Zapomenutý kombík, který porážel Superb je dnes levnou ojetinou. Prostor, pohodlí a spolehlivost. To je Talisman
Renault Talisman se začal ve větším množství objevovat na trhu s ojetinami, nejčastěji v provedení před faceliftem. A upřímně, dává velký smysl. Je to povedené, dobře postavené a pořád atraktivní auto, které umí působit o třídu dospěleji, než by leckdo čekal. Proto také zajímavé kusy mizí rychle.
Talisman jde proti konkurenci s výbavou, kterou v této třídě jen tak nenajdete: masážní sedadla, kožené obložení palubní desky a hlavně systém natáčení zadních kol 4Control – a to je přesně ten trik, který většina soupeřů nabídnout neumí. Když k tomu přidáte výrazný design, slušnou porci komfortních prvků a cenu, která nebývá mimo realitu, je z něj hodně zajímavá volba. V textu se díváme na kombík Grandtour s motorem 1.6 dCi 160 a automatem EDC.
Exteriér: dravý kus železa, který se umí předvést
Zářivá modrá metalíza mu sedí jako ulitá – stejně jako mohutná příď s chromovanými detaily. Přední LED Pure Vision světla mají členitý podpis, který svým tvarem připomíná „kly“, a dohromady to vytváří sebevědomý, skoro až agresivní výraz. Strmě skloněné čelní sklo, nízká linie střechy a lehce zdůrazněné blatníky tomu jen pomáhají – Talisman nepůsobí jako obyčejné rodinné kombi.
Vzadu to Renault nepřehání: elegantní LED svítilny, decentně naznačené koncovky výfuku a celkově čistá, uhlazená záď. Když se to celé postaví na velká 19″ kola, vznikne auto, za kterým se lidi opravdu otáčejí. Jediná věc, která dokáže harmonii narušit, je poněkud přerostlé logo Renaultu uprostřed masky.
Interiér: hodně muziky, jen pár falešných tónů
Uvnitř vás přivítají kožená sedadla, která umí odvětrávání i masáž. Zároveň nejsou jen „měkká křesla“ – v zatáčkách dokážou tělo podržet a sedí se v nich příjemně nízko. Volant s tlustým věncem padne do rukou a před řidičem je moderní digitální přístrojový štít doplněný head-up displejem.
Prémiovější atmosféru dělají LED pásky ambientního osvětlení, velký vertikální 8,7″ displej systému R-Link 2 a palubní deska, která je částečně čalouněná kůží. Dojem trochu kazí vysoko posazený středový panel – je sice efektní, ale materiálově se tam objeví plast, který nepůsobí tak hodnotně, jak by zbytek kabiny naznačoval. Naštěstí většina ostatních povrchů a dílenské zpracování jsou na dobré úrovni.
Praktická drobnost, která potěší: po vzoru některých luxusnějších značek se po otevření dveří odsune sedadlo řidiče, aby se lépe nastupovalo a vystupovalo. Vepředu je prostoru dost ve všech směrech. Vzadu se bez dramatu usadí dva vyšší dospělí, jenže ve srovnání s některými rivaly se Talisman v nabídce místa na zadních sedadlech řadí spíš do slabší poloviny.
Kufr má 492 litrů, po sklopení opěradel 1681 litrů. Na papíře to není rekord, ale v reálu to bez problémů stačí na každodenní provoz, nákupy i klasickou rodinnou dovolenou.
R-Link 2: schopností plné menu, ovládáním občas „překombinováno“
R-Link 2 boduje hlavně šíří možností. V systému si můžete nastavovat chování auta skoro do detailu: od technických parametrů a reakcí přes ambientní barvy až po volbu ze tří typů masáží. Dokonce si můžete jen tak měnit grafiku digitálních budíků, když se vám zrovna chce.
Jenže – ergonomie chce zvyk. Ze začátku může působit, že je toho v menu až moc a ne všechno je na první dobrou tam, kde byste to čekali. A pak je tu jedna věc, která umí vyloženě naštvat: chybí klasický otočný ovladač hlasitosti. Místo něj jsou tu jen dvě dotyková tlačítka. Naopak pozitivem v této třídě je otočný ovladač pro obsluhu systému na středovém panelu, který se při jízdě hodí.
