Většina řidičů neumí startovat motor v mrazech. Konec diskusí, takhle se to dělá správně
Jsou to nekonečné hádky. Otázkou je, jestli podchlazený motor trpí méně, když ho před jízdou nejdřív nastartujeme a počkáme, až se zahřeje, nebo když se s autem hned rozjedeme a motor zahříváme pod zátěží.
Řešení této hádanky má Andrew Randolph. A zní logicky. Není divu — tento muž je šéfem společnosti ECR Engines a expert na konstrukci motorů General Motors pro americkou sérii NASCAR. Uznávaný motorář se vyjádřil přesně k tomuto tématu.
Dva hlavní problémy podchlazeného motoru
Tvrdí, že podchlazené motory mají při startu za nízkých teplot dva hlavní problémy. Tím prvním je vysoká viskozita oleje, tedy to, že v mrazech je olej velmi hustý. Až tak, že nedokáže protékat některými úzkými mazacími kanálky motoru. Jednoduše se tam nedostane. To znamená ztrátu mazání některých kovových povrchů do chvíle, než se teplota zvýší. Druhým problémem je rozdílná tepelná roztažnost kovových součástek motoru.
Proč je to u moderních motorů často ještě horší
Situaci zhoršuje fakt, že většina moderních motorů je konstruována převážně z hliníku, který má větší tepelnou roztažnost než starší litinové konstrukce. Proto při nízkých teplotách klesá vzdálenost mezi některými klíčovými komponenty motoru. Hliníkové pouzdro klikové skříně se smršťuje mnohem víc než ložiska či klikový hřídel, které jsou vyrobeny z oceli. To zmenšuje vůli ložisek. V kombinaci s nedostatečným mazáním tak hrozí suchý kontakt kovu s kovem a vysoké opotřebení.
Správný postup: pár minut volnoběhu a pak klidná jízda
Podle Andrewa Randolpha je proto jasné, že v chladných podmínkách je potřeba nechat motor běžet na volnoběh několik minut předtím, než ho zatížíte jízdou. Ale zároveň nečekat, až se motor zahřeje na provozní teplotu. „Není správné, když lidé nechávají nastartovaný motor na volnoběh 15 a více minut. To může škodit například válcům a pístním kroužkům,“ tvrdí Andrew Randolph. Stačí jen pár minut.
Proč stačí jen chvilka
To je dost na to, aby se kapaliny dostaly všude, kam mají, a teplota vzrostla alespoň natolik, aby motor pracoval s bezpečnými vůlemi ložisek. Kov se přitom zahřívá mnohem rychleji než olej, takže kovovým součástkám stačí ke změně teploty z –20 na +20 stupňů Celsia asi čtyři minuty. Odpověď na otázku, jak motor správně zahřát, je tedy kombinací obou postupů. Motor necháme pár minut běžet na volnoběh, aby se olej dostal na všechna místa a aby se ložiska částečně „uvolnila“, a teprve potom vyrazíme klidnou jízdou.
Mírná zátěž motor zahřeje rychleji a pomůže i emisím
Pod mírným zatížením pak teplota motoru stoupá rychleji, než kdybychom v zahřívání pokračovali na volnoběžných otáčkách. To má samozřejmě vliv i na emise, protože katalyzátory potřebují co nejdřív dosáhnout správné provozní teploty. Na závěr americký expert dodává, že v chladném počasí je lepší o něco víc volnoběhu než příliš málo. Randolph nejspíš mluví o benzínových motorech, ale chování kovů a olejů je stejné i u naftových.
.« Motoristé by měli zbystřit. Opotřebení pneumatik má vážné následky Úspěch jménem Škoda aneb třetí nejžádanější značka v Evropě. Jejím elektromobilům se daří mimořádně dobře »
