Poctivé rodinné MPV z bazaru za dobré peníze. Sedm míst, spousta prostoru a dospělé jízdní vlastnosti. Grand Scénic boduje i spolehlivostí
Renault Grand Scénic IV je ve světě, kde se Espace změnil v crossover, najednou tou nejlogičtější volbou pro rodiny, které hledají dostupné bazarové MPV. Nabízí sedm míst, překvapivě komfortní podvozek i slušný kufr, jenže zároveň umí naštvat pár zvláštními řešeními v druhé řadě a zbytečně složitým infotainmentem.
Základ zůstal, jen je všechno dospělejší
Naštěstí se Grand Scénic nepřekopal tak radikálně jako větší sourozenec. Pořád stojí na stejné myšlence a ve své podstatě je to pořád to samé auto – jen převedené do modernější řeči. Design je výraznější, uhlazenější a působí mnohem hodnotněji než dřív. Z někdejší „šedi MPV“ se stal vůz, který umí zaujmout i na parkovišti.
Karoserie je plná oblouků, vln a nápadů – někdy až příliš. Třeba zvláštně prohnuté linie bočních oken vypadají efektně, ale dětem vzadu zrovna nepomůžou, protože zhoršují výhled ven.
Kufr: sedm míst něco stojí
Prohlídku dává smysl začít vzadu. Zavazadelník má poměrně vysoko položenou podlahu – a není to samoúčel. Pod ní se skrývají dvě sklopné sedačky třetí řady. Komfortem a prostorem to samozřejmě není žádná limuzína, ale díky posuvné druhé řadě se na nich v nouzi sedět dá.
Daň je jasná: objem kufru. Bez třetí řady nabízí 718 litrů, se schovanými „sedmičkovými“ sedačkami už jen 533 litrů (pořád mluvíme o stavu, kdy jsou sedačky složené v podlaze). Praktická výhoda naopak potěší – sedadla první i druhé řady jde sklopit přímo z kufru, takže když potřebujete naložit něco dlouhého, je to rychlovka bez zbytečné gymnastiky.
Druhá řada: pohodlí skoro jako vpředu, ale s jedním velkým „proč“
Zadní sedadla ve druhé řadě jsou velmi příjemná. Pohodlí jim nechybí, opěrky hlavy jsou velké a výrazně přispívají k cestovnímu komfortu. Rozsah podélného posuvu je štědrý a místa před koleny je opravdu hodně – dokonce i když mají přední opěradla vyklápěcí stolečky.
Jenže pak přijde studená sprcha v podobě řešení, které nechápeš hned na první dobrou: Renault v druhé řadě jakoby „spojil“ levé a prostřední sedadlo do jednoho celku. Proč? A další otázka: proč nejdou sedadla vyndat? Výsledkem je mimo jiné menší prostor v ramenou, což si člověk uvědomí velmi rychle – třeba už při prvním zavření dveří, kdy je zkrátka cítit, že vzadu není taková šířka jako dřív.
Palubní deska: konec budíků uprostřed, vítězí obrazovka
Starší Scénic byl známý přístroji uprostřed palubní desky. Čtvrtá generace jde tradičnější cestou: budíky jsou za volantem a středem interiéru je obrovský multimediální displej.
Jenže tady přichází druhá slabina. Pokud máte rádi jednoduché a rychlé ovládání, budete skřípat zuby. Systém je zbytečně složitý a některé úkony jsou zdlouhavé – naladění rádia klidně vypadá jako činnost, kvůli které je lepší zastavit na benzínce než to řešit za jízdy. A sbírka CD? Tu už si užijete maximálně tak po převedení na USB.
Odkládací prostory dobré, ale mobil nemá svoje místo
Velké schránky v kabině jsou fajn a využitelné, v tomhle Renault boduje. Co ale zaráží, je absence rozumných odkládacích míst na mobil v horní části přístrojovky. Ne každý chce telefon zavírat do loketní opěrky – a už vůbec ne s rizikem, že na něj po vystoupení zapomene.
Celkově je interiér moderní a na pohled líbivý, plasty jsou ale kvalitou promíchané a na „prémiový“ dojem to není. V dané cenové hladině se to dá akceptovat.
Motor 1.2 TCe: papírově malý, v praxi mile překvapí
Testovaný zánovní kus z AAA Auto měl pod kapotou základní benzínový čtyřválec 1.2 TCe. Přiznám se, že jsem k němu zpočátku přistupoval s nedůvěrou – hlavně proto, že Grand Scénic působí obrovsky. Ve skutečnosti ale rozměrově nepřerůstá běžné kompakty, kde dnes už podobné objemy nejsou žádná rarita.
Verze s výkonem 96 kW a točivým momentem 205 Nm je mi známá už z Méganu a i tady potvrzuje, že kultivovaností a projevem není moc co vyčítat.
Dvacítky a malý motor? Strach zbytečný
Bál jsem se kombinace dvacetipalcových kol a základního motoru, jenže realita byla příjemnější. Grand Scénic 1.2 TCe 130 sice není žádný drtič sprintů, ale rozjezdy zvládá svižně a pružné zrychlení umí překvapivě solidně.
