328517_3731433366207_727619094_o

Život se Subaru Legacy 3.0 H6 Spec-B – Příběh majitele

8. 2. 2017 • Novinky, Zajímavosti

Před necelým týdnem to byl rok, co jsem si pořídil “Spec.Bečko”. Koupil jsem ho v bazaru za 180000, mělo najeto nějakých 72000 km a bylo v docela mizerném stavu, byly tam nějaké ťukance (kterých jsem bohužel přidal) a musel jsem zainvestovat – nová spojková sada, všechny synchrony (ze trojky na čtyřku ve vysokých otáčkách to někdy škrklo přes zuby, a když už jsem byl u toho, rozhodl jsem se je nechat udělat komplet) veškeré náplně, kosti a gumy stabilizátoru vepředu, nové brzdové obložení, odstranit vůli v řízení, nové pneumatiky na léto i zimu… ale je fakt, že pak už jsem jen měnil spotřebák, lil benzín a hlavně radostně jezdil, a to hodně.

Je to sedan, rok 2005 (ještě bez SI Drive), se šestistupňovým manuálem z STi a zadním diferenciálem z STi (některé zdroje uvádějí R180 Torsen, některé R160, každopádně oproti dvouapůle, kterou jsem měl předtím je ten samosvor opravdu znát). Když jedete pohodu, je to tichounká předoucí kočka, o motoru do třech a půl tisíce otáček v podstatě nevíte (ani když stojíte a motor přede na volnoběh, párkrát jsem zpočátku i málem „znovu nastartoval“) a do nějakých 120km/h je to vůbec celkově velmi tiché auto. Od 130ti výše už je to poněkud hlučnější.

Interiér v kůži je fajn, sedačky vpředu mají i nějaké to boční vedení. Famózní věcičkou je vyhřívání předního skla včetně stěračů, člověk nastartuje, začne ometat auto a než se dostanu ke kufru, na čelním skle už prakticky není žádný sníh. V létě jsem naopak velmi ocenil šíbr, dá se otevírat jak odsunutím dozadu, tak i vysunutím nahoru, čímž vznikne malá škvíra, která hluku příliš nepřidá ani při dálničních přesunech, pokud ovšem nejedete 150. Taková rozumná maximální dlouhodobá dálniční rychlost je do 140 dle GPS, pak už mi ten hluk občas přišel otravný, stejně jako spotřeba, ke které se ještě podrobněji vrátím.

Při dálničních přesunech vyššími rychlostmi je auto velmi (rozuměj – absolutně) stabilní až do maximální rychlosti (dle TP 243km/h, na dálničním klesání mi však GPS ukázalo až 256km/h), avšak nepočítejte s tím, že je to nějak pohodlné – podvozek sice bravurně žehlí téměř všechno, ale bezrámová skla se od zhruba 170 km/h začnou ozývat mírným syčením, které se, při nadále zvyšujíčí se rychlosti, změní v naprosto ohlušující hukot.

Jízdní vlastnosti

Oproti “dvouapůle” jde ihned poznat výkonový nárust a také o malinko menší ochota jít čumákem do zatáčky, což jsem se ovšem časem naučil kompenzovat vhodnou technikou jízdy. Motor je famózní, kdo z Vás má H6ku, určitě ví, o čem mluvím. Zejména zvukově od 4 tisíc výše zní prostě báječně. Nejvyšší výkon 180kw/245koní je dostupný v 6600 otáčkách, omezovač pak zasáhne v sedmi tisících. Ve středním pásmu otáček jsem vypozoroval, že se spíná variabilní časování sacích a výfukových ventilů. Nejvyšší točivý moment je dostupný až od 4400 otáček, takže pokud chcete být opravdu rychlí, je ideální nenechat ručičku otáčkoměru spadnout pod tuto hranici. Navíc průběh výkonu a točivého momentu je prostě takový, že vás přímo vyzývá k tomu, abyste ho točili.

K tomu všemu vám navíc dopomáhá subarácky typicky tvrdá spojka a poctivě mechanické řazení STičkového (nicméně není s STičkem úplně shodný, byl pro potřeby Spec.Bčka údajně upraven) šestikvaltu, který mě prostě absolutně nadchnul. Rád bych take zmínil, že meziplyny se sázejí jedna radost, díky vhodně rozmístěným pedálům dokonce i při prždění a speciálně za sebe musím říct, že je to jedna z mnohých třešniček na dortu, které to auto nabízí. Řazení je krátké a relativně (poté, co si zvyknete na jeho drobnou „vyosenost“ směrem k řidiči) přesné, kvalty jsou naskládané krátce za sebou (na šestku při 2,5 tisících otáčkách jedete tachometrových 110, při 3,5 tachometrových 150). Ve městě dle podmínek jezdím buď na čtyřku 50, otáčky 2,5tisíce, nebo na pětku necelé 2 tisíce a okolo 60. Všude jinde vám na běžné ježdění bude stačit šestka, od dvou tisíc otáček výše.

