdo si nejsou v divočině jistí, skvělá věc.
„Kozu“ ale i má i civilnější výbava Outer Banks (tady je překlad složitější, kromě známého seriálu jsou to ostrovy u pobřeží USA, tvůrci tím zřejmě mysleli evokaci použití v mírnějším terénu jako jsou pláže a nezpevněné silnice). Jen v téhle variantě je to méně „koza terenowa“ než ve vyšší výbavě – pohon 4×4 je tu řešen jednodušeji, bez mezinápravového diferenciálu, což znamená, že jej není možné používat na asfaltu, ale pouze v nezpevněném terénu; chybí také „plazící“ režim pro jízdu po skalách Rock Crawl i Baja pro rychlou jízdu v písečných dunách. Co ovšem nechybí, je terénní redukce 4L (4:1), takže naprosté většině rekreačních offroadistů bude tato výbava úplně stačit. Fyzické parametry bronca jsou impozantní i ve srovnání s „pravověrnou“ konkurencí, jako jsou kromě Jeepu Wranger hlavně Toyota Land Cruiser nebo Land Rover Defender – bronco má nejvyšší světlou výšku 260 mm, dominuje i v úhlech: nájezdový je 41, přejezdový 24 a odjezdový 33 stupňů; kromě toho má po „defíku“ druhou nejvyšší brodivost (80 vs. 90 cm).
Bronco navíc veškeré konkurenci zmíněných pravověrných offroadů ujíždí cenově – brit i japonec začínají u hranice dvou milionů, jeep, jak už jsme si řekli, nehluboko pod ní. Pravda, konkurence znatelně prořídla, oproti situaci třeba před 15 lety už „teréňáky“ spočítáme na prstech jedné ruky, do blátivého nebe odešly takové legendy jako Mitsubishi Pajero, Nissany Patrol a Terrano či Hyundai Terracan. Terénní Ford je však něčím připomíná – i on může být vnímán jako praktický společník i na dlouhé cesty.
Pamatuji rodiny, jejichž živitel pracoval s pajerem v lese a o prázdninách jeli svým offroadem do Španělska – a s broncem to může být podobné. Pocitem při jízdě je to vlastně osobák, motoricky pak něco jako formule. Co totiž u bronca překvapí nejvíc, je jeho „záživnost“ – sednete za volant a podvědomě čekáte, že to bude jako vždycky u všech offroadů – šlápnete na plyn a ono se to trochu těžkopádně dá do pohybu. Ohó! Bronco vystřelí jak „pichlá sviňa“, sotva se zlehka dotknete plynového pedálu – opravdu výkonný šestiválec 2.7 Twin-Turbo vyprodukuje 246 kilowattů (krouťák 563 newtonmetrů) a jede vskutku famózně.
Desetistupňový automat funguje také skvěle, rychle a správně podřazuje, při vysokých rychlostech, takže při dálniční stočtyřicítce umí točit pouhých 1900 otáček, při okreskové devadesátce pak 1300. Výsledkem je, že při dlouhé jízdě ustálenou dálniční rychlostí se dá jet za 9 litrů na sto kilometrů, což je zcela odpovídá parametrům zmíněných naftových offroadů. Nevýhodou velkoobjemového benziňáku je samozřejmě v tomto směru samotné terénní ježdění, u nějž se spotřeba pohybuje od 11 litrů výše – otázkou je, jak často se bude auto v takto extrémních podmínkách pohybovat.
Další věcí, která zaujme hlavně ty, kteří v terénním autě nikdy neseděli, je komfort, pocit oddělení posádky od sebehoršího podkladu – to je specialita rámových offroadů s vysokými „balonovými“ pneumatikami. Velmi příčetně a schopně se však chová i na běžné silnici, samozřejmě pokud se nevrháte střemhlav do zatáček v očekávání sportovních zážitků, to pak náklony karoserie mohou připomenout bárku na rozbouřeném moři. Proč by to ale kdo dělal? I v kabině se posádka cítí (téměř) jako v osobáku – odlišnosti jako bytelná madla na držení při terénní jízdě či síťové kapsy ve dveřích k žánru patří, poctivé pogumování robustních ovladačů a snadno čistitelné povrchy všude včetně sedadel samozřejmě taky, plyšové sesle by tady nikdo neocenil. Co už ovšem starý offroadový matador nečeká, je velká 14“ obrazovka (tedy jako průměrný notebook) uprostřed rustikální palubky, na níž svižně běhá fordí infotainment – chytré je, že displej nevyčnívá nahoru, jak je dnes módní, ale je zapuštěný pěkně doprostřed desky, aby byl chráněn proti možnému poškození.
Na rozdíl od současné praxe, prosazované hlavně čínskými výrobci, se však naštěstí většina důležitých funkcí neovládá přes obrazovku, ale pořád ještě prostřednictvím dedikovaných hardwarových přepínačů. Terénní funkce velkým otočným kolečkem pod řadicí pákou automatu, ventilace a klimatizace robustními otočnými ovladači s integrovaným digitálním zobrazením zvolené teploty; dokonce i ventilátor má vlastní kovový kolébkový ovladač. Tohle je prostě offroad, u nějž se počítá i se zabahněnýma rukama, pro něž jsou navíc všude možně umístěná madla, nejen v interiéru, ale i na kapotě.
Celkově se musím přiznat, že mě bronco nadchlo – a to už jsem pěkných pár offroadů v životě testoval i přímo vlastnil. Je to skutečně velmi povedená „kopie“ wrangleru, se všemi typickými prvky, které jsme my „wrangleristé“ tak milovali – nízkým čelním oknem, rezervním kolem na pátých dveřích, sundávacími dveřmi (ovládání bezrámových oken je na středovém panelu, což je v tomto případě nutnost) – a hlavně snímací plastovou střechou, čímž lze z auta udělat úplný kabriolet.
Panely z přední části (nad řidičem a spolujezdcem) se dají uložit do kufru, zadní panel je však jednodílný a musíte ho odložit zvlášť, třeba do garáže, což není moc praktické. Na druhou stranu, málokterý majitel bronca si nepřikoupí soft top neboli plátěnou střechu, s níž teprve má jízda v terénu ty pravé grády – výběr variant na specializovaných webech je obrovský. Výhodou je, že karoserie je dostatečně tuhá i při absenci dveří a střechy, přestože postrádá centrální střešní trubku, která je běžná u wrangleru – vyzkoušeli jsme i při takovém křížení náprav, kdy byla dvě protilehlá kola ve vzduchu, a neslyšeli žádné naříkavé vrzání „kastle“. Fotografie se bohužel pořídit nepovedlo – tak to dopadá, když svěříte aparát dětem, které se do krve hádají, že umí skvěle fotit… V každém případě však tihle fotografové umí krásně zapózovat vsedě na kovové desce, která se vysouvá z kufru – nosnost má metrák, takže bez problémů zvládne všechny tři.
Bronco nemá takovou historickou tradici jako konkurenční Jeep Wrangler – jeho kořeny se táhnou do 40. let minulého století, bronca do 60., od roku 1996 měl však na rozdíl od jeepu tři desetiletí dlouhou přestávku. Vrátil se až teď, a rovnou ve velkém stylu. Je to auto pro ty, kteří přesně věcí, co chtějí – a pokud se obrátí na Ford, dokáže jim to všechno splnit. A takových aut je v dnešní době minimum.
« Syntetická paliva jsou špinavá. Prohrála už dávno aneb palivo pro bohaté nic nevyřeší Ruský UAZ se propadá na dno. Při životě ho drží už jen armáda »