Jízdní režimy: čtyři nálady, jedno auto
Režimy jsou celkem čtyři: Eco, Comfort, Sport a Perso. Každý mění chování motoru, převodovky, adaptivního podvozku i systému natáčení zadních kol 4Control. A Renault jde i do drobností – například si můžete nastavit, aby se v Comfortu automaticky spouštěla masáž sedadel.
Režim Perso je pak pro ty, kdo si chtějí auto „namíchat“ sami: tuhost řízení, reakce motoru, logiku převodovky, naladění podvozku i práci 4Control si nastavíte podle sebe a můžete kombinovat různé volby dle libosti.
Motory a převodovky: malé objemy, turbo povinně
V nabídce je pět motorů – tři diesely a dva benzíny. Všechny jsou to přeplňované čtyřválce menšího objemu.
Diesely
– 1.5 dCi 110: 110 koní (81 kW)
– 1.6 dCi 130: 130 koní (96 kW)
– 1.6 dCi 160: 160 koní (118 kW)
Naftové verze standardně počítají se šestistupňovým manuálem, za příplatek se dalo mít šestistupňové dvouspojkové EDC, přičemž nejsilnější dCi 160 ho mívá rovnou standardně.
Benzíny
– 1.6 TCe 150: 150 koní (110 kW)
– 1.6 TCe 200: 200 koní (147 kW)
U benzínů manuál nečekejte – kombinují se jen se sedmistupňovým dvouspojkovým EDC. A pokud někdo hledá čtyřkolku, bude hledat marně: pohon 4×4 v nabídce není.
4Control a adaptivní podvozek: trik, který mění charakter auta
Za příplatek šel mít adaptivní podvozek a hlavně 4Control, tedy natáčení zadních kol až o 4,5 stupně. Princip je jednoduchý, ale efekt výrazný:
do cca 50 km/h (hranice se mění dle režimu) se zadní kola natáčejí opačně než přední, což zlepšuje manévrovatelnost v ostrých zatáčkách, při otáčení i parkování
nad tuto rychlost se natáčejí stejným směrem jako přední, maximálně o 1,9 stupně, a pomáhají stabilitě ve vyšších rychlostech
S 4Control přichází i rychlejší řízení: stačí 2,4 otáčky mezi rejdy, zatímco verze bez systému potřebuje 2,8.
Konkrétně testované provedení: dCi 160 + EDC
Pod kapotou je 1.6 dCi se 160 koňmi (118 kW) a 380 Nm. Auto váží 1615 kg, zrychlení 0–100 km/h zvládne za 9,6 s a maximálka je 213 km/h. Papírová spotřeba vychází na 4,5 l/100 km, v realitě počítejte typicky o 1–2 litry víc podle stylu jízdy a trasy.
Jízda: ve městě miláček, na rozbité dálnici občas „au“
Daň za sportovnější siluetu je výhled. Hodně skloněné čelní sklo a menší zadní okno znamenají, že zejména při městském parkování to nebude úplně ideální parťák pro každého. Někdo to bude brát jako opruz, jiný jako bonus – protože Talisman díky tomu nepůsobí jako tuctové rodinné kombi.
Ve městě ale ukáže velkou zbraň: manévrovatelnost a hlavně chování dvouspojky EDC. Reaguje rychle a přesně, při přidání i ubrání plynu dělá přesně to, co čekáte. Necuká, rozjezdy jsou hladké a celé to působí vyspěle.
Podvozek je adaptivní, ale při pomalé jízdě neumí úplně dokonale vyžehlit větší díry – občas se rána do kabiny dostane. Část viny jde na vrub 19″ kolům a nízkoprofilovým pneumatikám, které prostě moc nefiltrování nenabídnou.
Dálnice: ticho, jistota… a D1 jako zkouška odolnosti
Na hladké dálnici je Talisman příjemně tichý, stabilní a umí být komfortní. Jakmile se ale asfalt změní v rozbitou realitu (typicky ve stylu „rozmlácené D1“), adaptivní podvozek s devatenáctkami může být místy skoro až trest.