Po sžití se s autem to není problém ve stodvacetikilometrové rychlosti před zatáčkou trochu rozhodit a nechat to kousek sklouznout bokem. Doporučuju nejdříve natrénovat na sněhu (a i tam zpočátku velmi opatrně, s třílitrem vepředu je třeba počítat a umět pracovat). Auto lze od určitých otáček velmi přesně řídit i plynem. Časem vám to nedá a začnete jezdit rychleji, ale dneska vím, že nejdříve je lepší mít možnost to pořádně nejen vyzkoušet, ale i natrénovat někde, kde nehrozí žádné nebezpečí. Auto má velmi nedotáčivé tendence a ačkoliv vydrží (na suchu) být dlouho neutrální, je dobré znát ten moment, kdy už vás v neutrálním postavení nedrží přirozeně konstrukční principy auta, ale jen pneumatiky – když už se ten předek utrhne, většinou je pozdě.

Je tedy lepší to nepřepálit (výjimkou je situace, kdy si to rozhozením/mírným posláním bokem trochu zbrzdíte) a raději do zatáčky vjet pomaleji a s dostatečnou trakcí na přední nápravě (lze parádně dávkovat brzdama. Auto je totiž docela těžké (dle TP 1590kg) a třílitr vepředu způsobuje ne zcela ideální rozložení hmotnosti.

Samosvor zatáčku utáhnout umí, ale přišlo mi, že nejlépe funguje/nejlépe jsem jeho práci cítil při pohodové jízdě a nebo pokud jsem motor škrtil někde u omezovače. Ve zbývajícím rozsahu otáček jde sice cítit, že pracuje, ale spíš než aby zatáčky vyloženě utahoval, pomáhá udržet auto v neutrálním postavení. Podvozek funguje naprosto famózním způsobem a čím jedete rychleji, tím lépe žehlí a drží.

Na kolik vyjde provoz?

A nyní k tomu, co tuhle srandu stojí provozovat. S autem jsem najel 45000 km (z toho odhadem polovina těch “opravdu ostrých”) a když jsem spočítal servisní náklady plus benzín (pratkicky téměř výhradně 98/100 oktanový, jelikož to ze zákona prej nesmí mít biosložku) tak mě auto při tomto nájezdu v průměru vyšlo na necelých 25000 měsíčně (částečně spočítáno, zbytek hrubým odhadem od toho, jak mám furt vyluxovaný účet). Nemá vyloženě žádnou bolest, asi největším problémem při takové nakládačce jsou přední “kosti” a gumy stabilizátoru, což se trochu zlepšilo poté, co jsem skoro rezignoval na nějaké ježdění po městě. Dalším problémem přímo souvisejícím s tím, jaké přetížení to při své hmotnosti umí v zatáčkách vyprodukovat, jsou ložiska. Pravé přední měněno 2x, levé přední 1x. První sada brzdových destiček vydržela skoro 36000 km, druhá pak prakticky jen 8000 km (ale to bylo období, kdy jsem většinu času strávil víkendovým vymetáním okresek). No a spojka mi take začíná zabírat už celkem nahoře – odhaduju, že vydrží ještě tak 10000 km než ji budu muset zase vyměnit.

A co spotřeba? Klidným tempem mezi městy klidně za 8,4 l. Maximální spotřeba byla nějakých 37,6 l (sněžný okruh v Lungau), avšak dotankoval jsem něco málo přes 50 litrů (při normální jízdě je odchylka tak 0,2 – 0,6). To bychom měli dva extrémy. Mezi jednotlivými servisními intervaly jsem si vždy jedno počítadlo nechával nevynulované a průměr se pohyboval od 10,8 do 13,2. V zimě jsem měl kupodivu průměrné spotřeby blíže spíše k jedenácti, než třinácti.

Otevřeně se přiznávám, že ze mě “Špekoun”, jak mu přezdívám, udělal totálního závisláka na řízení. Občas se mi stalo, že jsem po náročné odpolední směně prostě sednul do auta a jel s tím, že jsem při tom spálil celou nádrž, jednou za víkend dokonce tři. Když se vám pak v osobním životě něco ekonomicky nepodaří, jako třeba když si necháte ukrást peněženku s nemalou hotovostí, nebo vám spolubydlící přestane z ničeho nic platit nájem a vy nemáte žádnou finanční rezervu, protože jste závislí na autě jako na droze, tak vám dojde, že by bylo dobré udělat konečně nějaké racionální rozhodnutí…

Racionálně jsem se tedy rozhodl, že po zimě (poprvé v životě bych si konečně rád zajel svým vlastním autem na lyže do Alp) Špeka prodám a začnu hledat nějaké WRX STi Type RA. Údajně se s tím normálně nedá jezdit – pokud by mi to tedy znechutilo ježdění na dálnici a mé nekonečně dlouhé pohodové bezcílné brouzdání po silnicích do té miry, že by mi zbyly akorát víkendové dopolední vyjížďky, bylo by to super.

Pokud si myslíte, že bych se měl léčit jinak, dejte vědět.

Mohlo by vás zajímat: TEST legendy Subaru Legacy 2.0 R – Mechanická dokonalost

Autor: Tomáš Hančar

.

« »

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

autojournal.cz