Hodně záleží na nastavení Multi Sense. Pro mě jednoznačně vítězil režim Sport – reakce na plyn jsou ostřejší, motor ochotněji táhne a má chuť se vytáčet. V Eco se naopak auto tváří, jako by mu někdo ubral půlku koní: reakce jsou líné, často musíte podřazovat a dynamika ve středních otáčkách, kde jindy motor působí živě, se prostě nedostaví. Eco dává smysl hlavně na dálnici s tempomatem – tam se motor drží kolem 2900 ot./min a spotřeba se pohybuje zhruba okolo sedmi litrů.
Manuál jako dobrá zpráva
Motor je k dispozici pouze se šestistupňovým manuálem – a vlastně je to výhoda. Zpřevodování je nastavené tak, aby bylo tahání po ruce bez zbytečného čekání, zároveň ale můžete motor vytočit až k červenému poli, kde zní překvapivě příjemně. Po týdnu ježdění se kombinovaná spotřeba ustálila na rovných 7 l/100 km.
Co jsem ale neověřil, je nejhorší rodinný scénář: plné obsazení, kufr po střechu a dálniční přesun na dovolenou. Tam už může být 1.2 TCe na hraně a spotřeba i dynamika půjdou dolů. Do rodinného MPV bych proto spíš doporučil diesel dCi – na trhu se objevují 1.5 a 1.6 v rozpětí zhruba 70 až 118 kW.
Podvozek: největší překvapení celého auta
Největší šok přišel na silnici. Člověk čeká, že jediný dostupný rozměr kol (20″) udělá z jízdy festival ran do páteře – jenže ono nic. Příčné nerovnosti zvládá Grand Scénic bez protestů, bez kopanců a bez přehnaného rámusu. Výraznější rána se ozve spíš tehdy, když kolo skutečně spadne do díry.
V zatáčkách navíc auto působí jistěji než dřív. Oproti minulé generaci se méně naklání a celkově je klidnější, pevnější a dospělejší.
Verdikt: dobrý balík za rozumné peníze, jen je potřeba vědět, co chcete
Renault Grand Scénic IV je poctivé rodinné auto za slušnou cenu. Pokud ale patříte mezi náročnější, budete buď dělat kompromisy, nebo se porozhlédnete jinde – klidně i u Renaultu. Kdo chce lepší jízdní vlastnosti a vystačí si s menším prostorem, může sáhnout po Méganu Grandtour. Kdo má vyšší rozpočet a chce „všechno“, dá se uvažovat i o Espace, který už mnohokrát ukázal, že umí nabídnout hodně (navíc i se silnější benzínovou verzí pro fajnšmekry).
Jenže Grand Scénic má v rukávu trumf, na který se často zapomíná: sedm míst. A pokud je pro vás klíčový vnitřní prostor a poměr ceny a užitku, právě tohle auto dává zatraceně velký smysl.
Kolik stojí Grand Scénic IV dnes
Jestli vás čtvrtý Renault Grand Scénic zaujal jako „to pravé rodinné MPV“, pojďme k tomu nejdůležitějšímu: za kolik se dá v lednu 2026 skutečně koupit. Ne teoreticky, ale v reálných inzerátech.
U Renaultu Grand Scénic IV (typicky ročníky kolem 2017–2018) se dnes v českých inzercích nejčastěji potkáte s částkami zhruba:
– cca 210 000 Kč u velkých prodejců při „akční“ ceně (konkrétní kus 2017, 1.2 TCe 97 kW)
– cca 240 000–250 000 Kč u běžnějších nabídek (např. 2017, 1.2 TCe, výbava Intense apod.)
u části nabídek a výbav se dá narazit i na cca 270 000 Kč (v závislosti na ročníku, nájezdu a výbavě)
Jinými slovy: pokud chcete Grand Scénic IV jako slušně vybavené rodinné auto, počítejte typicky se čtvrt milionem. A když se poštěstí (nebo když má auto vyšší nájezd, slabší výbavu či „háček“), umí spadnout níž.
Co dělá v ceně největší rozdíl? Ročník a nájezd – jasná klasika. Inzeráty v okolí 2017 s vyšším nájezdem (klidně přes 120–150 tisíc km) se tlačí spíš k nižším částkám, „hezčí“ kusy bývají dražší. Příklad nabídky 2017/cca 148 tisíc km kolem 240 tisíc Kč to pěkně ilustruje.
Když se podíváte i mimo Česko, za Grand Scénic IV s benzínem kolem ročníku 2017 se objevují nabídky zhruba okolo 11–12 tisíc € (podle nájezdu a stavu).
To dobře vysvětluje, proč se české ceny často motají kolem „čtvrt míče“ – nejsou to žádné bazarové úlety, ale relativně konzistentní evropská realita.
« Praha chce od roku 2030 jen elektrické taxíky. Spalováky končí Čínské SUV vyděsilo Němce: Mercedes ho koupil a rozebral do šroubku »