Asistenční systémy naopak potěší: hlídání jízdních pruhů, adaptivní tempomat, kontrola mrtvého úhlu i nouzové brzdění fungují velmi dobře a v praxi dávají smysl.
Motor: kultivovaný a úsporný, ale dynamický zázrak nečekejte
Zklamání může přijít od výkonu – respektive od pocitu pružnosti. Pokud nemáte některý z nejsilnějších benzínů, dynamika ve vyšším tempu nepůsobí tak suverénně, jak by podvozek a celkové naladění auta naznačovaly. Při rychlostech blížících se 200 km/h už je znát, že se diesel trápí. A člověka napadne otázka: proč mají diesely jen šestistupňové EDC, když benzíny mohou mít sedmistupňové?
Talismanu by slušela ještě jedna silnější naftová volba – ideálně něco jako dvoulitr. Na druhou stranu je fér dodat, že tenhle diesel vyniká kultivovaným chodem a umí jezdit za málo.
Okresky: tady dává 4Control smysl nejvíc
Na hladké, klikaté silnici Talisman doslova ožije. Řízení je sice přeposilované a zpětná vazba není kdovíjak bohatá, jenže je přesné a rychlé. Ve Sportu je podvozek naladěný tak, že auto reaguje ochotně, rychle se „láme“ do oblouku a s velkou jistotou trefuje apex. V tu chvíli vás možná začne mrzet jediné: na výjezdu by se hodilo pár koní navíc – podvozek je prostě lepší než motor.
Brzdy mají sílu dost a vadnou až při opravdu dlouhé, ostré jízdě, na kterou tenhle typ auta stejně není primárně stavěný. Co by ale sneslo zlepšení, je samotný brzdový pedál – mohl by být tužší a lépe dávkovatelný.
Jakou motorizaci zvolit: co dává smysl a čemu se vyhnout
Benzín
Talisman se nabízel se třemi benzínovými motory. Nejslabší 1.6 TCe 150 (110 kW) na klidné ježdění po městě stačí, ale na okreskách rychle poznáte jeho limity. Lepší volba je 1.6 TCe 200 (147 kW), který dává autu mnohem logičtější dynamiku – ten bych doporučil.
Od roku 2018 se objevuje i 1.3 TCe 160 (117 kW). V Německu se tyhle kusy objevují zhruba od 17 500 EUR a často jde o zánovní auta s malým nájezdem. Motor je příjemný i díky solidnímu točivému momentu 270 Nm, což je dokonce o 10 Nm víc než u zmíněné 1.6 TCe. Pokud na něj narazíte, stojí za svezení.
Jestli ale chcete benzín a zároveň často jezdíte dálky po dálnici, nejlíp dává smysl nejsilnější benzín v nabídce: 1.8 TCe 225 (165 kW). Jezdí výborně, jenže jeho problém je zatím cena – startuje zhruba okolo 21 tisíc EUR. Koncem roku 2020 musel skončit kvůli emisím, což je škoda. Pokud dokážete rozpočet natáhnout zhruba o 100 tisíc Kč, tahle verze dává velký smysl – a je šance, že se časem bude častěji objevovat i v našich bazarech.
Diesel
U nafty bych s vyšším nájezdem nedoporučoval 1.5 dCi 110 (81 kW) – na pohodové předjíždění a svižnější jízdu pod zátěží je slabá. A ani 1.6 dCi 130 (96 kW) není zrovna ideál, pokud chcete rezervu.
Osobně bych mířil na dvakrát přeplňované 1.6 dCi 160 (118 kW). V běžné cenové hladině se dá sehnat a má vždy automat EDC.
Na co si dát pozor u ojetiny: pár praktických rad
Diesely od Renaultu jsou zatím obecně vnímané jako spolehlivé. Když se něco řeší, bývá to často EGR ventil, který se prostě vymění. Při zkušební jízdě si hlídejte hlavně chování automatu: při rozjezdu by auto nemělo trhaně zrychlovat – to může naznačovat opotřebené lamelové spojky v EDC. A určitě si zkontrolujte servisní historii: výměna oleje v automatu by měla proběhnout zhruba po 90 000 km.
Facelift a AdBlue: jiná kapitola (a jiná technika)
U verzí po faceliftu (od roku 2018) se objevují i nové motory s AdBlue – to už je téma samo o sobě a zaslouží samostatné rozebrání. Každopádně platí obecná rada: vybírejte pečlivě, a pokud si nejste jistí, vezměte si k nákupu nezávislého odborníka.
Ceny
Ještě před pár lety byl Renault Talisman v českém provozu spíš raritou, dnes už ale patří k běžným položkám v inzertních databázích. A protože jde o velké, komfortní auto s atraktivním vzhledem, jeho cenové rozpětí je překvapivě široké – od „výhodných vstupenek do světa francouzského manažerského kombi“ až po pozdní ročníky, které se cenou přibližují mladším konkurentům. K datu 11. ledna 2026 se nejlevnější kusy objevují zhruba od 145 tisíc korun, typicky jde o starší ročníky s vyšším nájezdem a skromnější specifikací; právě v této hladině se v nabídce velkých prodejců objevují i diesely z roku 2016 s kilometrovým proběhem přes 200 tisíc. Soukromá inzerce přitom potvrzuje, že „jeté“ Talismany se běžně pohybují kolem dvou set tisíc, zejména v případě manuálů a aut s výraznějším nájezdem.
Hlavní proud trhu ovšem začíná výš – tam, kde už jde o rozumně vybavené vozy z let 2016 až 2019, často v karoserii Grandtour. Právě v této zóně se ceny nejčastěji pohybují přibližně mezi 260 a 370 tisíci korunami, přičemž se zde mísí slabší i silnější diesely, manuály i automaty a také vozy s výrazně odlišnou servisní historií. Inzertní přehledy ukazují například nabídky kolem 259 tisíc za starší 1.6 dCi s manuálem nebo kolem 300 tisíc za diesel s automatem u novějšího ročníku, zatímco lépe vybavené varianty typu Energy dCi 160 EDC se objevují i v hladině kolem 338 tisíc.
Jakmile do hry vstoupí nízký nájezd, vyšší výbava a mladší rok výroby, Talisman umí cenově vyskočit překvapivě vysoko. V nabídce se objevují i pozdní ročníky s benzinovými motory a automatem, kde už se ceny dostávají ke půl milionu – například 2021 s 1.3 TCe kolem 498 tisíc korun. Ještě výš stojí luxusněji laděné varianty Initiale Paris, kde se některé nabídky pohybují zhruba kolem 579 tisíc. Zajímavým kontrastem jsou akční či specificky oceněné kusy u velkých prodejců, kde se může objevit i silnější benzín 1.8 TCe za částku výrazně níž, než by napovídal papír – například okolo 340 tisíc korun u ročníku 2019 s vyšším nájezdem.
Úplný vrchol pak tvoří poslední roky výroby a specifické kombinace výbavy a techniky, zejména když se v inzerci objeví výkonnější diesel a systém 4Control. V takových případech se částky mohou přiblížit až k 680 tisícům korun, případně i výše podle konkrétní nabídky a stavu vozu.
Pokud se pozornost soustředí na oblíbenou kombinaci Grandtour 1.6 dCi 160 EDC, trh v lednu 2026 ukazuje poměrně čitelný obraz. Vyšší nájezdy a průměrná výbava obvykle otevírají dveře někde kolem 220 až 260 tisíc korun, slušné a běžně vybavené vozy se nejčastěji drží zhruba mezi 280 a 350 tisíci, a opravdu pěkné kusy s nízkými kilometry, jasnou historií a atraktivní výbavou se dokážou přiblížit i k hranici 400 tisíc korun.
« Test Audi A6 Avant TDI quattro 150 kW: Úplně jiné auto, ale velmi dobré s pohodlím na prvním místě Elektromobily nejsou tak ekologické, odhaluje studie ČVUT. Na vině jsou skryté emise »
